Příjmením psán též Matheis, Mattheis, Mathys, Matthays. – Syn slavného houslisty neapolského původu Nicoly M., který se 1672 usadil v Londýně. Od otce získal hudební vzdělání a úspěšně se prosazoval jako houslista. Oženil se se Susannou Timperley (Londýn 1699). Manželství zůstalo bezdětné; děti Johannes a Marie (Dlabač uvádí, že Johannes studoval medicínu ve Vídni, v Praze a v Římě) byly tedy patrně z prvního manželství, o němž není nic známo. M. záhy opustil Londýn a odebral se do Vídně, kde nastoupil jako koncertní mistr císařské dvorní kapely (placen od 1. 7. 1700). 1712 se stal ředitelem instrumentální hudby s vysokým platem 1440 zlatých a poté i hudebním ředitelem baletní hudby. Od 1714 měl na starosti kompozici baletních hudeb pro dvorní operu jako nástupce významných skladatelů W. Ebnera, J. H. Schmelzera, A. A. Schmelzera a J. J. Hoffera. Po 1717 odešel údajně do Prahy, kde se měl zdržovat ještě 17 27 (⇒ Wasielewski 1927, ⇒ Dlabač, ⇒ Fétis), i v těchto letech však vznikaly jeho balety pro vídeňská operní představení (⇒ Hadamowsky 1955). Penzionován 31. 12. 1729, jako baletní skladatel působil však až do konce života.
M. patřil k nejvýznamnějším vídeňským houslistům. První, nedochované balety složil 1714 pro opery F. B. Contiho (Alba Cornelia; I Satiri in Arcadia) a pasticcio L’Atenaide P. A. Zianiho, A. Negriho a A. Caldary. Řadu baletů zkomponoval do oper G. Bononciniho, F. B. Contiho, J. J. Fuxe, A. Lottiho a G. Porsileho a spolupracoval s choreografy A. Philleboisem, P. S. Levassorim della Motta, později s F. Hilverdingem van Wewen (soupis ⇒ McCredie 1987). Caldarova opera Euristeo (l: A. Zeno) byla s M. balety uvedena 1724 ve Vídni i v Jaroměřicích nad Rokytnou. M. hudba se vyznačuje sympatickou, vtipnou jednoduchostí s častými prvky lidové hudby a je většinou úsporně instrumentována. Část jeho baletních čísel byla komponována v oblíbeném francouzském stylu.
Baletní hudbu složil také pro pražskou korunovační operu → J. J. Fuxe Costanza e Fortezza [Stálost a síla, 1723], která pozoruhodně spojuje baletní výstupy se zpívanými sbory. Pravděpodobně se však provedení osobně nezúčastnil (⇒ Nettl 1942, 1957).
Edice
Costanza e Fortezza. Festa teatrale, ed. E. Wellesz, Wien–Leipzig 1910, reprint Graz 1959 (Denkmäler der Tonkunst in Österreich, sv. 34/35).
Prameny a literatura
NK, sign. 9 A 78, Costanza e Fortezza, Vienna [1723], italský výtisk libreta; sign. 11 B 432, německý překlad (⇒ Kneidl). • J. G. Walther: Musikalisches Lexikon oder musikalische Bibliothek, Leipzig 1732, reprint Kassel–Basel 1953; L. v. Köchel: Die kaiserliche Hof-Musikkapelle in Wien von 1543 bis 1867, Wien 1869, s. 69, 76 + Johann Josef Fux. Hofcompositor und Hofkapellmeister der Kaiser Leopold I., Joseph I. und Karl VI. von 1698 bis 1740, Wien 1872, s. 86, 246, 360, 367; P. Nettl: Die Wiener Tanzkomposition in der zweiten Hälfte des siebzehnten Jahrhunderts, Studien zur Musikwissenschaft (Wien) 8, 1921, s. 66 + An English Musician at the Court of Charles VI in Vienna, Musical Quarterly(New York) 28, 1942, č. 3, s. 318–328 + Das Prager Quartierbuch des Personals der Krönungsoper 1723, Anzeiger der phil-hist. Klasse der Österreichischen Akademie der Wissenschaften (Wien) 94, 1957, s. 1–7; J. W. Wasielewski: Die Violine und ihre Meister, Leipzig 1927, s. 189; F. Hadamowsky: Barocktheater am Wiener Kaiserhof, Jahrbuch der Gesellschaft für Wiener Theaterforschung 1951/52, Wien 1955, s. 102–108; Roger North on Music, ed. J. Wilson, London 1959; P. Keuschnig: N. M. Junior als Ballettkomponist, dis., Wien 1966; A. D. McCredie: N. M. – English Composer at the Habsburg Court, Music & Letters (Oxford) 48, 1967, s. 127 + N. M. the Younger: Caldara’s Collaborator and Ballet Composer in the Service of the Emperor, Charles VI, Antonio Caldara, ed. B. W. Pritchard, Aldershot 1987, s. 152–182; viz Edice. • Dlabač, Eitner, Gerber 2, Grove, MGG
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 371–372
