Společnost vznikla 1895, kdy herec a režisér F. Lacina převzal koncesi svého zemřelého tchána, ředitele V. Svobody. Zahájila činnost 30. 8. 1895 v Chotěboři premiérou Sardouovy Andrey. 1896 Lacina malou, původně činoherní Svobodovu společnost rozšířil angažováním 6členného orchestru a několika sólistů pro operní a operetní představení. První operní premiérou byla Smetanova Prodaná nevěsta (Louny 1896), operetní Planquettovy Zvonky cornevillské (Kladno 1896). O vzestup zpěvoherní produkce se zasloužili zejm. kapelník E. Starý a operní zpěvák a režisér J. Malý. Koncem 1897 již měla LS na repertoáru 6 oper a 8 operet. Činohra řízená přímo F. Lacinou hrála 1895–98 osvědčené tituly cestujících společností, doplňované o novinky z pražského ND. Díky zpěvoherním inscenacím zaujala LS na českém venkově významné postavení, obdobné tomu, jaké měly v 80. letech a v prvé polovině 90. let společnosti P. Švandy ze Semčic, V. Budila a J. Pištěka.
Od 1898, kdy Lacina vyhrál konkurs na řízení ND v Brně, byla činnost LS úzce spjata s brněnským divadelnictvím. V Brně působila až do svého zániku 1917 s výjimkou období 1905-09 a sezon 1903/04, 1913/14, 1914/15. Brněnskou éru zahájila Zeyerovým Radúzem a Mahulenou v dekoracích zhotovených podle návrhu R. Holzera v dílnách pražského ND. První sezona v Brně byla natolik úspěšná, že vedení družstva zadalo Lacinovi divadlo na další období. Mezi brněnskými sezonami, které trvaly od října do dubna, zajížděla společnost do českých měst. V prvních brněnských sezonách se LS úspěšně prosazovala zejm. činohrou, výrazně orientovanou na český a slovanský repertoár, v němž byla zastoupena díla téměř všech významných domácích autorů od Klicpery až po Kvapila a Hilberta. Relativně pohotově byly uváděny současné novinky domácí i zahraniční (Ibsen, Halbe, Hauptmann, Maeterlinck, Shaw, Strindberg, Sudermann, Vojnović). Významně byli zastoupeni klasikové světového dramatu (Goethe, Moličre, Shakespeare, Schiller). Eklektická repertoárová skladba si udržovala vysokou literární úroveň. Ze závislosti na pražské dramaturgii se vymaňovala jen výjimečně uváděním her moravských dramatiků a prvním provedením (na profesionální české scéně) dvou her s výrazně sociální tematikou: Šubertova Dramatu čtyř chudých stěn (1902) a Hauptmannových Tkalců (1904). Protagonisty činoherních inscenací byli v období 1898–1905 J. Auerswald, O. Beníšková, F. Bursová, H. Jelínková-Vojtová, L. Pech, E. Pechová, J. Pulda, V. Táborský, A. Vojta-Jurný, J. Zelenka, A. Zelenková a F. Zvíkovský. Režírovali J. Auerswald, F. Lacina a J. Pulda.
