Vlastním jménem původně Matěj Václav Mayerhofer, ale příjmení M. užíval i jako student a později jako gymnazijní profesor. Psán též Mayober, Moirber, v oddací matrice Mayerhopfer, křest. jménem Mathias. – Jeho otec byl voják († před 1777). M. studoval 1776–80 gymnázium (nejpozději od 1777 na staroměstském akademickém gymnáziu), 1780–82 na univerzitě tzv. filozofii. Jeho spolužáky zde byli mj. K. Pluth a F. Heimbacher, kteří se později literární tvorbou podíleli na dramaturgii Vlastenského divadla, učitelem na filozofii I. Cornova. Studoval s výtečným prospěchem. Z počátků jeho divadelní dráhy je známo, že 1783–86 cestoval se společností ředitele G. Junga, s níž hrál 1784 v Klatovech (tehdy byl členem jejího šestičlenného vedení) a 1785 v Hradci Králové. Pravděpodobně přímo z této nepříliš úspěšné společnosti (v Klatovech hrála dokonce na díly – členové byli odměňováni jen z děleného výnosu jednotlivých představení) přešel nejpozději před 28. 5. 1787 do souboru Vlastenského divadla v Boudě na Koňském trhu (dnešní Václavské náměstí). Za krize této scény v červnu 1789 se ujal s baletním mistrem J. G. Bognerem opuštěného souboru a pořádal s ním v letní sezoně představení v Divadle v Růžodole za Poříčskou branou. V souboru Vlastenského divadla setrval i po jeho přesídlení do Divadla u Hybernů za ředitele → V. Mihuleho. 18. 2. 1792 se oženil s ovdovělou → Z. Seve. Ještě před ukončením Mihuleho nájmu oba manželé odešli neznámo kam. Před koncem 1794 se do Vlastenského divadla, které mezitím převzal → F. Vasbach, vrátili. S Vasbachem účinkovali 1795 také v Liberci, kde se jim 8. 1. 1795 narodil syn. Téhož roku se však vrátili do → Gramsova souboru Vlastenského divadla, v jehož svazku je M. naposledy doložen v dubnu 1799. M. se již za studií živil kondicemi a souběžně s divadelní činností vyučoval jazyky, později v Praze vydal i učebnice italštiny a latiny (Praktische Einleitung zur Italienischen Sprache I–II, 1799; Ausführliche lateinische Sprachlehre, 1811). 1800 se stal suplentem malostranského, od 1801 staroměstského akademického gymnázia, kde byl od 1803 až do smrti profesorem (učil zde mj. V. K. Klicperu a F. Turinského).
M. přišel do Vlastenského divadla vyzbrojen zkušenostmi z delšího působení u cestující společnosti a ovlivnil je hned několika způsoby. Nad osudy divadla v českých zemích se zamýšlel již v programové úvaze Beitrag meiner Gedanken zu Böhmens Theaterepoche [Mé myšlenky týkající se divadelní epochy Čech, 1784], která je první prací českého autora o českém divadle. M. ji psal jako člen německé Jungovy společnosti do jejího almanachu. Vyslovuje v ní své osvícenské přesvědčení o zušlechťujícím poslání divadla, které dle něho může zaručit jen všestranně vzdělaný herec s pevně vštípenými mravními zásadami. Neprosazuje divadlo v české řeči, ale prozrazuje své vlastenectví výzvou ke zpracování látek z českých dějin a připomínkou českých domácích tradic (upozorňuje na hru klatovského dramatika → J. Záhrobského z Těšína).
