Vlastním jménem Kalina. Psán též Mattheus Kollin (Kollín, Kolín), a Choterina, z Chotěřiny. – Byl synem kouřimského měšťana. Studoval nejdříve v Praze, od 1530 ve Wittenbergu, kde se 1534 zapsal na univerzitu (mezi jeho profesory byl i humanista Ph. Melanchton, který u něho zřejmě probudil zájem o drama a školské divadlo). 1540 získal titul mistra a téhož roku se vrátil do Prahy, kde vyučoval syny A. Jilemnického. Od 1541 působil na pražské univerzitě a přednášel o dílech antických klasiků. Patřil k okruhu humanisty J. Hodějovského z Hodějova, jehož přičiněním obdržel 1542 erb a podle jehož rodiště přijal přídomek „z Chotěřiny“. 1543 zřídil poblíž Týnského chrámu soukromou internátní školu, pro niž 1548 zakoupil novoměstskou Andělskou zahradu s domem v místech dnešní hlavní pošty v Jindřišské ulici. Škola proslula znamenitou úrovní a její žáci pocházeli převážně z aristokratických a zámožných rodin. C. univerzitní působení, v němž dával průchod svým lutersky laděným názorům, provázely spory s ostatními profesory, za výpady proti staroutrakvistickým kněžím mu hrozilo i soudní stíhání. Jeho pozice se zlepšila po 1547, kdy v důsledku změny náboženských poměrů v Čechách převládl na univerzitě reformační směr. Významně se zasloužil o pozvednutí pražského vysokého učení z jeho dlouhodobé stagnace. V březnu 1558 byl však z popudu jezuitů univerzitního místa zbaven. Věnoval se pak až do smrti své škole a literární činnosti. Pohřben byl v Betlémské kapli, jeho památník s portrétem je umístěn ve Velké aule Karolina.
Vedle C. uměleckých aktivit, jejichž těžiště spočívá v literární, zejména básnické tvorbě (již ve své době byl považován za nejvýznačnějšího českého humanistického básníka), byla významná jeho činnost pedagogická, která zahrnovala nemalou měrou oblast dramatu (čtení a výklad děl antických, obzvláště římských autorů) a zasahovala do sféry školského divadla. C. patřil k příznivcům a organizátorům divadelních představení na pražské univerzitě v 16. stol. Sám dramatické texty nepsal, avšak připisoval prology ke hrám, které hráli jeho žáci, např. k Terentiově komedii Phormio (1544) a k Plautově komedii Miles gloriosus [Chlubivý vojín, 1549]. V době obliby biblických dramat cizích humanistických autorů, které hráli i jeho žáci (např. Lorichiovu hru Jobus nebo hru C. Crocuse o Josefovi Egyptském), zdůvodňoval, opíraje se o Melanchtona, význam uvádění her se světskou tematikou jejich přínosem pro výuku poetiky a latinské prozódie.
Literatura
F. M. Pelzel: Abbildungen böhmischer und mährischer Gelehrten und Künstler, nebst kurzen Nachrichten von ihren Leben und Werken II, Prag 1775, s. 43–52; J. Jireček: Rukověť k dějinám literatury české do konce XVIII. věku I, Praha 1875, s. 365–367 + Jan Hodějovský z Hodějova, jeho rod i působení a latinští básníci tovaryšstva jeho, Pojednání KČSN 6, 1884, část 12, s. 29–70; F. Menčík: Matouš Kolín z Chotěřiny, ČČM 58, 1884, s. 208–221; J. Máchal: Z dějin akademického divadla v Praze, ČČM 89, 1915, s. 161n.; Rukověť k písemnictví humanistickému I, ed. A. Truhlář–K. Hrdina, Praha 1918, s. 393–469. • DČD I, LČL, OSN, Rukověť 1966
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 117–118
