Jmenovaný prozatímní ředitel V. Kilián, pověřený sestavením souboru, angažoval 18 převážně mladých herců (L. Bednářová, N. Pečanová, B. Riesnerová, M. Schönová, L. Eliáš, M. Houska, V. Charvát, Z. Jelínek, Z. Kutil, K. Roden, F. Veselý ad.) a režijně připravil zahajovací inscenaci (Maupassant, Hochwälder: Kulička), kterou se soubor 25. 9. 1948 představil veřejnosti.
Začínající divadlo muselo urychleně nastudovat repertoár. Do konce roku uvedlo pět dalších premiér (Hochwälder: Uprchlík; Zeyer: Stará historie; Gogol: Ženitba; Isajev, Galyč: Volá Tajmyr; Kožík: Blázny živí bůh) a v druhé části sezony několik klasických titulů (Ostrovskij: I chytrák se spálí; Jirásek: Vojnarka; Moličre: Šibalství Scapinova; Klicpera: Divotvorný klobouk). Režírovali V. Kilián a herci (L. Eliáš, K. Roden, D. Jančařík), na výpravě se vedle výtvarníka divadla J. Lapky podílel herec F. Veselý a místní profesor kreslení J. Šindelář.
Skladba repertoáru respektovala víc zájmy tradičního středostavovského publika než soudobé ideové postuláty. Po uvedení hry jugoslávského autora J. Horváta Prst před nosem (po exkomunikaci Jugoslávie z komunistického bloku) byl Kilián v únoru 1949 odvolán z funkce. Do konce sezony, v období provázeném již nejistotou o další existenci, vedli divadlo členové souboru L. Eliáš a M. Houska.
Změny v provozu a řízení divadel, uskutečňované 1949 v návaznosti na nové územní uspořádání a směřující k centralizaci divadelnictví, nastaly i v Jihočeském kraji, kde z dosavadních tří divadel (Č. Budějovice, Tábor, Písek) měla zůstat dvě, z toho jedno jako pobočný soubor hlavní krajské scény v Č. Budějovicích. Uspěl Tábor a písecké divadlo bylo po skončení první sezony zrušeno. Část herců rozpuštěného souboru přešla do Tábora. V Písku stálý divadelní soubor již nikdy ustaven nebyl.
Literatura
J. Černý: Benefice, rkp. 1989, DÚk, s. 3, přílohy s. 1 a 27.
Vznik: 2000
Zdroj: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, ed. E. Šormová, Praha: Divadelní ústav 2000, s. 291
