Na základě žádosti MNV v Táboře z 1945 bylo zřízeno stálé oblastní divadlo, které však vstoupilo v život až 1. 10. 1948. Jeho zájezdová působnost zahrnovala okresy Kamenice n. Lipou, Milevsko, Pelhřimov, Sedlčany a Tábor. V Táboře hrálo v budově Městského divadla (postavena 1887). Ředitelem byl jmenován J. Vávra, který působil jako režisér a herec v Č. Budějovicích. Tam 1946 založil Kolektiv Julia Fučíka, přejmenovaný na Naše divadlo, které do Tábora pravidelně zajíždělo. Pro nově zřízené divadlo byl sestaven 18členný umělecký ansámbl. Nesourodý herecký soubor sestával částečně ze začátečníků a z herců s nevelkou zkušeností. Nejvíce jich přišlo z Divadla těšínského Slezska, z Divadla města Žižkova a z Pošumavského divadla Klatovy. Z významnějších herců tu působili manželé Bittlovi, M. Hlavín, Z. Rogoz. Kromě J. Vávry pracovali režiséři V. Makeš-Toman a J. Roy, občas režíroval herec M. Hlavín. Výtvarníkem byl L. Moucha.
Divadlo zahájilo uměleckou činnost na zájezdech v obci Košice, v Milevsku a Pelhřimově komedií P. Petroviće Živý nebožtík (11.–13. 9. 1948), teprve poté v domovském městě Jiráskovým Emigrantem (14. 9. 1948). Každý měsíc byly uvedeny 2–4 nové premiéry, v sez. 1948/49 celkem 25 inscenací, z toho 8 pro děti (např. Karafiátovi Broučci). V repertoáru převažovaly psychologicky laděné hry (např. Viková-Kunětická: Přítěž; Leonov: Vpád; Triger: Šťastná žena; Hochwälder: Uprchlík; Petrovičová: Růžové dopisy). Světovou klasiku zastupoval Lope de Vega (Sedlák svým pánem) a G. Zapolska (Morálka paní Dulské), českou dramatiku Tylova Paní Marjánka, matka pluku.
Začátkem 1949 odešlo několik herců a zesílila návštěvnická krize. Práci souboru kritizovali i místní ochotníci, jejichž Intimní scéna (založená 1921) byla v soupeření o přízeň publika a kritiky silným konkurentem.
V březnu 1949 bylo rozhodnuto zrušit samostatný táborský soubor a připojit ho od sez. 1949/50 k českobudějovickému divadlu, výnosem MŠVU změněného na krajskou oblastní scénu s druhým činoherním souborem v Táboře. Poté většina členů táborského souboru odešla. Ředitelem pobočky v Táboře se stal režisér K. Lhota. Byli angažováni režiséři L. Eliáš, M. Jonáš a J. Koldovský. Do hereckého ansámblu přišli J. Karenová, L. Vendlová, Z. Kozák, J. Teplý, K. Třebický ad. Vzhledem k nedostatku profesionálních herců byli přijati i někteří ochotníci, např. J. Blažek, člen Intimní scény.
Pobočná scéna zahájila až v druhé polovině sezony Afinogenovovou Mášenkou (r: K. Konstantin, v: J. Brehms, 1. 2. 1950). Během nedlouhé existence nastudovala 13 her, z toho 3 pohádky. V repertoáru byly hojně zastoupeny české hry (např. Jiráskova Kolébka, Klicperův Hadrián z Římsů, Tylův Bankrotář, Svobodův Poslední muž, Štolbova komedie Na letním bytě), jejichž výběr zřetelně ukazoval na veseloherní orientaci. Ze světové dramatiky byla uvedena Ostrovského Bouře (r: M. Jonáš) a Hochwälderův Tlustý anděl z Rouenu podle Maupassantovy Kuličky (r: J. Koldovský). Scénograficky spolupracoval O. Vymazal, výtvarník někdejšího Větrníku. Činnost souboru trvale provázely umělecké a existenční problémy. Neuspokojivá situace vedla k rozhodnutí o jeho zrušení. K 31. 12. 1950 byla činnost divadla ukončena.
Literatura
Z. Kazilová a kol.: Jihočeské divadlo, Č. Budějovice 1990; J. Černý: Benefice, rkp. 1989, DÚk, s. 23, přílohy s. 2 a 28.
Vznik: 2000
Zdroj: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, ed. E. Šormová, Praha: Divadelní ústav 2000, s. 292