Jako herec ztělesnil v Boudě se zdarem např. mladistvého reka Domoslava v Tandlerově překladu hry → K. F. Guolfingera von Steinsberg Libuše, první kněžna a rekyně česká (1787), v Divadle u Hybernů zastával hlavně role komických starců, pedantů, sedláků a intrikánů, které hrál jak v českojazyčných, tak německojazyčných činoherních i zpěvoherních představeních. Úspěšně zvládal různorodé úlohy (Zumio, W. Müller: Kouzedlná citara aneb Fagotista, t: J. Perinet, 1793; Kaspar, K. F. Guolfinger von Steinsberg: Hanns Klachel, h: V. Tuček, 1795; Burleigh, J. G. Dyk: Die Gunst der Fürsten [Přízeň vládců]; Klingklang, J. Perinet: Der Unterthanen Glück ist ein guter Fürst [Dobrý vládce je požehnáním poddaných], h: W. Müller – obě 1796; Fallbring, A. W. Iffland: Dienstpflicht [Služební povinnost]; mlynář Tommerl, E. Schikaneder: Der Tyroler Wastl [Tyrolák Wastl], h: J. Haibel; Christoph Klachel, J. M. Czapek: Hanns Klachel, druhý díl, h: V. Maschek; Herr von Thaler, W. Müller: Der Lustig Lebendig[Veselý nezmar], t: J. Perinet; Herr von Spornheld, J. Richter: Die Redoute – vše 1797; Kyllian, J. Perinet: Hlava bez může, h: J. Wölfl, 1799). Působivá byla prý zejména jeho obličejová mimika v komických rolích, ale chváleno bylo i příznačně osvícenské intelektuální uchopení seriózních rolí. V Divadle v Růžodole i U Hybernů byl činný též jako režisér. Repertoáru Vlastenského divadla několikrát posloužil svými literárními a jazykovými schopnostmi, sepsal např. chvalozpěv na generála Laudona (včleněno do → Seveho baletu Rychlí poslové z Bělehradu neb Vídeňské veselí, 1789). Hlavně však překládal německé singspiely, snad i italská operní libreta, žádný z jeho překladů se nedochoval. V Divadle u Hybernů se hrály A. Kotzebue: Tlachač (1790/91), J. Perinet: Čarodějná citara (též jako Kouzedlná citara aneb Fagotista, 1793), E. Schikaneder: Oba Antonínové (1796); [K. L. Giesecke]: Travestovaný Hamlet (1796), [K. Marinelli]: Don Juan aneb Kamenný host (1797), J. Perinet: Hlava bez může (1799), J. Perinet: Picichy aneb Druhý díl Čarodějné citary (repríza StD 1804).
Prameny a literatura
AMP, matrika narozených fary u sv. Vojtěcha, sign. VO N 5, 8. 2. 1763 (záznam o křtu M.); oddací matrika fary u sv. Jindřicha, sign. JCH O 9, 18. 2. 1792 (sňatek se Z. Seve); matrika zemřelých fary u sv. Ducha, sign. DUCH Z 4, 13. 4. 1812 (úmrtí M.); Archiv UK: Katalog akademického gymnázia 1777; Liber calculorum akademického gymnázia 1777–80; sign. M 32: Catalogus logicorum 1781; sign. M 35: Katalog filozofie 1781; Strahovská knihovna, sign. FK I 76, přív. 5: Beitrag meiner Gedanken zur Böhmens Theaterepoche, von Mathias Maiober Mitgliede der vereinigten Gesellschaft in Klattau…, Prag 1784; fond Divadelní cedule: cedule Vlastenského divadla ze 14. 4. 1799 (Hlava bez může). • Schönfeldské cís. král. poštovské noviny 2. 6. 1787, 19. 12. 1789; Schematismus (Prag) 1789, 1804–13; V. Melezínek: Dar nového roku 1789, Praha b. d. + Dar nového roku… 1794, Praha b. d.; GTK 1792, s. 301; 1793, s. 166; AEJ 1795, sv. 10, s. 203n., 206, 210; sv. 11, s. 207n.; sv. 12, s. 208; 1796, sv. 1, s. 201–206; sv. 2, s. 188–190, 192, 195n.; sv. 3, s. 195, 199, 201, 205; sv. 4, s. 193, 197, 199; sv. 5, s. 200; sv. 6, s. 203; sv. 10, s. 201–207, sv. 11, s. 196, 200, 202; sv. 12, s. 199, 201–205; 1797, sv. 1, s. 209n., 213; sv. 3, s. 195–204, 216, 210; sv. 5, s. 207–209; ADT 1, 1797, s. 77; Teuber II 1885, s. 169, 296–298, 302, 310n.; F. M. [Menčík]: Ze života starých herců pražských, Národní listy 3. 5. 1889; J. Vondráček: Bouda, Praha 1953, s. 114, 165, 182, 210; B. Srba: K zrodu ideje národního divadla v českém divadelním hnutí II, Program SD Brno 55, 1983/84, s. 55–57; A. Scherl: Typičnost životní dráhy Václava Tháma, Vznik českého profesionálního divadla, sborník referátů, ed. F. Černý, Praha 1988, s. 80. • DČD II, Laiske, LČL, NDp, Vondráček I
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 359–362
