Zprvu poloprofesionální, později profesionální herecká družina se seskupila okolo F. Francla, bývalého člena divadel Pištěkova, Švandova a kočovných společností, organizátora vojenských ochotnických divadel za 1. svět. války. Sdružili se v ní nezaměstnaní herci (K. Fišer, R. Linc, K. Novák, J. Chvalina), žáci konzervatoře (D. Medřická, F. Hanus, K. Houska, M. Kautská, J. Romanová, V. Černohorská) a ochotníci (K. Kála, V. Kneislová, L. Malá, S. Mann, K. Zajíček aj.). Nejdříve byla kryta koncesí ředitele F. Laciny, vystupovala v Umělecké besedě, po jeho smrti 1941 pohostinsky v Uranii a v Divadle Járy Kohouta U Nováků. Koncem 1942 Francl získal provozovací oprávnění a soubor pak přechodně působil v michelské Besedě a od podzimu 1943 až do uzavření divadel v září 1944 v Měšťanské besedě.
Francl se chtěl za okupační divadelní konjunktury prosadit především originální dramaturgií, neboť na rozvinutí osobité inscenační tvorby neměl dost režisérských schopností ani provozních prostředků. Bystře vystihl určitou mezeru v repertoárech pražských scén, které se většinou orientovaly na dramatické novinky, a obrátil se k zapomenutým nebo polozapomenutým hrám českých klasiků. V pěti sezonních cyklech Zapomínané hry jich nastudoval se svým proměnlivým ansámblem na tři desítky (např. Arbes: Muž jako žula, 1940; Čapek-Chod: Slunovrat; Kvapil: Bludička – 1941; V. Mrštík: Paní Urbanová, 1942; Preissová: Dvě ukolébavky, 1943; dále hry K. Engelmüllera, V. Hladíka, F. X. Svobody aj.). Mimoto uvedl dalších 22 her, z toho 7 vůbec poprvé, avšak ráz repertoáru určovaly retrospektivní cykly. Scénická interpretace se vyznačovala pietním přístupem k dramatickým předlohám a úsilím o herecky přesvědčivě zvládnuté postavy.
Francl občas křísil hry již překonané a právem zapomenuté, nicméně jeho repertoár se řadil k soudobým snahám udržovat za okupačních časů vědomí kontinuity národní kultury. Starší hry skýtaly mladým hercům příležitost tvořit psychologicky zajímavé realistické postavy a herecky dozrávat.
Po květnu 1945 Francl jako ostatní koncesionáři pozbyl provozovatelského oprávnění a přešel do nově ustaveného Oblastního divadla českého severovýchodu v Náchodě. Soubor, oslabovaný již za okupace odchody talentovaných členů do jiných divadel (F. Hanus, K. Houska, J. Chvalina, M. Kautská, D. Medřická, K. Novák, J. Romanová), se rozpadl.
Literatura
jr [V. H. Jarka]: Čtvrtstoletí umělecké činnosti Fr. Francla, NL 26. 4. 1941; V. L.: Franclův soubor v Divadle u Nováků, Venkov 6. 3. 1942; –a: Fráňa Francl dočkal se…, Nár. střed 24. 12. 1942, Š: Záslužná práce Franclovy scény, A-Zet 6. 7. 1944; K. Z.: Třicet let práce režiséra Francla, ZN 14. 6. 1946; B. Srba: České ochotnické divadelní hnutí v letech nacistické okupace a druhé světové války 1939–1945, Program ZD Brno 63, 1991/92, s. 39 + České ochotnické divadelní hnutí v letech nacistické okupace a druhé světové války, in: Cesty českého amatérského divadla, 1998, s. 160.
Vznik: 2000
Zdroj: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, ed. E. Šormová, Praha: Divadelní ústav 2000, s. 447
