Talentovanému herci a režiséru F. Secovi pomohla k zřízení soukromého divadelního podniku náhoda. Sec působil jako herec po řadu let u různých společností, např. v Komorní scéně J. Plachého, u J. Burdy, K. Rodena, J. Bittla a Z. Valdena. Na sklonku první republiky zakotvil u společnosti V. Zejferta jako herec i jako její vedoucí. Po smrti ředitele Zejferta 1938 se na přání osiřelého souboru společnosti ujal a k 1. 1. 1939 na něho byla úředně převedena Zejfertova koncese.
Pod jménem nového ředitele zahájila bývalá Zejfertova společnost činnost v červnu 1939 v Počátkách. Zpočátku její představení obecenstvo dosti ignorovalo, teprve po masovém návratu publika do divadelních hledišť, který nastal ke konci téhož roku, společnost začala všestranně prosperovat. Po vzoru druha a přítele J. Burdy, v jehož společnosti dvakrát pobýval, pokoušel se Sec svému zájezdovému divadlu vtisknout význam skutečně uměleckého podniku. SS zajížděla vesměs do větších měst (Kolín, Kutná Hora, Čáslav, Litomyšl, Náchod, Roudnice, Tábor aj.) a tamnímu kulturně dosti vyspělému publiku předváděla v pečlivých nastudováních kvalitní repertoár. Vedle klasických her (Stroupežnický: Václav Hrobčický z Hrobčic, Naši furianti; Vrchlický: Noc na Karlštejně; Moliére: Lakomec aj.) v něm významné místo zaujímaly domácí a zahraniční novinky (Puget: Šťastný věk, 1939; Tetauer: Život jako sen, 1940 ad.). Většinu her Sec sám režíroval. V inscenacích často hostovali členové pražského ND; pravidelně tu hrávali E. Kohout a J. Vojta, dále L. Dostalová, A. Nedošínská, J. Steimar, L. Veverka, V. Vydra. Sec vytvořil řadu dramatických postav, zvláště vynikal v rolích tragických hrdinů; k jeho nejvyspělejším výkonům patřil Hamlet. První obor v dámské části souboru zastávala ředitelova žena M. Secová-Pospíšilová, vynikající představitelka tragických ženských osudů (Božena Němcová ve hře Tetauerově, Ofélie v Hamletovi ad.). Sec cílevědomě pečoval o umělecký růst herců. Jeho společností prošli F. Bahník, I. Glanc, O. Hradecký, J. Hurt, R. Jurda, B. Jurdová, V. Kaňkovský, A. Kotouč, J. Maršálek, J. Petřík, V. Petříková, D. Ptáčník, M. Stehlík (též režíroval), J. Vilská, A. Zadáková ad. Pro značnou uměleckou produktivitu i pro příkladnou kázeň, jež tu panovala, měl Secův podnik mezi tehdejšími společnostmi dobré jméno. Považován za vzorného divadelního ředitele, nebyl Sec po květnu 1945 – na rozdíl od jiných soukromých podnikatelů – z divadelní obce vyloučen, ale naopak postaven do čela nově zřízeného Oblastního divadla J. K. Tyla v Kutné Hoře. Se souborem tohoto divadla zajížděl pak i do některých míst, v nichž za okupace působil se svou společností.
Literatura
Mz. [A. Mazač]: Významný čin ministerstva školství a národní osvěty, Divadlo a hudba, 1941/42, č. 6, s. 43; np: Venkovská města chabě chodí do divadla, Čes. dělník 4, 1943, č. 21, s. 6; J. Burda: Aby se nezapomnělo…, 1958, s. 539.
Vznik: 2000
Zdroj: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, ed. E. Šormová, Praha: Divadelní ústav 2000, s. 422—423