Operní soubor překonal provinční charakter až po 1900 zásluhou průbojného kapelníka C. M. Hrazdiry, jenž prosazoval náročný repertoár s cílem vytvořit v Brně moderní hudební scénu, rovnocennou opeře pražského ND. Páteř operní dramaturgie tvořila česká díla (cyklus Smetanových oper – 1901, Dvořák, Fibich, Foerster), doplňovaná výběrem z tvorby světové (Bizet, Gounod, Massenet, Nicolai, Offenbach, Verdi aj.). Opera dosáhla úspěchu i na zájezdech (Bratislava, Budapešť, Bukurešť, Lvov, Split aj., 1902, 1903, 1905), při nichž prokazovala dramaturgickou vyspělost. 1902 uvedla např. Čajkovského Pikovou dámu, kterou v té době neměli na repertoáru ani v Budapešti, ani ve Vídni. Zárukou úrovně pěvecké interpretace v období 1900–05 byli J. Bochníček, L. Hanusová-Svobodová, K. Komarov, J. Kurzová, J. Peršl, A. Pivoňka, V. Pivoňková a A. Staněk-Doubravský. Ten v sez. 1903/04, kdy se Lacina vzdal pro rozpory s vedením divadelního Družstva řízení ND v Brně, stál v čele LS. V Brně uvedla LS vůbec poprvé na scénu Janáčkovu Její pastorkyňu (1904). V sez. 1904/05, kdy značně vzrostl počet operetních představení, Lacina společnost zase osobně řídil, ale pro sílící konflikty s Družstvem Brno i se společností opustil. Nové působiště nalezli ve východních Čechách. 1905–09 LS působila jako soubor Divadla sdružených měst východočeských. Uváděla zde, zejm. v sez. 1905/06 a 1906/07, částečně redukovaný repertoár brněnský. Základem operní dramaturgie byla opět díla B. Smetany, činoherní repertoár se opíral o světovou klasiku. Oporou činohry byli v této době vedle dlouholetého člena společnosti J. Auerswalda T. a J. Brzkovi, J. Javorčák, F. Kaňkovský, V. Marek a J. Zelenka. 1907–09, kdy se Lacina nechal zastupovat operními režiséry E. Aschenbrennerem a J. Malým, se dostala do popředí operní produkce.
Po návratu do Brna 1909 činohra dosáhla dřívější úrovně, rozvíjejíc svou tradiční, realisticky orientovanou dramaturgii (např. Mahen: Janošík, 1910; Jirásek: Jan Žižka, 1913; Zapolska: Morálka paní Dulské, 1916). Postupně se prosazovali mladí herci V. Baloun, K. Jičínský, V. Jiřikovský, A. Strnad, A. Třebovský, J. Urbánková, J. Vojta, E. Vrchlická a R. Walter. Opera si udržovala dramaturgickou průbojnost (Janáček) i vysokou kvalitu interpretační zásluhou M. Angerové, L. Geitlera, K. Komarova, F. Krampery, K. Morfové, B. Snopkové ad. Opereta se pod vedením R. Branalda vymaňovala z rutiny. V operetních představeních účinkovala vedle subret H. Monczakové, V. Skalské, M. Zieglerové i řada činoherců (např. V. Merhaut, L. Pech, J. Pulda). LS opět podnikla několik zájezdů mimo české země, zejm. do Vídně (1910, 1911), a stejně jako 1898–1905 zajížděla na jaře a na podzim do větších českých a moravských měst. Zanikla 1917, kdy se ředitel pro nemoc vzdal řízení ND v Brně ve prospěch svého zetě V. Jiřikovského.
Nový ředitel převzal společnost bez větších personálních změn. Skupina dlouholetých Lacinových herců a zpěváků se stala jádrem 1919 konstituovaného stálého souboru brněnského ND. Aktivita LS tak završila dlouholeté úsilí cestujících společností, zejm. Švandovy a Pištěkovy, vytvořit stálé české profesionální divadlo v Brně. Průkopnické bylo rovněž její působení ve východních Čechách, kde zformovala solidní základnu pro profesionální divadelní činnost.
Literatura
K. Tauš: K padesátiletému jubileu Českého divadla v Brně, Brno 1934 + Divadelník F. Lacina, Program SD Brno 54, 1982/83, s. 283 a pokr.; K. Engelmüller: Pětasedmdesátka divadelního ředitele Frant. Laciny, NP 26. 8. 1938; J. Knap: Umělcové na pouti, 1961 + Čtyři herečky, 1967; A. Buchner: Cedule kočovných divadelních společností v Čechách a na Moravě, 1968; Almanach Státního divadla v Brně II, Brno 1974; J. Pömerl: Východočeské divadlo a jeho činohra v l. 1905–1945, dipl. práce, FF UK 1974; ed [E. Dufková]: Ředitelé (František Lacina), Program ZD Brno 63, 1991/92, s. 346.
Vznik: 2000
Zdroj: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, ed. E. Šormová, Praha: Divadelní ústav 2000, s. 231—232
