Uváděn též s křest. jmény Jean Joseph. – Italský loutkář z Turína. První záznamy o jeho produkcích pocházejí ze Švýcarska. 1768 vystupoval v Schaffhausenu, 1774 v Basileji a ve Frankfurtu nad Mohanem, další rok v Solothurnu, Freiburgu a Curychu, 1776 opět v Basileji, 1777 předváděl stínové divadlo v Řezně a v Norimberku, 1779 v Lenzburgu, 1781 opět v Norimberku. V následujícím roce žádal o povolení k vystupování v Brně, ale již předtím hrál v Plzni, odkud si přinesl potvrzení městské rady. V Brně mu bylo povoleno hrát čtyři týdny, musel se však dohodnout s principálem brněnského divadla → R. Waitzhoferem, který se cítil poškozen jeho konkurencí. V listopadu 1783 hrál po čtyři týdny ve Vídni, poté se vrátil na Moravu, kde mu byly povoleny produkce v tamních městech. V lednu 1784 byla ve Vídni zamítnuta jeho další žádost o licenci, ale koncem téhož roku dostal povolení pro Vídeňské Nové Město. Poté pravděpodobně předal své stínové divadlo synovi Josephu M. ml. a sám se pokusil prorazit s novými divadelními atrakcemi. 1789 předváděl na veletrhu v Lipsku „optické divadlo“, 1792 žádal ve Vídni o povolení „opičích komedií“ a 1795 tamtéž o povolení „anglických uměleckých kousků“.
Joseph M. ml. zřejmě poprvé vystupoval se stínovým divadlem 1786 v Cáchách a 1789 dostal povolení k produkcím na šest týdnů v Praze. 1790 bylo v Brně na jméno Marquis uděleno povolení na šest měsíců pro Olomouc, Opavu a další slezská města, není však jasné, zda se jednalo o M. nebo jeho syna. O jejich dalších osudech není nic známo.
M. byl ve střední Evropě velmi populární díky svému stínovému divadlu Les grandes ombres chinoises [Velké čínské stíny], o němž prohlašoval, že je jediné svého druhu na světě a že upoutalo i královský dvůr ve Francii. V tištěném oznámení uváděl, že jeho divadlo, výsledek čtyřicetileté práce, představuje velkou řadu prospektů architektur celého světa, výjevy mořské bouře, ztroskotání lodí, různá zvířata a lidi. Vše bylo údajně vyrobeno z čínského hedvábí bez pomoci lepidel a barev. Podle dochovaných cedulí z Norimberku uváděl 1777 mj. hry Der aus Spanien kommende Pilgrim [Poutník ze Španěl], Schulmeister [Učitel] a Die große Hirschjagd [Velký hon na jeleny]. 1781 inzeroval hry, jež zvyšovaly atraktivitu jeho produkcí předváděním známých osobností (Kartusch, berühmter Französischer Straßenräuber samt seinem Geschwader [Kartuš, slavný francouzský pouliční lupič a jeho banda]) a historických událostí (hra Die See-Schlacht [Námořní bitva], znázorňující utkání anglických fregat admirála Gravea se španělským loďstvem).
M. ml. pravděpodobně původní stínové divadlo zdokonalil doplněním o tři velká zrcadla, jež zesílením proudu světla prohlubovala vizuální dojem. Podle plakátu k pražským představením (částečně opakujícím dřívější otcova tvrzení, např. o čtyřicetiletém pracovním úsilí při výrobě divadla) sestával umělecký kabinet Les véritables ombres chinoises ou Les Trois miroirs savants, qui n’ont jamais parus dans cette ville [Opravdové čínské stíny čili Tři učená zrcadla, jaká nebyla nikdy předváděna v tomto městě] z 500 perspektiv zobrazujících velkolepé chrámy, paláce, egyptské pamětihodnosti, mořské přístavy apod. Tyto perspektivy oživovalo údajně 4600 [!] mechanicky pohybovaných loutek (16–18,5 cm vysokých). Na závěr představení tančila slečna Marquisová tanec mezi vejci, další členka skupiny, slečna La Tournesse, prováděla gymnastická čísla a poté následoval čínský ohňostroj.
Prameny a literatura
Stadtbibliothek Nürnberg: divadelní cedule M. 1777 a 1781. • G. Gugitz: Regesten zur Geschichte des mechanischen Theaters in Wien und Niederösterreich, Jahrbuch der Gesellschaft für Wiener Theaterforschung 1954/55, Wien 1959, s. 71; A. Novotný: Staropražská theatralia, Praha 1955, s. 74; J. B. [Bartoš]: Divadlo čínských stínů v Praze a Brně, Československý loutkář 10, 1960, s. 85; O. G. Schindler: Wandertruppen in Niederösterreich im 18. Jahrhundert, Jahrbuch der Gesellschaft für Wiener Theaterforschung (Wien) 17, 1970, s. 37; H. R. Purschke: Puppenspiel und verwandte Künste in der Freien Reichs-Stadt Frankfurt am Main, Frankfurt a. M. 1980, s. 93 + Puppenspiel und verwandte Künste in der Reichsstadt Nürnberg, Mitteilungen des Vereins für Geschichte der Stadt Nürnberg (Nürnberg) 68, 1981, s. 240n. • DČD I
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 363–364
