Pantomima Alfreda Jarryho (PAJ) vznikla profesionalizací amatérské skupiny, kterou 1966 založili C. Turba a B. Hybner. Scénkou Nezabiješ úplně bližního svého (1966), nesoucí stopy okouzlení dvojicí V+W, se zakladatelé prosadili na Litvínovské soutěži amatérské pantomimy. Profesionální éru zahájilo Harakiri (6. 12. 1968, Janáčkova síň v Umělecké besedě), dvoudílná celovečerní inscenace, tematicky sjednocená protestem proti násilí a militarismu. První část Nezabiješ bližního svého obsahovala scény Traumata francouzského koloniálního důstojníka, Souboj za úsvitu, Vrhač nožů, Poslední přání aHra na kukačku; druhá část pak etudy Jubileum, Dynamický večer, Vánoční přátelé, Tři minuty ticha pro Kazimíra Maleviče a Resumé. Cele dominovalo fyzické herectví, protichůdné tanečním východiskům pantomimy fialkovské. Rovněž absence bílé obličejové masky a kostýmy ve stylu op-artu vyznačovaly novou cestu pantomimy. Její tvůrci usilovali o rezonanci s pocitovým klimatem přelomu 60. a 70. let a snažili se reflektovat aktuální žité problémy. Dvojicí starých vandráků vytvořili Turba a Hybner archetypy člověka na okraji. Provokativní němohra plná makabrálních metafor a černého humoru se inspirovala němou filmovou groteskou (portrét B. Keatona byl součástí dekorace Jubilea), Artaudovým divadlem krutosti, tvorbou A. Jarryho a poetikou absurdního dramatu. Tvorba PAJ souzněla i s trendy domácího umění (B. Hrabal, L. Fára ad.). S PAJ spolupracovali R. Rýda, krátce R. Papežík, později J. Platz a J. Třebická.
V březnu 1969 byla skupina přijata do svazku SDS a poté hrála většinou na malé scéně Reduty na Národní tř. One man show Udělej mu to zprava – Turba tacet (1970), kde Turba rozvinul postavu ze scénky Dynamický večer, byla obrazem křehké lidské existence ve světě teroru a zoufalství. Rovněž Idioti (1970), připravení B. Hybnerem, R. Rýdou a J. Platzem, reflektovali svět agrese a násilí. V poslední inscenaci, P.A.R. 3441 (r: C. Turba, prem. Théâtre de l’Est parisien, 1971), rozehrál Turba s herečkou Činoherního klubu J. Třebickou v příběhu klaunů téma manipulace člověka. Začínala krátkým němým filmem Jak čistit lokomotivu (r: J. Kratochvíl), v němž dva klauni polidšťovali svými gagy kovové monstrum. Hra na rozhraní snu a reality, života a zkázy, postavila do centra klauna jako symbol ohroženého lidství. Po devíti reprízách byla PAJ ze svazku SDS vyhoštěna a k 31. 3. 1972 zrušena. Oba mimové se na českou scénu vraceli každý svou vlastní cestou. Turba založením Cirkusu Alfred, Hybner po období sólového vystupování ustavil Gag, Originální společnost němé grotesky. Realizací nové představy pantomimy jako němého groteskního divadla, založeného na fyzické herecké akci a prosyceného černým humorem existenciálního ladění, zahájila PAJ další fázi vývoje české pantomimy.
Literatura
F. Pokorný: Pantomima Alfreda Jarryho, Divadlo 20, 1969, červen, s. 47; B. Hybner reviews his mime, Mime Journal (Wisconsin) 1976, č. 3–4, s. 14; C. Turba comments on photographs of his mime work, tamtéž, s. 30; V. Königsmark: Jaké téma pro pantomimu?, in: Marginálie o pantomimě, inter. materiál SČDU 1986, s. 10; S. Machonin: Turba tacet, in sb. O divadle III, listopad 1987, s. 135; L. Petišková: Ctibor Turba, AmatSc 29, 1992, č. 4, s. 6, č. 5, s. 6.
Vznik: 2000
Zdroj: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, ed. E. Šormová, Praha: Divadelní ústav 2000, s. 384—385
