Vlastní činoherní a operetní společnost ustavil T. Kratochvíl 1887, když po smrti svého tchána, ředitele F. J. Čížka, zdědil jeho koncesi. KS působila ve všech větších městech severovýchodních, středních a jižních Čech. Ředitel kladl důraz na činohru, jejíž repertoár se vyznačoval vysokým počtem soudobých i starších českých her. Obsáhl prakticky celé rozpětí české dramatiky 19. stol., počínaje Klicperou přes Tyla, Kolára, Bozděcha, Vrchlického, Šamberka až po Stroupežnického, Preissovou, Štolbu a Šuberta. Rovněž ve výběru her zahraniční provenience se projevovaly vyšší umělecké aspirace (Lope de Vega: Sedlák svým pánem; Schiller: Marie Stuartovna; Anzengruber: Sedlák křivopřísežník). V repertoáru se prosadilo i Kratochvílovo porozumění pro nové umělecké tendence (Ibsen: Nora; Palm: Náš přítel Něklužev; Špažinskij: Paní majorka). Osvědčil je mj. uvedením Gazdiny roby G. Preissové vzápětí po pražské premiéře, na štaci v Novém Bydžově 1890. Zásluhou KS se obecenstvo na českém venkově seznamovalo se soudobou, především realistickou dramatikou. V souboru KS, která co do velikosti byla podnikem středního typu, se vystřídala řada známých venkovských herců. Vedle ředitelovy manželky M. Kratochvílové-Čížkové a švagra V. Čížka zde hráli A. Světelský (1887), A. J. Frýda (1887–89), J. Janovský (1887–90), A. Charvát (1888), B. Sodoma (1889, 1891), M. a V. Merhautovi (1891), V. a M. Spurných (1891–92). Představení režíroval ředitel, V. Čížek, A. J. Frýda a J. Janovský (1887/88), J. Janovský, K. Kodet a F. Mašek (1888/89), V. Spurný (1891/92). 1889–91 tu několikrát pohostinsky vystoupili J. Mošna a J. Šmaha z pražského ND. 1891 část herců od Kratochvíla odešla do nově ustavených společností B. Sodomy a J. Štekra. Kratochvíl nedokázal oslabenou družinu účinně doplnit a 1892 společnost rozpustil. 1900 mu byla úředně odňata koncese.
Literatura
J. Knap: Umělcové na pouti, 1961.
Vznik: 2000
Zdroj: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, ed. E. Šormová, Praha: Divadelní ústav 2000, s. 219—220