Společnost ustavil L. Chmelenský, vnuk básníka a divadelního kritika J. K. Chmelenského, po skončení krátkého ředitelského působení v ND v Brně (1890/91). Divadelní koncesi s platností pro Čechy a Moravu obdržel 1891 ještě jako člen Švandovy společnosti. Zažádal o ni v souvislosti s iniciativou skupiny literátů a divadelníků (I. Herrmann, J. Ladecký, J. V. Slukov a M. A. Šimáček) usilujících o založení druhé stálé české divadelní scény v Praze na území Král. Vinohrad, když byl jako finančně nejzdatnější předurčen stát se ředitelem budoucího divadla. Pražský projekt však padl. Chmelenský proto založil vlastní divadelní podnik. Traduje se domněnka, že v jeho rozhodnutí sehrál roli intimní vztah k herečce M. Procházkové-Malé.
Angažoval velký, zhruba 50členný soubor pro činoherní i zpěvoherní provoz. Vedle herců disponovaných i pro zpěvohru (J. Bittermannová, A. Bartovská, B. Davidová, B. Houdková, A. Jungmannová, Z. Kafková, A. Košnerová, M. Procházková-Malá, J. Altmann, V. Bartovský, V. Černý, A. Gabriel, J. Charvát, R. Kafka, J. Malý, F. Syřínek, F. Zvíkovský) ho tvořil 12členný sbor a 15členný orchestr s kapelníkem E. Engelbertem.
ChS zahájila v září 1892 v Náchodě. V prvých letech ji Chmelenský vedl ve velkém stylu. Neměl sice mnoho zkušeností s řízením divadelního podniku, disponoval však slušným kapitálem, který byl ochoten do společnosti vložit i za cenu ztrát. Elegantní a kultivované vystupování, solidní vzdělání, znalost cizích jazyků, společenská obratnost i četné známosti ve vyšších kruzích mu usnadňovaly řešení mnoha složitých situací. Společnost hrála ve větších městech Čech a Moravy (Hradec Králové, Kutná Hora, Chrudim, Pardubice, Tábor, Náchod, Prostějov, Dvůr Králové n. L. aj.).
1893 si Chmelenský ve Vídni pronajal Theater in der Josefstadt pro hry své společnosti. Uvedl tu mj. Štěpánkovu veselohru Čech a Němec a více než dvouměsíční působení (květen-červenec) ukončil Tylovým Strakonickým dudákem. Jedním z cílů bylo prozkoumat možnosti zřízení stálého českého divadla pro početnou českou menšinu. Vídeňská stagiona se však uskutečnila v době protičeských demonstrací, které negativně ovlivnily přijetí ChS. Neúspěch způsobil řediteli velkou finanční ztrátu a na dlouhý čas zmrazil snahy posílit prostřednictvím profesionálního divadla český živel ve Vídni, Chmelenského však od dalších plánů neodradil. 1893/94 ChS hrála v Městském divadle v Č. Budějovicích, které bylo Chmelenskému zadáno na zimní sezonu (od 1. 11. 1893). Jako první český divadelní ředitel podnikl zájezd do Dalmácie, zahájený 21. 4. 1894 ve Splitu a pokračující v Dubrovníku, Šibeniku ad.
Již z krátkého ředitelského působení v Brně bylo zřejmé, že Chmelenský spoléhá na operu a v činohře na zahraniční repertoár. Rovněž ve vlastním divadelním podniku věnoval zpěvohře značnou péči a nemalé finanční prostředky. Opery uváděl vesměs v dobových úpravách, které je přizpůsobovaly interpretačním a provozním možnostem menších divadelních podniků. Na repertoáru míval kolem 10 oper (Blodek: V studni; Smetana: Hubička; Maillart: Poustevníkův zvonek; Mascagni: Sedlák kavalír apod.) a zhruba stejný počet operet (mj. Audran: Miss Helyett; Weinberger: Huláni aneb Líbánky v citadele; Hervé: Mam’zelle Nitouche, pro jejíž tit. roli angažoval M. Housovou). V operních představeních posílili ansámbl společnosti, pěvecky nedostatečně obsazený, nezřídka hosté (např. K. Burian, V studni, 1893). Zpěvohra dominovala na repertoáru ChS při turné po Dalmácii. Tehdy ředitel rozšířil soubor o české zpěváky působící na německých scénách (J. Branžovský, T. Gunther ad.). Kapelníkem byl tehdy H. Beníšek, po něm E. Starý (1895). Z činoher uváděl Chmelenský (nezřídka ve vlastních překladech) hodnotné zahraniční hry (např. Ibsen: Nora; Gogol: Revizor; Hauptmann: Osamělé duše; Sudermann: Zápas motýlů). Za nápadné opomíjení české dramatiky býval často kritizován. Z mnoha herců, kteří se u společnosti vystřídali, vynikla zejm. hvězda souboru M. Procházková-Malá (1892–99), typická představitelka herectví tzv. velkého stylu, jejímž nejvlastnějším oborem byly heroiny, dále A. Košnerová, M. Ryšavá, z mladší generace M. Vintrová-Bečvářová, v pánské části A. Gabriel, A. Charvát, J. Pulda a V. Vydra. Chmelenský, ač postrádal výraznější talent a pro herectví měl pouze vnější předpoklady (urostlou postavu a příjemný hlas), si často přiděloval úlohy přesahující jeho možnosti. Nejlépe se uplatňoval v rolích důstojníků, v nichž mohl využít důvěrnou znalost prostředí a mentality (osm let působil u vojska). ChS disponovala dobrými režiséry (A. Houdek, J. Malý, F. Syřínek, F. Šípek). 1893/94 režíroval i K. Lier, který byl pro společnost přínosem především jako herec (tit. role v Moličrově Tartuffovi, Hradec Králové 1894).
Do 1895 Chmelenský realizoval díky finančnímu kapitálu své představy o divadle se značnou velkorysostí a jeho společnost patřila k nejlepším mimopražským divadelním podnikům. 1895 však nastal zlom: nedostatek finančních prostředků ho donutil rozpustit orchestr i sbor a nadále provozovat pouze činohru. ChS ztrácela dřívější lesk a okruh jejího působení se zúžil na posádková města, v nichž Chmelenský spoléhal na kontakty z doby své aktivní vojenské služby. Začátkem 1901 byl na pokraji úpadku. V létě téhož roku společnost rozpustil a sám s divadelní činností definitivně skončil.
Literatura
Nesign.: Pan divadelní ředitel…, Dalibor 14, 1892, s. 299; nesign: Česká opera v Dalmácii, Dalibor 16, 1894, s. 202; L. Chmelenský: Má umělecká výprava do Vídně r. 1893, in: Památník vydaný v r. 1903 k oslavě 40letého výročí prvního divadelního ochotnického spolku Pokrok ve Vídni, Vídeň 1903, s. 104; J. Zařičanský: L. Chmelenský, Ratibor 27, 1910, č. 10, s. 2; A. Charvát: Ze staré Prahy, 1926; I. Herrmann: O živých a mrtvých II, 1928; V. Vydra: Má pouť životem a uměním, 1954; J. Knap: Umělcové na pouti, 1961; A. Buchner: Cedule kočovných divadelních společností v Čechách a na Moravě, 1968; Almanach Státního divadla v Brně II, Brno 1974.
Vznik: 2000
Zdroj: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, ed. E. Šormová, Praha: Divadelní ústav 2000, s. 184—185
