Pantomimická skupina Mimosa vznikla odštěpením z kmene divadla Sklep, jehož členové D. Vávra a T. Vorel se podíleli na činnosti amatérského souboru pantomimy OKD Prahy 6 Mimosa. Dvojice herců a autorů Sklepa, kteří byli též frekventanty kurzů pantomimy, vedenými Z. Běhalem, od 1980 vedoucím souboru Mimosa, vnesla do tvorby souboru ostřejší akcenty, patrné v pořadu pantomimických etud Koštování (1980) a Kolotání (1981). Po odchodu původních členů souboru (I. Běhalová, Z. Fišerová, I. Turnovská, E. Váňová, Z. Běhal) skupinu, jejíž vedení převzal zdatný manažer Pražské pětky V. Marhoul, doplnili E. Holubová-Šafrová, M. Hradílková, F. Burda, od února 1984 M. Dejdar.
Od sez. 1983/84 se M stala pevnou součástí generačního seskupení Pražská pětka, jehož jádro se rekrutovalo z žáků a studentů, kamarádů a známých z lokalit Braník a Dobeška v Praze 4. Okruh se stále rozšiřoval; osobní propojení existovalo např. se skupinou výtvarníků Tvrdohlaví (1987–91), z níž malíř a sochař J. Róna se stal autorem M. Působištěm souboru bylo Branické divadlo pantomimy, kde se střídal s dalšími soubory Pražské pětky.
Přelomovou a profilovou se stala inscenace Podívejte jak se kroutí (1983), série blackoutů černého humoru s drastickými pointami. Témata klasických etud tu byla atakována jinak než v Pantomimě Alfreda Jarryho: s uhlazeností, elegancí a jistotou, s krutostí až sadismem, s groteskními východisky a překvapivými kontrasty v naivitě až infantilitě (popěvek Skřítku, milý skřítku…). Morbidní a cynická pantomima, výrazně výtvarně a pohybově stylizovaná, získala diváky a M se 1985 jako první ze souborů Pražské pětky zprofesionalizovala na agenturní bázi (SKKS). Vedle dalšího samostatného pořadu (Róna, Vorel: Malý nezbeda, 1986, s hudební skupinou Babalet) se účastnila společných akcí Pražské pětky (karneval Maskáč v žižkovském hotelu Tichý 1983; divadelní bál ve vysočanském Lidovém domě, 1985; Bludiště aneb Mimotočskřed chmelový v Junior klubu Na Chmelnici; Divadelní Lucerna, 1986; Kabaret u Staré party v Junior klubu, 1987; film Pražská pětka, 1988 apod.). Po získání angažmá ve Studiu Y ukončil spolupráci se skupinou M. Dejdar (1987).
Po listopadu 1989 soubor definitivně zanikl. Jeho bývalí členové se pak podíleli na pořadech divadla Sklep a přidružených aktivitách. M i přes nedlouhé trvání vnesla do Pražské pětky svébytné rysy: okázalou zpupnost a údernost, drsné metafory a asociace, exkurzy k primitivismu a atavismu. T. Vorel prověřoval tyto postupy paralelně v sérii krátkých hraných filmů, D. Vávra tu definoval svou excentrickou motoriku a dotvořil svůj pohybový arzenál. M přispěla razantně a originálně k podobě české pantomimy druhé poloviny 80. let.
Literatura
J. Dvořák: Sklep, Vpřed, Křeč atd., Scéna 9, 1984, č. 21 – 22, s. 4 + Divadlo v akci, 1988 + Hnutí Sklep aneb Silná pětka anebo Pražská pětka, in: Hledání výrazu, 1991; J. Kolář: Divadelní Lucerna, Scéna 11, 1986, č. 12–13, s. 8; Marginálie o pantomimě, inter. materiál SČDU, 1986; J. Chuchma, M. Kruml: Právě dnes a tady!, MS 28, 1986, č. 42, s. 11; S. Machonin: Divadlo jako sebeobrana a jako nostalgie po obyvatelném světě, in sb. O divadle III, listopad 1987, s. 33; K. Sedláková [J. Sloupová]: Mýtus „silné pětky“, tamtéž, s. 125; Na scéně… J. Róna a T. Vorel, Scéna 16, 1991, č. 6, s. 8; O. F. Chtiguel: Pražská pětka, DR 2, 1991, č. 1, s. 108; J. Olič: Divadlo Tvrdohlavých, SaD 2, 1991, č. 6, s. 52; L. Tuček, D. Vávra, T. Vorel: Rozhovor s inženýry, RR 1991, č. 17, s. 125; R. Piroutková: Jsem Vorel, Scéna 16, 1991, č. 3, s. 9; J. Czech: Martin Dejdar, 1994; Pražská pětka, 1999; Sklep, 1999.
NW
Vznik: 2000
Zdroj: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, ed. E. Šormová, Praha: Divadelní ústav 2000, s. 294—295
