Společnost vznikla 1894, kdy A. J. Frýda (vl. jm. Friedl) po třináctileté herecké dráze získal od ředitelky A. Libické její koncesi pro Libeň a sestavil vlastní činoherní soubor. FS působila zejm. v průmyslových oblastech severozápadně od Prahy (Rakovník, Louny, Libochovice, Terezín, Roudnice n. L., Mělník, Duchcov, Kladno) a v dělnické Libni (Divadlo v hostinci U Deutschů). Později rozšířila svou působnost na celé Čechy (mj. Litomyšl, Hlinsko, Pardubice, České Budějovice, Benešov). Členy společnosti byli V. Erhardt, O. Haasen, J. Hodr, A. Marek, O. Nádhera, J. Pražský, A. Šíma, V. Vydra st., A. Urban, B. Blažejová, A. Engelbertová-Haislerová, E. Erhardtová, M. Hodrová, H. Jelínková, H. Marková-Heidrichová, M. Pavlová-Svobodová, M. Pražská, J. Urbanová ad. Frýda byl dobrým hercem psychologicko-realistického ražení, jako režisér důsledně vyznával realistický sloh. Druhým režisérem byl O. Svoboda. Repertoár se opíral o realistické a naturalistické drama (mj. Šimáček: Jiný vzduch; Štolba: Peníze; Mrštíkové: Maryša; Hauptmann: Forman Henčl; Ibsen: Nora; Sudermann: Domov), které Frýda maloměstskému a dělnickému publiku doslova vnucoval. Hilbertovu Vinu – první projev české psychologické moderny – uvedla FS v Roudnici n. L. krátce po premiéře v pražském ND (1894).
Frýda patřil k ředitelům, kteří již úlohu divadelních společností neviděli v národovecké obětavosti, ale v kvalitní scénické reprodukci dramatického díla. V desetiletí 1895–1905 dosáhla FS uměleckého vrcholu, vytvořila si spolehlivou diváckou základnu a patřila k předním cestujícím činoherním souborům.
1905 se Frýda stal společníkem divadelního podniku operetní subrety M. Zieglerové a jeho činoherní společnost ukončila samostatnou existenci. Koncesi poté využíval pro vícesouborový divadelní provoz v ND v Brně (1905-09) a ve Východočeské společnosti (1909–14). Když 1914 onemocněl, ujala se řízení podniku jeho manželka O. Frýdová. 1914–19 působila společnost opět samostatně, často v Moravské Ostravě, kde připravovala vznik stálé české scény. V létě 1916 podnikla zájezd do polského Krakova. V sez. 1920/21 procházela existenční krizí v rámci krachující Východočeské společnosti. Tehdy se u společnosti objevil mladý herec A. Drašar, který 1922 získal od Frýdovy vdovy koncesi; dráhu divadelního podnikatele zahájil v Olomouci.
Literatura
M. Svobodová: Paměti (zprac. M. Kalný), 1953; V. Vydra: Má pouť životem a uměním, 1954; J. Burda: Aby se nezapomnělo…, 1958; J. Knap: Umělcové na pouti, 1961 + Čtyři herečky, 1967; A. Buchner: Cedule kočovných divadelních společností v Čechách a na Moravě, 1968; J. Pömerl: Východočeské divadlo a jeho činohra (1905–1945), dipl. práce, FF UK 1974; Almanach Státního divadla v Brně II, Brno 1974; J. Štefanides: Stálá česká scéna v ostravském Národním domě v l. 1908–1919, in sb. Ostrava 12, Ostrava 1983, s. 65.
Vznik: 2000
Zdroj: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, ed. E. Šormová, Praha: Divadelní ústav 2000, s. 164—165
