Psán též Crysteccus, Christeccus, Krystecki, Krzystek, Krzyski. – 1581 začal studovat na jezuitské akademii v Praze, kde získal titul bakaláře a magistra filozofie (1585). Zastával úřad kancléře klementinské akademie, působil také jako kazatel. 1601–06 byl rektorem jezuitské koleje v Českém Krumlově. V dubnu 1606 se stal rektorem pražské jezuitské akademie. Později působil na univerzitě v Olomouci, kde 1616 přestoupil z jezuitského řádu ke kartuziánům. Téhož roku se vrátil zpátky do své vlasti. Byl znovu přijat k jezuitům a věnoval se duchovní službě v Krakově, Gdaňsku, Malborku a Krosně.
Je autorem rozsáhlé slavnostní hry S. Matthias in Scharca [Sv. Matěj v Šárce], provedené ve dvou dnech 3. a 4. 12. 1611 za přítomnosti dvora ve Vídni při příležitosti sňatku uherského a českého krále a rakouského arcivévody Matyáše Habsburského s Annou, dcerou Ferdinanda II. Tyrolského. Hra byla připravována k provedení už v Praze, ale protože klementinská kolej neměla peníze na výpravu, představení se neuskutečnilo a hrála se zde ve zkráceném znění až v následujícím roce v letohrádku královny Anny.
Tato „tragikomedie“ je rozdělena do pěti dějství; po každém z nich, s výjimkou čtvrtého, následuje krátké intermedium. Na začátku Kristus vypráví apoštolům, v jakých zemích bude který z nich zvláště uctíván, sv. Matějovi je mj. slíbeno, že mu Boleslav II. Pobožný postaví kostel v Čechách. Další děj zpracovává pověst o Libuši a dívčí válce (ženy jsou zde nazývány Amazonky) a je zarámován sporem Archanděla a Ďábla o vládu nad obyvateli Čech – Ďábel vidí naději právě v panování pohanských žen, které snadno ovládne. Podle periochy se sv. Matěj znovu objevuje až v první scéně pátého dějství, kdy se dožaduje slíbené „trofeje“, ale Kristus namítá, že v Čechách stále ještě vládne pohanství. V následujících scénách se rozvíjí příběh sv. Václava, v předposlední se pak objevuje jeho synovec Boleslav II. Ďábel ho chce napadnout v podobě medvěda, ale Matěj jej zachrání a prorokuje vítězství křesťanství v Čechách. Dominantním motivem dramatu je problematika šíření křesťanství v Čechách ve spojitosti s tehdejší náboženskou situací. Autor nesouhlasil s Majestátem Rudolfa II. (1609), jehož vydání považoval za zločin, který pouze povzbudí utrakvisty ke zvyšování požadavků. Postava apoštola Matěje symbolizuje záchranu, kterou zemi přináší nový král Matyáš, pozitivní protějšek slabošského Rudolfa a jeho politiky (⇒ Valentin 2001). Češi jsou v textu zobrazeni jako národ s vrozeným sklonem k pohanství, který se nedá obrátit k lepšímu pouhou mírností; staré kulty se vždy znovu objeví a na Krista se zapomíná.
Rozsáhlá hra se zřejmě hrála ve dvou dnech. Text poskytoval příležitost k četným efektům (Teta Přemyslovi „vyčaruje“ volské spřežení, které vyjde ze skály, Drahomíra se i s kočárem propadne do země apod.).
Prameny a literatura
ÖNB, Cod. 13.282: S. Matthias in Scharca sive S. Matthiae Apostoli de Amazonica superstitione atque ethnica perfidia in Scharca Regni Boëmiae monte trophaeum, rkp. textu; sign. 20.T.164: Trophaeum, Das ist: Siegzeichen, Welches der H. Apostel Matthias auff dem Berg Scharca… in Böhemb gelegen, nach vberwindung deß Amazonischen vnd Heydnischen Aberglaubens auffgerichtet, Wien 1611, německá tištěná periocha ⇒ Schindler 2000; Strahovská knihovna, sign. AA VII 54, č. 34: S. Matthias in Scharca sive S. Matthiae Apostoli, de Amazonica superstitione atque ethnica perfidia in Scharca, Regni Boëmiae monte, trophaeum, Posonii 1611, tištěná periocha. • J. Schmidl: Historiae Societatis Jesu provinciae bohemiae II, Pragae 1749, s. 5, 76, 120, 209, 239, 421, 579; tamtéž III, Pragae 1754, s. 37n.; Ch. G. Jöcher: Allgemeines Gelehrtenlexikon I, Leipzig 1750, sl. 1890; F. Menčík: Libuše. O starém kusu divadelním, Krakonoš 4 (10), 1882, s. 172n., 180n., 188n.; Menčík 1895, s. 70n.; Z. Winter: Děje vysokých škol pražských, Praha 1897, s. 81 + O životě na vysokých školách pražských knihy dvoje, Praha 1899, s. 524, 572; R. Jordan: Dramatische Strebungen der Jesuiten in Krummau, Mitteilungen des Vereins für Geschichte der Deutschen in Böhmen 54, 1916, s. 179; A. v. Weilen: Geschichte des Wiener Theaterwesens (Die Theater Wiens I), Wien 1899, s. 23 + Das Theater 1529–1740, Geschichte der Stadt Wien VI, Wien 1917, s. 18n.; Katalog der Ausstellung Wiener Theater im Prunksaale der Österreichischen Nationalbibliothek, Wien 1951, s. 23; K. Adel: Handschriften von Jesuitendramen in der Österreichischen National-Bibliothek in Wien, Jahrbuch der Gesellschaft für Wiener Theaterforschung (Wien) 12, 1960, s. 99; L. Lukács: Catalogi personarum et officiorum provinciae Austriae S. I. I (1551–1600), Romae 1978, s. 651; A. Fechtnerová: Rectores collegiorum S. I. in Bohemia, Moravia, ac Silesia usque ad annum MDCCLXXIII iacentum, Pragae 1993; O. G. Schindler: „Die wälischen Comedianten sein ja guet…“. Die Anfänge des italienischen Theaters am Habsburgerhof, Slavnosti a zábavy na dvorech a v rezidenčních městech raného novověku, ed. V. Bůžek–P. Král, České Budějovice 2000, s. 115; J.-M. Valentin: Les jésuites et le théâtre, Paris 2001, s. 431. • DČD I, Rukověť 1966
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 120–122
