Carlo
Cappellini
před 1635
Brescia (Itálie)
kolem 15. 6. 1684
Vídeň (Rakousko)
skladatel, varhaník

Psán též Capellini. – Jako varhaník působil ve Ferraře (Accademia della Morte 1653/54) a v Drážďanech (asi 1656–58). Jeho dalším působištěm se stal vídeňský dvůr, kde se zpočátku uplatnil v kapele císařovny-vdovy Eleonory II. (1659–64). Jako první jmenovitě uvedený dvorní skladatel baletní hudby zkomponoval hudbu ke třem baletům do opery G. Tricarica La virtù guerriera [Válečnická obratnost, Vídeň 1659]. Do služeb císaře Leopolda I. vstoupil 1. 1. 1665 jako dvorní varhaník. Na počátku sedmdesátých let 17. stol. onemocněl a téměř tři roky pobýval v Itálii, nejpozději 1673 znovu nastoupil do služby u dvora, kde setrval až do své smrti na morovou nákazu.

Vrchol C. kompoziční činnosti spadá do ­doby dlouhého pobytu dvora v Praze (23. 9. 1679–20. 5. 1680) v důsledku morové epidemie, která ohrozila Vídeň. Na libreta dvorního básníka N. Minata složil dvě komorní serenáty ke slavnostním příležitostem, které byly na Pražském hradě uvedeny při oslavě císařových jmenin 15. 11. 1679 (bez názvu, označená jen jako „servitio di camera“) a narozenin císařovny-vdovy (La Fama illustrata [Osvícená ­Fáma], 18. 11. 1679). V hudebnědramatické tvorbě C. využíval především formu árie da capo a tematické návraty na způsob refrénu, které propojují i několik árií, oddělených pouze krátkými recitativy. Časté jsou rozsáhlé koloratury a sekvence, dokonce i v rámci recitativu.

Prameny a literatura

ÖNB, Musiksammlung: hudební materiály děl provedených v Praze 1679; Arcibiskupský zámek a zahrady v Kroměříži – hudební archiv (ve vlastnictví Arcibiskupství olomouckého): Missa Sancti Caietani, 1671 (opis též ČMH). • M. Fürstenau: Zur Geschichte der Musik und des Theaters am Hofe der Kurfürsten von Sachsen I, Dresden 1861, s. 16, 157; L. v. Köchel: Die kai­ser­liche Hof-Musikkapelle in Wien von 1543–1867, Wien 1869, s. 62; E. Wellesz: Die Opern und Oratorien in Wien von 1660–1708, Studien zur Musik­wissenschaft (Leipzig–Wien) 6, 1919, s. 15, 51, 53; A. Breitenbacher: Hudební archiv kolegiátního kostela Sv. Mořice v Kroměříži, Časopis Vlasteneckého spolku musejního v Olomouci (Kroměříž) 40, 1928; P. Nettl: Zur Geschichte der kaiserlichen Hofmusikkapelle von 1636–1680 (IV.), Studien zur Musik­wissenschaft (Wien) 19, 1932, s. 37; H. Knaus: Die ­Musiker im Archivbestand des kaiserlichen Obersthofmeisteramtes (1637–1705) II, Wien 1967–69, s. 36; tamtéž III, s. 55n.; U. Hofmann: Die Serenata am Hofe Kaiser Leopold I. (1658–1705) II, dis., ­Universität Wien 1975, s. 84n., 137, 218; H. Seifert: Die Oper am ­Wiener Kaiserhof im 17. Jahrhundert, Tutzing 1985, s. 43, 89, 136, 444, 496n. + Die Musiker der beiden Kaiserinnen Eleonora Gonzaga, Festschrift O. Wessely, ed. M. Angerer–E. Diettrich, Tutzing 1982, s. 535n.; M. Niubò: Císařský dvůr v Praze v letech 1679–80 a oratorium o sv. Václavovi, dipl. práce, FF UK Praha 2000 + Leopold I. a hudba císařského dvora v Praze v letech 1679–1680, Barokní Praha – barokní Čechie 1620–1740, ed. O. Fejtová–V. Ledvinka–J. Pešek–V. Vlnas, Praha 2004, s. 95–131. • Dlabač, Eitner, MGG


Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 110–111

Autor: Glüxam, Dagmar