Založil ji herec a režisér F. Pokorný na základě koncese, kterou převzal po zemřelém divadelním řediteli J. J. Stránském-Šemererovi, v jehož společnosti působil. Ve vlastním podniku zúročil divadelní zkušenosti získané u kočujících společností (ředitele Prokopa ad.) a ve StD (1854–62). Na rozdíl od většiny ředitelů tehdejších kočujících družin měl Pokorný gymnaziální vzdělání, které poskytovalo jeho uměleckým snahám pevnou základnu. PS pěstovala činohru, později i operetu a 1882–88 také operu. 1866–81 působila pouze v Čechách, 1882–86 také na Moravě. V méně úspěšných letech ředitel společnost na čas rozpouštěl (1869–73). Činohra, kterou preferoval, zaujímala dominantní postavení náročným repertoárem, posléze i hereckou úrovní. Členy souboru byli v prvních letech J. Bittermannová, F. Bollardová, F. Hessová, M. Křepelová, P. Vicenová, F. Kaňkovský, K. Lier, J. Poklop, J. V. Slukov, E. Šuma, J. Švanda, H. Vicena, J. Vilhelm.
Nástupní činoherní program byl impozantní zejm. akcentem na velkou světovou klasiku (Shakespeare: Hamlet, Othello, Kupec benátský, Veselé paničky windsorské; Goethe: Faust; Schiller: Fiesco; Kleist: Katynka Heilbronnská). Časopis Česká Thalia již po roce trvání společnosti napsal, že od dob Tylových nebylo vidět na českém venkově lepší. 1876–78 už byli v souboru manželé Šípkovi, 1878/79 byli poprvé u Pokorného M. Pospíšilová, P. Řada a E. Vojan. Po 1881 působila PS během zimních sezon v Plzni, kde vystřídala společnost Švandovu, v letních měsících kočovala. Pro Plzeň, kam Pokorný nastupoval s ambicí pokračovat v dosavadním repertoárovém programu, sestavil kvalitní činoherní soubor, jehož členy byli mj. Z. Biedermannová, M. Skálová, T. Šmahová, A. Houdek, F. Šípek (vedle ředitele druhý režisér činohry), J. Šmaha, E. Vojan ad. Kapelníky operety byli J. Čermák, A. Petzold a J. Prax. Finančně náročný provoz stálého divadla bez opery a nevalná divácká odezva vedly už během první plzeňské sez. 1881/82 k ústupkům a poklesu úrovně. Dramaturgickým výbojem bylo uvedení dramatizací Zolova Zabijáku a Nany (1882), které pak společnost hrála i na venkově v letních měsících. Probojováváním divadelního naturalismu a realismu Pokorný pokračoval ve snahách svého plzeňského předchůdce P. Švandy. 1884 působení společnosti v Plzni skončilo. 1882, ještě před otevřením brněnského Prozatímního ND, podnikla PS poprvé velký moravský okruh se zastávkami v Kroměříži, Moravské Ostravě, Prostějově, Přerově a Místku (pro Olomouc nedostala povolení) už s operou (Blodek: V studni, Verdi: Trubadúr). Pro zimní sez. 1885/86 získal Pokorný ND v Brně, kam však přicházel s činohrou oslabenou odchodem řady předních členů z plzeňského období; výraznou hereckou osobností byl pouze J. Vávra. Společnost v Brně neuspěla natolik, aby Družstvo s Pokorným uzavřelo smlouvu i na další sezonu. Zato následný pětitýdenní pobyt v Moravské Ostravě (1886) vyvolal odezvu v širokém okolí, na představení přijížděli divadelními vlaky i diváci ze Slezska (z Opavska a Těšínska). Výkony společnosti uznale komentoval i ostravský německý tisk. Po návratu do Čech 1887 se do popředí repertoáru prosadila díla soudobých českých autorů (např. Šubert: Jan Výrava; Štolba: Vodní družstvo; Vrchlický: Rabínská moudrost). Od počátku 90. let věnovala PS soustavnou pozornost realistické dramatice (Stroupežnický: Naši furianti; Štolba: Závěť; Preissová: Gazdina roba, Její pastorkyňa; Svoboda: Směry života). 1887 byli členy činohry mj. B. Novotná, A. Houdek, A. Jiřikovský, A. Světelský, J. a M. Zelenkovi, K. Želenský, režisér P. Nebeský. V představeních hostovali herci pražského ND: vedle někdejší členky společnosti M. Pospíšilové i L. Rottová, O. Sklenářová-Malá, J. Grau ad. Zatímco v činoherním programu se Pokorný mohl měřit s elitními společnostmi Švandy a Pištěka, hudebnědramatickou produkcí za nimi zaostával. Její úroveň se výrazněji zvýšila 1885/86, kdy byli členy souboru zpěváci B. Lesčinská, K. Veselý a dirigent K. Kovařovic. Od 1887 byl režisérem zpěvohry F. Trnka, který po těžkém onemocnění Pokorného od února 1888 podnik krátce vedl, poté převzal zpěvoherní fundus i část souboru a založil vlastní společnost. Pokorný i nadále angažoval artistické správce k vedení již jen činoherní společnosti (1891 A. Šlégla, 1892 A. Houdka).
Po smrti Pokorného (1893) přešla koncese na jeho manželku Terezii (1893–1905), která řízení podniku už pouze okrajového významu svěřovala artistickým správcům, nebo koncesi pronajímala (A. Brázdovi 1893, A. V. Juppovi do 1905 a V. Zejfrtovi 1905). Více než dvě desetiletí zaujímala PS mezi kočujícími družinami významné místo. Prošla jí řada pozdějších divadelních ředitelů (A. Brázda, A. V. Frýda, V. Choděra, J. E. Sedláček, H. Vicena). Zasloužila se o proniknutí opery, operety a realistických tendencí na střední a severní Moravu, na venkov přinášela světovou klasiku a původní dramatiku. Podílela se rovněž na formování pravidelného profesionálního provozu českého divadla v Plzni a Brně. Svá učednická léta si u ní odbývali pozdější význační herci, kteří tu na úkolech z hodnotného repertoáru dostávali dobrou školu.
Literatura
Nesign.: František Pokorný, Div. listy 2, 1881, s. 209; F. Pokorný: Vzpomínky a upomínky, 1895; J. Zelenka: Vzpomínám, 1929, s. 81; V. Š. Táborský: Dějiny venkovských divadelních společností, 1930; K. Tauš: K padesátiletému jubileu českého divadla v Brně, Brno 1934; J. Knap: Zöllnerové, 1958 + Umělcové na pouti, 1961 + Čtyři herečky, 1967; A. Špelda: Plzeňská zpěvohra v starém divadle, rkp. 1961, KČD DÚ; Sto let českého divadla v Plzni 1865–1965, Praha–Plzeň 1965; A. Buchner: Cedule kočovných divadelních společností v Čechách a na Moravě, 1968; V. Hudec: České operní divadlo na Moravě v l. 1884–1918, in: Acta Universitatis Palackianae olomucensis, Musica I, 1984, s. 15; P. Marek: Prostějovská divadelní kultura v 19. století, Prostějov 1991.
Vznik: 2000
Zdroj: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, ed. E. Šormová, Praha: Divadelní ústav 2000, s. 393—394
