Jméno psáno také Christian Philipp. – Clamové jsou korutanskou rodinou povýšenou do šlechtického stavu 1640 a 1759 do stavu hraběcího. 1768 získal rod závětí statky vymřelého rodu Gallasů (1757) s podmínkou spojení jména a erbu. C.-G. byl prvním nositelem nového jména Clam-Gallas. Jeho otcem byl Jan Kryštof C. (1702–78), který získal český inkolát a usadil se v Čechách. C.-G. zdědil Frýdlant v Čechách, Liberec, Grabštejn, Lemberk a Přemyšlení, koupí získal Brodec, Luštěnice a Hrušov. Byl císařským královským komořím a rytířem řádu svatého Štěpána. Se svou manželkou hraběnkou Karolinou Josefou Šporkovou (1752–99) měl šest dětí.
Na svých panstvích C.-G. rozvíjel průmysl a zemědělství. Dal prozkoumat minerální vody v Libverdě, objevil několik pramenů a založil tamní lázně. Reorganizoval školství, výrazně podporoval hudební umělce a ve svém paláci na Starém Městě pražském pravidelně konal hudební akademie. Jeho kapela a hudební sbírka se zapsala do evropské hudební historie mj. jako zdroj unikátních opisů Haydnových skladeb pro dechové ansámbly.
V pražském paláci C.-G. s chotí vybudovali domácí divadlo, v němž při privátních produkcích vystupovala ochotnická šlechtická společnost (Prager Schauspielergesellschaft für Original-Stücke, Operetten, Pantomimen und Ballets). V obsazení hereckého souboru (⇒ Teuber III 1888), jež údajně obsahoval dnes nezvěstný tisk, vydaný v masopustu 1792 (Auszug aus dem prager resonirten Theaterjournal im Carneval 1792), je kromě C.-G. (Directeur und Entrepreneur), uveden i jeho syn Kristián jako tanečník. Pravidelná činnost souboru je doložena 1795/96 a 1797, 23. 12. 1799 byla ve zdejším divadle na počest v Praze pobývajícího ruského vojevůdce A. V. Suvorova sehrána Gotterova hra Der schwarze Mann [Černý muž, ⇒ Teuber II 1885]. Divadlo se nacházelo ve druhém poschodí paláce, v sále nad hlavním průjezdem (⇒ Port 1929).
Syn C.-G. Kristián Kryštof (1771–1838) sdílel otcovy zájmy a pokračoval v jeho mecenátu. Byl nadšeným hudebníkem, předsedou Společnosti vlasteneckých přátel umění, podporovatelem vzniku Národního muzea, jedním ze zakladatelů pražské konzervatoře a amatérským malířem. Také jeho manželka hraběnka Josefína (1777–1828) z rodu teplických knížat Clary-Aldringen měla umělecké záliby. Velmi dobře zpívala (sopranistka) a byla zručnou kytaristkou. Herecky vystupovala v pražském Clam-Gallasovském paláci (např. v titulní roli Schillerovy tragédie Maria Stuart, hrané 1816/17), kde se s ní při své druhé návštěvě Prahy 1796 seznámil L. van Beethoven, který pro ni složil árii Ah, perfido op. 65.
Za Kristiána Kryštofa bylo divadlo v pražském paláci upraveno stavitelem F. Hegerem. 1812–29 zde každoročně konal svá představení spolek přátel dramatického umění, výtěžek byl odevzdáván nemocnici řádu milosrdných bratří a alžbětinkám. S přípravou inscenací pomáhali i profesionálové J. K. Liebich a F. Holbein, který pro soubor napsal čtyřaktovou veselohru Der Wunder-Schrank [Kouzelná skříň]. V letním období se hrálo v zahradě na Novém Městě, v aleji mezi ústavem šlechtičen a jezuitskou rezidencí při kostele sv. Ignáce. Dalším působištěm této ochotnické šlechtické družiny bylo ve dvacátých letech 19. stol. divadlo v Rohanském paláci.
Na přání hraběnky Josefíny vzniklo divadélko také na frýdlantském zámku, které bylo v provozu vždy v létě. Repertoár tvořily německé a francouzské komedie a drobné opery a singspiely, případně parodie děl známých soudobých dramatiků, jež vedle hraběte psali i někteří z pozvaných hostů. Zámecké divadlo ukončilo svoji činnost po smrti hraběnky 1828 a zaniklo při pozdějších přestavbách frýdlantského zámku.
Prameny a literatura
NK, sign. 65 G 19, série XIX a1, č. 11: Epilog der Liebhabergesellschaft des gräfl. Clamschen Privattheaters, gesprochen beim Schlusse ihrer dramatischen Übungen am 10. Brachmonate 1796; tamtéž, č. 5, 8: [J. G. Meinert]: Prolog bei Wiedereröfnung [!] des gräfl. Clamschen Liebhabertheaters mit der Darstellung von Ifflands Dienstpflicht am 10ten Februar 1797 gesprochen; sign. 65 G 19, XIX b2, č. 5–18, 20: cedule Clam-Gallasovského ochotnického divadla [1819] (Gesellschafts-Theater des Grafen von Clam-Gallas, na některých exemplářích rkp. obsazení); MMP, č. 28162: Costumes des Trauerspieles von Schiller Maria Stuart. Vorgestellet auf dem Gesellschaftstheater des Herren Grafen Clam Gallas. Im Monath März 1816 zum Besten des Hospitales der barmherzigen Brüder zu Prag, 24 ručně kolorovaných akvatint, podle kreseb hraběnky Schönbornové, ed. H. F. Müller, Wien b. d. (⇒ Novotný 1955, s. 145n., obr. příl. č. 8–9); NGg, fond Berka, pozvánky a vstupenky C.-G. domácího divadla. • E. A. Hruška: Staropražská divadelní topografie, s. 126 (rkp. KČD); K.-K. priv. Prager Zeitung 4. a 11. 4. 1814; nesign.: Dramatische Vorstellungen zum Besten des Convents der Elisabethanerinnen im Palast des Grafen Clam-Gallas in Prag, Allgemeine Theater-Zeitung (Wien) 13, 1820, s. 123, 127, 329; Correspondenz. Nachricht aus Prag, Archiv für Geschichte, Statistik, Literatur und Kunst (Wien) 17, 1826, s. 225–230, 273n.; Teuber II 1885, s. 333–339, 355, 366, 393, 399, 433n., 457; Teuber III 1888, s. 67–69; E. J. [O. Teuber?]: Vom Haustheater des Grafen Clam-Gallas, Bohemia 14. 12. 1898, příl. s. 1–3; J. Port: Šlechtické divadélko v Clam-Gallasově paláci v Praze I, Za starou Prahu 13, 1929, č. 1–6, s. 28–30 (plán paláce s vyznačením divadla); N. F. Melniková-Papoušková: Praha před sto lety, Praha 1935, s. 227–229; A. Kubíček: Rohanský palác v Praze na počátku XIX. století, Časopis Společnosti přátel starožitností československých v Praze 46, 1938, s. 65–76; A. Novotný: Staropražská theatralia, Praha 1955, s. 64–66; A. Chaloupka: Divadelní pragensia v drobných spisech Lobkovické knihovny, Ročenka Universitní knihovny v Praze 1958, Praha 1959, s. 126–128; J. Pömerl: Zámecká divadla v Čechách a na Moravě, DR 3, 1992, č. 4, s. 11; T. Volek: České zámecké kapely 18. století a evropský hudební kontext, Hudební věda 34, 1997, s. 404–410. • BLGBL, Pouzar Almanach, Wurzbach
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 114–115
