Kabaret založil v restauraci U kuřího oka v Hálkově (dnes Londýnské) ul. na Vinohradech mladý sochař, student pražské Uměleckoprůmyslové školy F. Fiala, který zde poprvé použil pseudonymu Ferenc Futurista. Literárními spolupracovníky kabaretu byli režisér a výtvarník J. Dréman (pseud. Hala, později významný člen Červené sedmy) a Futuristův spolužák J. Skupa. Hudebně spolupracoval Futuristův bratr E. Fiala, který jako klavírista, skladatel i spoluherec provázel slavného komika převážnou částí jeho umělecké dráhy.
Futuristova komika byla de facto jedinou náplní, smyslem i programem této kabaretní scénky, která přitahovala zejména bohémské obecenstvo. Futuristovo herectví vycházelo z expresionistické reakce na předválečné i válečné společenské poměry, stavělo na groteskně nadsazeném výrazu mimickém (charakteristická smíchová grimasa s vyčnívajícími předními zuby; naddimenzovaná hra očí) i mluvním (takřka permanentní hlasová deformace). Těmito namnoze drastickými prostředky tu Futurista vytvořil svůj známý, prakticky celoživotní, v různých variantách obměňovaný typ klaunského excentrika. Jeho projev byl zejm. v prvých letech útočnou výstřední karikaturou dobových uměleckých, ale i politických směrů a poměrů v pražském bohémském prostředí. Velké popularity dosáhly jeho groteskní písně a monology, zejm. Nálada při loupání buřta (1913), přijímaná jako parodie futuristické poezie, a Balada o vodníkovi (1915). Futurista zpravidla před svým číslem nechával v sále zhasnout a ve tmě se hlasovými a posléze i světelně optickými prostředky snažil o ambivalentně parodickou evokaci hrůzy. Usiloval o sémantickou víceznačnost: byl nejraději, když si publikum nebylo veselostí výstupu zcela jisto. Proto ve svých kreacích s oblibou využíval prvky černého humoru a hororu. Kabaret U kuřího oka zanikl v prosinci 1915, poté co Futurista přešel do nově vzniklého kabaretního divadla Rokoko.
Literatura
L. Pacák: Opereta, 1946, s. 231; J. Červený: Červená sedma, 1959, s. 53; J. Kazda, J. Kotek: Smích Červené sedmy, 1981, s. 89.
Vznik: 2000
Zdroj: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, ed. E. Šormová, Praha: Divadelní ústav 2000, s. 201—202
