Pantomimická skupina založená E. Žlábkem a M. Sládkem 1960 v Divadle D 34. Její ustavení podpořil E. F. Burian, došlo k němu však až po jeho smrti. V první sezoně působila při D 34, v druhé při nově zformovaném Divadle E. F. Buriana. Choreografem a režisérem se stal zkušenější E. Žlábek, od 1955 člen mimického sboru D 34 a od 1959 jeho vedoucí, žák L. Hrdinové, který se již na konzervatoři (dříve než L. Fialka) seznámil s pantomimou a labanovsko-dalcrozeovskou taneční školou. Absolvent uměleckoprůmyslové školy v Bratislavě a student herectví na VŠMU a DAMU M. Sládek (od 1958 člen Divadelního studia D 34) byl druhým protagonistou.
Skupina se představila původní celovečerní pantomimou – jazzovou komedií Boule (h: A. Palouček, 11. 3. 1960), jejíž taneční, skupinové a sólové výstupy se vázaly k příběhu ústřední postavy číšnického učně Kefky. Sládek ji postupně rozvinul do osobitého pantomimického typu, který za jeho emigrace v Německu v 70. a 80. letech dal i jméno Sládkovu tamnímu divadlu. Vedle obou mimů se na představení podíleli L. Janečková, E. Röhrlová, L. Roubíková, V. Waldhansová, M. Lenkvik, F. Vereš a herci z Divadla S. K. Neumanna E. Velímská a M. Rozhoň, studenti DAMU J. Hrzán a J. Zahajský. Pantomimou Hadrář (1961), jejíž libreto oba mimové upravili podle námětu klasické deburauovské pantomimy, se přihlásili, podobně jako L. Fialka, ke kultu J. G. Deburaua a k domácí historizující dramaturgii žánru. K charakteristickým rysům jejich produkcí patřila bíle nalíčená tvář a hlavně postupy, vyrůstající z Marceauových pantomimických etud. Skupina, jež přináležela k básnické větvi hnutí studiových divadel, působila v českém divadelnictví krátce.
Na podzim 1962 přesídlili oba mimové do Bratislavy, kde založili Divadlo pantomimy, které vedl M. Sládek. Jejich společná tvorba kulminovala inscenacemi her P. Kyrmezera (Komedie česká o bohatci a Lazarovi, 1964; Komedie o Tobiášovi, 1967) a dosáhla mezinárodních úspěchů (např. na festivalu v Nancy 1965). 1968 se soubor stal součástí Divadelního studia v Bratislavě. Po jeho likvidaci téhož roku část skupiny emigrovala. Působila nejprve v Göteborgu, 1970 zakotvila v Kolíně n. R. jako Compagnie Sládek. 1974 Sládek otevřel divadlo Pantomimentheater Kefka. Po listopadu 1989 se M. Sládek vrátil do vlasti (E. Žlábek 1988 zemřel). Po několika letech samostatného působení a spolupráce s mladými adepty pantomimy na bratislavských scénách otevřel 1996 divadlo Aréna, pro které renovoval budovu letní arény (postavenou 1828 ředitelem J. A. Stögerem) na dunajském ostrově. Ačkoliv tvorba M. Sládka flexibilně reagovala na nejrůznější podněty z domova i zahraničí, jejím trvalým pilířem zůstala, hlavně v sólových pořadech, imaginární pantomima.
Literatura
D. Paseková: Pantomima v D 34, Divadlo 11, 1960, s. 268; L. Veselý: Boule v D 34, LitN 9, 1960, č. 14, s. 6; J. Císař: Poetické umění, Tvorba 26, 1961, s. 283; L. Petišková: Chtějí nás tady ? LN 23. 4. 1990; O. Panovová: Milan Sládek, Bratislava 1996.
Vznik: 2000
Zdroj: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, ed. E. Šormová, Praha: Divadelní ústav 2000, s. 385
