Amatérský soubor Křesadlo se zformoval při LŠU v Praze 6. Jeho zakladatelem byl V. Martinec, bývalý člen ostravského Divadla P. Bezruče, od 1971 vedoucí literárně dramatického oddělení LŠU. Ve věkově rozvrstvené skupině posluchačů byli mj. V. Freimanová, J. Grygar, Š. Kostková, J. Lepša, M. Plavcová, M. Rulcová, J. Sedal, J. Stejskal, J. Unger, P. Vangeli, Z. Zimová ad.
Po roce a půl průpravných cvičení se K představilo veřejnosti pořadem Vagantské putování (27. 3. 1973) v sále LŠU v Radimově ul. Inscenace předvedla výsledky Martincova hledání metody komplexní herecké výchovy, inspirované tvorbou J. Grotowského a zkušenostmi ze spolupráce s Bílým divadlem. V plynule zřetězených scénách (Řád vagantů, Dřevo se listem odievá, Otep myrhy, Nevěstka, Hra veselé Magdalény, Závišova píseň, Viklefice, Smrt, Živly, Nešťastná, Mastičkář) se propojovaly pohybové herecké akce s náměty ze života středověkých žáků vagantů. Organizujícím principem hudební, taneční, pohybové a recitační skladby byl rytmus. Představení hrané v tělocvičně i venku na trávníku se hlásilo k principům chudého divadla včetně absence výpravy. 1973 soubor uvedl Pohádku o ukradeném slunci. Třetí inscenace, Naivní mystérium (1974), vyšla velmi volně ze hry bratří Čapků Ze života hmyzu (8stránkový scénář sestával z Tulákových komentářů přírodního dění, partu Jepice a hmyzí znělky). Tematicky se soustředila na koloběh života a smrti, vyjádřený pohybem a hereckou evokací elementárních projevů života (dech, tlukot srdce apod.). K souboru se připojila studentka FF UK N. Vangeli, která svou představou divadla, navazující na výboje světové alternativy 60. a 70. let, významně přispěla k profilování poetiky K. Další inscenace, třídílný Tanec svatého Víta (1975) na biblické náměty, měla zřetelnou pečeť vzdoru vůči psychosociální destrukci a soudobému normalizačnímu modelu života. Vývojovou změnu signalizovalo Jako aneb Putování za tajemnými svitky Tripitaka (1975). Do hry, námětově vycházející z čínského cyklického románu Putování na západ, byla vkomponována čínská poezie a japonské aforismy. Text, tentokrát s pevnějším dramatickým příběhem, nabízel životní model prosycený filozofií tao. V inscenaci se prosadilo pojetí divadla jako rituálu s jeho mimodivadelními přesahy. Na festivalu Šrámkův Písek 1975 získalo K touto inscenací již třetí ocenění. Martincovu práci ocenilo i ministerstvo školství. Soubor byl nominován na festival ve francouzském Nancy. Komise Obvodního výboru KSČ, která měla vybrané představení schválit, však usoudila, že v souboru působí maoistická skupina, a zastavila jeho činnost.
Od září 1975 K oficiálně neexistovalo a V. Martinec nesměl pracovat v kultuře. Postih silně zasáhl i soubor, z něhož odešla řada členů. Přihlásili se však noví (P. Büchler, T. a E. Jelínkovi, P. a L. Lepšovi, B. Luňáková ad.), s nimiž N. Vangeli a inkognito V. Martinec nastudovali Proměny podle Ovidia (uvedeno nejprve v Martině na Slovensku, poté v Praze, 1976). Bohatým jazykem Ovidiových veršů a pohybovým ztvárněním mytologických příběhů přesáhla čtyřdílná kompozice, hledající odpověď na otázku, co je člověk, dosavadní výsledky K.
Amatérský soubor, jehož přímým následovníkem se stalo Studio pohybového divadla, vnesl do českého divadla první poloviny 70. let svým vyhraněným pokusnictvím obohacující podněty, které někteří členové K zužitkovávali ve svém dalším profesionálním působení. Vedle aktivity směřující k veřejné prezentaci probíhal v K speciální herecký trénink a výzkum pedagogiky a metodiky herectví, jehož výsledky shrnuli Martinec a Vangeli do několika statí, ve své době u nás zcela ojedinělých, které však nebyly publikovány (Informace o metodě divadla Křesadlo – východiska a záměry; Několik poznámek na okraj na základě zkušeností, které jsme udělali při práci na Tanci svatého Víta; Program divadelní výchovy dětí jako součást práce souboru Křesadlo).
Literatura
J. Tvrzník: Jaká bude cena Písku?, MF 20. 6. 1973 + Písek: Podtrženo, sečteno, MF 6. 6. 1974; F. Černý: Optimistické zastavení, Práce 8. 3. 1974; V. Vaniš: Na zkoušce v Křesadle, AmatSc 11, 1974, č. 5, s. 11; jkl [J. Kühnelová]: Co je Křesadlo, LD 11. 7. 1974; I. Rössler: Divadla na okraji, Tvorba 1974, č. 29, příl. Divadelní Tvorba, s. 1; V. Martinec: Lidské tělo – inspirace a nástroj dramatického projevu, 1975; pp: Divadlo Křesadlo – uzavřená etapa?, Tvorba 1976, č. 25, příl. Divadelní Tvorba, s. 3; P. Pavlovský: Divadlo mladých, Práce 10. 12. 1976.
Vznik: 2000
Zdroj: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, ed. E. Šormová, Praha: Divadelní ústav 2000, s. 224—226
