Pod názvem Pražské okružní divadlo (POD) působila v závěru své činnosti společnost Aloise a později Josefa Valenty. Obdobně jako divadelní společnost J. Macháčka, která časem zakotvila nastálo v Praze jako Divadlo pražských předměstí, i Valentův podnik představoval přechodný útvar mezi cestujícími a stálými divadly. První Valentův pokus o vytvoření POD ztroskotal. Zahájení nového podniku, ohlašované k 1. 6. 1937, bylo nejprve odloženo na neurčito, neboť cenzura nepovolila provedení hry Q. M. Vyskočila Prorok na křižovatce, a plánované divadlo pak nevzniklo. Po letech zájezdové činnosti v okolí Prahy a po lidnatých pražských předměstích se Valenta 1944 uchytil v sále Hajnovky na Král. Vinohradech. Tuto oblíbenou tančírnu adaptoval v malou komorní scénu a jeho družina tu pak hrála bezmála každodenně.
Od 1936 do uzavření divadel v září 1944 Valenta obsazoval Lesní divadlo v Krči, tehdy jedinou pražskou letní scénu, v níž se svým souborem a s hosty zvučných jmen uspořádal na půl tisíce představení. Činoherní společnost se zprvu orientovala na lidovější vrstvy. Poté, co zakotvila v Praze, usilovala být podnikem velkoměstského ražení. Před lidovými hrami dostávaly proto v repertoáru přednost tzv. společenské hry z měšťanského prostředí (např. původní novinka V. Karbana Právo na život, či okupační „šlágr“ Oči pod závojem, dramatizace ženského románu M. Blažkové). Z téhož důvodu byly ke spolupráci zvány populární osobnosti (filmové hvězdy jako V. Ferbasová, rozhlasový herec A. Zíb aj.). Mezi divácky lákavými a poněkud pokleslými kusy (např. Vavřík: Casanova; Pakosta: Ženy jsou nebezpečné hračky) se jen ojediněle objevovaly hodnotnější hry (Vrchlického Noc na Karlštejně, či dramatizace románu K. Světlé Kříž u potoka). 1944 se Valenta pokusil i o operetu (Lehár: Země úsměvů) a pořad pro dospělé doplňoval pohádkami pro děti (např. Wenig: Myší princezna). Poskytl rovněž přístřeší oblíbené skupině J. Snížka, působící předtím v Rokoku; pod názvem Rozmarné divadlo hrála v Hajnovce svá kabaretní pásma.
Literatura
nh [N. Honcová]: Rozhlasoví herci na jevišti, A-Zet 3. 11. 1943; abš: Divadlo rozhlasových herců, Praha v týdnu 4, 1943, č. 45, s. 2; nesign.: Z českého života, Arijský boj, 5, 1943, č. 48, s. 5; a.: Premiéra nového autora, Národní střed 4. 7. 1944; vd.: Původní komedie na malé scéně, A-Zet 4. 7. 1944; nesign.: Alois Valenta, Divadlo 31, 1945/46, s. 78; L. Pacák: Opereta, 1946, s. 188.
Vznik: 2000
Zdroj: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, ed. E. Šormová, Praha: Divadelní ústav 2000, s. 399