Poloprofesionální studio založila počátkem 1944 skupina, která se odštěpila z Větrníku na protest proti režisérské autokracii J. Šmídy. Byli to někdejší žáci Herecké školy D 40 a D 41 H. Bendová, V. Brodský, J. Kubát, Z. Míka, V. Podzimek, S. Zázvorková, R. Žďárská aj. Po násilném uzavření D 41 nacisty nalezli azyl v Pražském dětském divadle M. Mellanové, která jim pomohla vytvořit studio při svém divadle v Osvětovém sboru ve Štěpánské ul. V jeho čele stál ochotník V. Nosil, avšak vůdčí osobností byl Z. Míka. Studio se přihlásilo k programu poetického divadla, jak jej formuloval E. F. Burian, avšak chtělo být především studiem hereckým. Proto hodlalo uvádět lyrické hry „pravidelného“ typu s herecky nosnými rolemi. Jediná realizovaná inscenace, Mahenova Lavička (1944), však ulpěla v jevištní konvenci staršího, impresionistického typu lyrického divadla. Studio záhy zaniklo a většina členů se kajícně vrátila do Větrníku.
Literatura
S. Svatopluk: Vlastimil Brodský (interview), Zteč 3, 1944, č. 2, s. 2; –a.: Zas o jedno mladé divadlo víc, Nár. střed 15. 2. 1944; J. H. [Hájek]: Mladé divadlo opět pokročilo, LN 22. 2. 1944; B. Srba:O nové divadlo, 1988, s. 266.
Vznik: 2000
Zdroj: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, ed. E. Šormová, Praha: Divadelní ústav 2000, s. 398
