První speciální profesionální divadlo pro děti a mládež v Praze, založené 1935 herečkou M. Mellanovou, která je po celou dobu jeho trvání řídila a na základě své koncese také provozovala. První sezonu hrálo Pražské dětské divadlo (PDD) v Novém divadle ve Stýblově pasáži na Václavském nám., 1936–42 v Komorním divadle v Hybernské ul. 1942–44 občas využívalo sál Osvětového odboru hl. města Prahy ve Štěpánské ul. (dříve Denisův ústav, nyní Francouzský institut), ale v tomto období hlavně zajíždělo mimo Prahu. PDD nehrálo denně, nicméně jeho provoz byl pravidelný. V předválečném období připravovalo okolo pěti premiér v sezoně a hrálo průměrně sto představení ročně.
Hned na počátku uvedla Mellanová několik sovětských her (Sacová, Rozanov: Černoušek a opička; Matvějev: Medvídek Bílé bříško; Veprická: Veselý krejčík – 1936; Šestakov: Všudybyl Pam; Pinčevskij: Čapí mládě – 1937). Repertoár sestával dále z původních pohádkových her autorů většinou z řad pedagogů soustředěných kolem Masarykova lidovýchovného ústavu a Pedagogické Jednoty Komenského (Holan: Jirkův velký vynález, 1937; Hloušek: Staročeské vánoce [Zlaté kapradí], 1939; Foglar: Tábor ve Sluneční zátoce; Chudoba: Kamenná pastýřka; Wenig: Praha matička, Holík: O Slunečníku, Měsíčníku a Větrníku – 1940; Wenig, Kožíšek: Stříbrná studánka, 1941; Dominik: To čert spískal, 1943). V letech okupace patřily k inscenačně i dramaturgicky nejzávažnějším počinům pohádková hra M. Lišky Ševc a čert (1941), pásmo lidových obyčejů sestavené V. Vaňátkem z díla K. J. Erbena a Č. Zíbrta Dětský rok na vsi (1942), dětské zpěvohříčky J. Křičky Dišperanda a doktor Faust (Oživlé loutky, podle M. Kopeckého, 1943) a Psaníčko na cestách (podle K. Čapka, 1944). Kromě Mellanové režírovali G. Glebov (1937), A. Kalous (1937–40) a M. Procházka (1942–44). Ideové a umělecké podněty dali PDD režiséři – byť tu působili nedlouho – A. Kurš (Medvídek Bílé bříško, Všudybyl Pam) a V. Vaňátko (Dětský rok na vsi, Vaňátko: Bezhlavý rytíř, 1942) a také choreografky J. Šaršeová (Černoušek a opička, Medvídek Bílé bříško, Veselý krejčík, Všudybyl Pam aj.) a N. Jirsíková (Sílová: Kouzelník Bury Mury, 1937; Lofting: Doktor Dobráček a zvířátka; Tyl: Jiříkovo vidění – 1938 aj.). Z hudebních skladatelů se na práci divadla významně podílel J. Seidel (1936–40). Scénografové se často střídali, trvaleji spolupracovali V. Vingler (1939–42) a J. Raban (1942–44). Mellanové se sice nepodařilo vychovat výraznější hereckou osobnost, zato připoutala k divadlu pro děti několik oddaných herců (G. Kaulfusová, M. Horská-Švandová, B. Bobek, K. Richter). Její zásluhou vznikl malý, obměňující se kolektiv dětí a mládeže pro dětské role, v němž začínali např. A. Kreuzmannová, R. Hrušínský, A. Jedlička, K. Pech a V. Salač. Po násilném uzavření Burianova D 41 Mellanová přijala V. Vaňátka a umožnila mu uplatnit zkušenosti z herecké tvorby i režijní práce na inscenacích pro děti v divadle D. Solidní, relativně hodnotný repertoár a vkusné inscenace, vytvářené většinou tradičními postupy s důrazem jednak na lyriku, jednak na komiku, připravovaly půdu poválečnému vývoji divadelní tvorby pro mládež. Ve snahách PDD pokračovalo po válce Pražské divadlo pro mládež.
Literatura
Dvacet let divadel pro mládež v Praze, 1956 (zde soupis rep.); K. Kuršová: Pražské divadlo pro mládež. Míla Mellanová a skupina, in sb. Velké divadlo pro malé diváky, 1961, s. 65; D. Čeporanová: Cesty českého divadla pro děti a mládež, rkp. 1971, DÚk; J. Šaršeová: Tak to jsem já…, 1981, s. 132.
Vznik: 2000
Zdroj: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, ed. E. Šormová, Praha: Divadelní ústav 2000, s. 397—398
