Malou operetu (MO) zřídil operetní tenorista Vinohradské zpěvohry M. Bukovský v sále Hasičského svazového domu v Římské ul. na Vinohradech. Počátky výhradně operetního divadla s nemalými uměleckými ambicemi byly komplikovány údajnými intrikami ze strany Vinohradské zpěvohry a MD na Král. Vinohradech, které se obávaly úbytku diváků a snad dosáhly na vinohradské radnici zdržení Bukovského koncese. Úvodní premiéru operety L. Lajtaje Léto prchlo v dál stanovenou na 27. 9. 1930 soubor proto odehrál svépomocí, Bukovský uvedl až obnovenou premiéru 25. 12. 1930.
Po celou dobu existence MO se Bukovskému nedařilo zajistit dostatečnou návštěvnost, což bývá přičítáno nevyhraněnému a různorodému, době poplatnému repertoáru. V květnu 1932 byl nucen soubor rozpustit, ten pak dokončil sezonu svépomocnou akcí. Hlavním magnetem MO se stal v sez. 1932/33 brněnský tenorista V. Šindler svou populární původně rozhlasovou postavou Stréčka Křópala z Břochovan, jíž vyztužil mnohá značně přepracovaná díla (např. Křópal biletářem na hudbu R. Stolze, Křópal poslancem a Křópal detektivem na hudbu P. Payera). Ze 40 premiér bylo 19 operet českého původu, převládaly lidové operety lokálního typu. Nejčastěji se uváděla díla domácího kapelníka V. A. Viplera (Masér pro dámy, Setník z Kopníku – 1931; Hřích paní Liany, 1932; Na Svatém kopečku, 1933 aj.). Největšího úspěchu dosáhla MO s Bukovského Hanáckou krví (1932) – opět se Stréčkem Křópalem – a s tehdy oblíbenou operetou J. Jankovce Brandejští dragouni (1934).
Souborem MO prošla řada uznávaných operetních umělců, mj. T. Grosslichtová, I. Hodačová, M. Groszová-Sedláčková, H. Monczaková, V. Petrová, E. Šárková, V. Klemens, J. Kubík, F. Mrázek, A. Mazač, V. Merten, J. Láznička, J. Sedláček. Režírovali R. Kautský, J. L. Novák, A. Přerovský a J. Sadílek, choreografii vedli B. Milec, R. Macharovský, N. Hajdašová, jako kapelníci působili též E. Ingriš a L. Macák.
Bukovský ukončil provoz divadla v květnu 1935. Soubor převzal V. Merten, který uvedl jen dvě Viplerovy operety (Jen ty a já; Holubník) a Píseň lásky autorů E. Kašpara, J. Chlumeckého a F. Mrázka. K 31. 3. 1936 MO definitivně zanikla. Sál Hasičského domu, přebudovaný na biograf, začal divadlu sloužit opět po válce, kdy se stal sídlem Divadla Spejbla a Hurvínka.
Literatura
L. Pacák: Opereta, 1946, s. 265 (též přehled rep.); M. Šulc: Česká operetní kronika, rkp. b.d., DÚk.
Vznik: 2000
Zdroj: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, ed. E. Šormová, Praha: Divadelní ústav 2000, s. 256—257
