Pantomimický soubor, založený B. Hybnerem po uvedení autorské inscenace Na konci zahrady jménem Hollywood (1975 v divadle Rokoko). Gag zahájil 21. 5. 1978 premiérou její přepracované verze. Nevelký soubor tvořili zprvu M. Čechová, I. Čosová, O. Jirák a J. Kanyza, režijně spolupracoval M. Hoffmeister. Název vyjadřoval inspiraci i poetiku souboru. Slapsticková komedie, k níž Hybner tíhl již od svého působení v Pantomimě Alfreda Jarryho, cele určila tvorbu skupiny. Filmové titulky, projekce úryvků ze slavných grotesek, portrét B. Keatona a dobová hudba evokovaly v zahajovací inscenaci éru němého filmu, z níž Hybner těžil též námětově. Na příběh scénáristy, který hledá a najde práci i přátele v nově založeném filmovém studiu (Gagman), volně navázaly další díly hollywoodského triptychu: Hvězdy (r: M. Hoffmeister, 1979) a Pentimento (r: M. Hoffmeister, 1980). Hybner v nich vytvořil originální typy: Gagmana Ala, roztržitého bohéma, živořícího na okraji filmového průmyslu a v druhém díle přitroublého keystonského strážníka (1980 tuto roli převzal J. Kanyza). Pantomimický styl G určovalo především Hybnerovo pohybové herectví bohatě nasycené gagy, mimikou i akcí rukou. Ze souboru mu byl téměř rovnocenným partnerem pouze J. Kanyza; rozmáchlejší pohybovou akcí se vyznačoval projev O. Jiráka.
Soubor neměl vlastní působiště, hrál zprvu na scéně Ateliéru ve Spálené ul., po zastavení jeho činnosti putoval Prahou, 1982 zakotvil v Paláci kultury. Zde uvedl novou inscenaci Concerto grosso aneb Dilema (r: P. Scherhaufer, 1982), která obsahovala klasické etudy (Klavírista, Koncert ad.), aranžované do dramatické situace potápějícího se Titaniku. Následoval Mizz (Mim a jazz, 1983, Branické divadlo pantomimy) s etudami Chirurg, Klavírista, Cestující ve vlaku podle L. Jengibarova, L. Fialky a M. Marceaua aj. V slapstickové komedii Někdo to rád – Horror (r: B. Hybner, 1984) se v drastickém humoru, scénografii i postavě blufujícího detektiva převlečeného za vandráka (Hybner) ozývala reminiscence na Pantomimu Alfreda Jarryho.
Od prosince 1990 přešel G jako soukromě provozované divadlo Studio Gag do paláce Metro na Národní tř. S obměněným a omlazeným souborem (Z. Diatlová, V. Hybnerová, V. Krejčí-Upír, R. Papežík, R. Skamene, P. Štorek aj.) přestudoval Hybner starší repertoár (Někdo to rád – Horror; Concerto grosso; Gagman; Hvězdy; Mizz). Finanční potíže vedly k založení paralelní skupiny Laterna groteska (1995). Nevyřešily je však ani agenturní aktivity G (večery humoru a poezie, bluesový klub 1992, festival Malý golem 1995, klub X. pro mladé Američany aj.). G ještě nastudoval inscenaci Žil byl Hollywood (r: B. Hybner, filmová část V. Tauš, 1995). 1996 po delší agonii soubor i divadlo zanikly.
Literatura
O. Suchý: Frigo je v Ateliéru, SS 21. 7. 1978; Z. Šimonková: Gagman nenosí trikot, rozhovor s B. Hybnerem, Scéna 4, 1979, č. 14–15, s. 4; J. Dvořák: Kalendárium české pantomimy, in: Marginálie o pantomimě, inter. materiál SČDU 1986, s. 100; J. Kolář: Na scéně…Boris Hybner, Scéna 16, 1991, č. 1, s. 9; L. Petišková: Boris Hybner: Padesát?, Tan. listy 29, 1991, č. 8, s. 20.
Vznik: 2000
Zdroj: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, ed. E. Šormová, Praha: Divadelní ústav 2000, s. 165—166
