Psán též Gianmaria Romano, Giovan Maria Romano, Jan Maria, Jheronimo Romano, Johann Maria, Johann Marin, Juan Maria Romano apod. – Poprvé se objevil 1570 v Praze při slavnostech konaných během zemského sněmu, v jehož rámci byla 4. 5. 1570 „per procuratorem“ uspořádána svatba arcivévodkyně Anny, dcery císaře Maxmiliána II., se španělským králem Filipem II. Již při svatebních přípravách se koncem února a počátkem března konaly okázalé turnaje (→ A. Soldino). V doprovodném programu soutěží, pořádaných 26. 2. na Staroměstském náměstí, se uplatnili také italští artisté-skákači a herci. Arcivévoda → Ferdinand II. Tyrolský vyplatil pak 14. 3. M. (zapsán jako Jheronimo Romano) a dalším hercům (Horatio Florentino, Silvestro Trevisano a Juan Venetiano, tj. → G. Tabarino) dohromady 30 zlatých za to, že byli k dispozici pro vystoupení „černokněžníka“ (Schwarzkünstler). 3. 5. obdržel M. (Juan Maria Romano) 50 zlatých z dvorní pokladny, neboť společně s třemi aktéry (Soldino, Jullio Comediante, tedy → G. Pasquati, a Arcangelo Tuccaro) několikrát před císařem prováděli „comedias“. 1574 byl M. spolu se Silvestrem z Trevisa angažován jako artista ke dvoru bavorského korunního prince Wilhelma (vévody Wilhelma V.), který zaměstnával hereckou společnost na zámku Trausnitz v Landshutu, a to na doporučení Orlanda di Lasso, který Silvestra v březnu 1574 viděl ve Florencii. M. už v předchozích letech uvedl v Landshutu se svou vlámskou manželkou jakousi „malou hru“ (comedietta). 1585 byl M. uveden po boku Soldina mezi nejlepšími artisty své doby v publikaci T. Garzoniho Piazza universale.
Prameny a literatura
Tiroler Landesarchiv, Innsbruck, Pfennigmeisteramtsraitung 1570, rkp. Nr. 1820, fol. 172v; ÖStA, Hofkammerarchiv, Hofzahlamtsbücher 24/1570, fol. 341v–342r. • T. Garzoni: La piazza universale di tutte le professioni del mondo[1585], ed. P. Cherchi–B. Collina, Torino 1996, I, s. 732; K. Trautmann: Italienische Schauspieler am bayrischen Hofe, Jahrbuch für Münchener Geschichte (Bamberg) 1, 1887, s. 242n., 303; A. v. Weilen: Geschichte des Wiener Theaterwesens (Die Theater Wiens I), Wien 1899, s. 50; B. Ph. Baader: Der bayerische Renaissancehof Herzog Wilhelms V. (1568–1579), Leipzig–Straßburg 1943, s. 79; W. Senn: Musik und Theater am Hof zu Innsbruck, Innsbruck 1954, s. 75; Orlando di Lasso: Briefe, ed. H. Leuchtmann, Wiesbaden 1977, č. 12, 85–88; O. G. Schindler: „Mio compadre Imperatore“. Comici dell’arte an den Höfen der Habsburger, Maske und Kothurn (Wien) 38, 1997, č. 2–4, s. 32–33 + Zan Tabarino – „Spielmann des Kaisers“. Italienische Komödianten des Cinquecento zwischen den Höfen von Wien und Paris, Römische Historische Mitteilungen (Wien) 43, 2001, s. 411–544 + Špílmani, skákači a komedianti (Tabarino, Ganassa & Co., Praha–Paříž, 1570–72), DR 14, 2003, č. 3, s. 17.
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 362
