Amatérskou recitační skupinu inicioval O. Tuček, po jehož odchodu do zahraničí sestavil a vedl soubor jeho bratr Lumír, autor textů a herec (občanským povoláním architekt). RSV se rodila v polovině 70. let, inspirována nepoddajností folkové tvorby, zahraničním i domácím rockem a aktuálním rapem, které umožnily objevit originální rytmicko-pohybový jazyk, skandovaný a stylizovaný projev, zčásti analogický voicebandové recitaci E. F. Buriana. Soubor se dlouho realizoval takřka výhradně při společných vystoupeních s rockovými formacemi, často v symbióze s nimi. Na přelomu 70. a 80. let se v nerozsáhlém milieu pražského alternativního amatérského divadelnictví setkal Tuček s D. Vávrou z divadla Sklep a od 1980 obě skupiny, zárodek generačního sdružení Pražská pětka, úzce spolupracovaly. Dařilo se především improvizacím a jednorázovým neopakovatelným akcím (Recitační noviny; A budeš hodný aneb Čtyři obrazy pro Jižní Město; Paralýza; Paralela; Lážoplážo – 1981; Vlk mezi beránky, 1982 ad.). S vůdčí osobností L. Tučka působil sehraný a zaujatý tým (H. Dočekalová, V. Klimová-Víchová, J. Klimová-Tučková, A. Sedláková, A. Shameti, L. Vychodilová, R. Dočekal, Z. Marek, M. Maruška) a hudební skupina M. Vícha.
Kromě účasti na společných akcích Pražské pětky (divadelní karneval Maskáč v žižkovském hotelu Tichý, 1983; divadelní bál ve vysočanském Lidovém domě, 1985; Bludiště aneb Mimotočskřed chmelový v Junior klubu Na Chmelnici; Divadelní Lucerna – 1986; Kabaret u Staré party v Junior klubu, 1987 ad.) uvedla RSV v druhé polovině 80. let, svém nejplodnějším období, pět profilových inscenací (Hledačovo dobrodružství, 1983; Den s Tomášem Mácou, 1984; Čtrnáctý kilometr, 1985; Brody, 1986; Milovník příběhů, 1987), které se promítly do Vorlových filmů Pražská pětka (1988) a „rytmikálu totalitního věku“ Kouř (1990). Témata kancelářských banalit a dobového projektantsko-výrobního optimismu byla traktována s vážností a zaujetím, v nevídaném rytmu, expresi a voicebandovém frázování. Zdánlivě apolitický postoj se ukázal být účinným projevem kritičnosti k chřadnoucímu byrokratickému systému.
Do 1987 působila skupina amatérsky pod hlavičkou ZO SSM Gymnázia Arabská a PKS, poté profesionálně na agenturní bázi.
Po listopadu 1989 se ke klubovým jevištím, koncertním pódiím a nejčastějšímu působišti v Branickém divadle pantomimy (OKD Praha 4) přidružila vidina nové vlastní scény pro soubory Pražské pětky v rekonstruovaném Paláci Akropolis. Nová etapa, zahájená po Tučkově intermezzu v M-divadle v Č. Budějovicích (1992/93) hrou Čtyři esa české identity a žolík navrch (1993) tandemu Tuček-Vávra (známém z počátku 80. let pod společným jménem Luda Váček), signalizovala výraznou proměnu dosavadní poetiky a obrat k „činohernějšímu“ repertoáru. V novém domicilu (Akropolis) byly od 1996 uvedeny další premiéry: Hrabě Monte Christo ve světle tajných nauk (na motivy A. Dumase st.); L. Klíma: Boj o vše; Tuček: U všech svatých, tvořící cyklus Praha magická a jiné poudačky. Nastoupená retrorealistická a retroexpresionistická poetika však u diváků selhala a nepomohlo ani hostování známých herců, ani atraktivní výpravnost. Poté byla obnovena úspěšná inscenace 80. let Hledačova dobrodružství – Den s Tomášem Mácou (1997).
Literatura
J. Dvořák: Sklep, Vpřed, Křeč atd., Scéna 9, 1984, č. 21–22, s. 4 + Energie 2000, in: Marginálie o pantomimě, inter. materiál SČDU 1986, s. 53 + Divadlo v akci, 1988 + Hnutí Sklep aneb Silná pětka anebo Pražská pětka, in: Hledání výrazu, 1991, s. 48; L. Tuček: Nestává se mi to často, Scéna 10, 1985, č. 15, s. 2; L. Richter: Brody, Čs. loutkář 36, 1986, s. 222; K. Sedláková [J. Sloupová]: Mýtus „silné pětky“, in sb. O divadle III, listopad 1987, s. 125; A. Jilská [B. Mazáčová]:…já jsem Antonín a všichni si tu tykáme, tamtéž, s. 192; J. Brož: Generace bez názoru?, MS 30, 1988, č. 5, s. 22; A. Urbanová: Milovník příběhů, AmatSc 25, 1988, č. 4, s. 6; V. Just: Z dílny malých scén, 1989; R. Piroutková: Na scéně Lumír Tuček, Scéna 15, 1990, č. 23, s. 8; O. F. Chtiguel: Pražská pětka, DR 2, 1991, č. 1, s. 108; L. Tuček, D. Vávra, T. Vorel: Rozhovor s inženýry, RR 1991, č. 17, s. 125; T. Pokorná: Povadlá esa, DN 2, 1993, č. 8, s. 5; V. Hulec: …zaťatý pes Tuček, DN 5, 1996, č. 22, s. 5; Pražská pětka, 1999; J. Dvořák (ed.): Sklep 1971–1999, 1999.
Vznik: 2000
Zdroj: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, ed. E. Šormová, Praha: Divadelní ústav 2000, s. 412—414