Psán též Linck, Ling, Linch, Linik. – Do pražského Divadla v Kotcích přišel v srpnu 1771 se svým mladším bratrem Georgem (též Giorgio) z Královského divadla v Kodani, kde působili pod vedením baletního mistra V. Piatolliho (1770/71). Milánský soupis divadelních zpěváků a tanečníků (Elenco de’signori virtuosi di canto e di danza…, Milano 1776 ⇒ Verti) považuje souhlasně oba bratry za Dány.
V pražském souboru → J. J. Bruniana se L. pod vedením baletního mistra → V. Morávka-Albertiho uplatnil jako tanečník vážného oboru, Georg byl tzv. „mezzo“, tedy charakterní nebo komický tanečník. Jejich zdejší působení trvalo pouze krátce, v obsazení pro sezonu 1772/73 již nefigurují. Tisk poté kritizoval vysokou gáži, která byla oběma vyplacena. 1774 přišli oba bratři do Vídně do souboru G. Angioliniho, starší byl sólistou (např. v baletech Montezuma a Horazier und Curiazier) a mladší figurantem (ještě 1775/76). 1775/76 L. působil v Benátkách a Veroně, 1776–78 ve společnosti → J. Jacobelliho ve Štýrském Hradci. 1780–82 byl baletním mistrem společnosti E. Schikanedera v Salcburku a ve Štýrském Hradci, kde uvedl balety Die Eifersucht im Serail[Žárlivost v serailu], Die Judenhochzeit in Prag [Židovská svatba v Praze], Orpheus und Euridike, Die Insel der Liebe [Ostrov lásky] a Die Scherenschleifer [Brusiči]. Jeho bratra měl podle zprávy Preßburger Zeitung 1778 v úmyslu angažovat → K. Wahr do Prešpurku (⇒ Benyovszky 1926). Pravděpodobně Georg L. působil 1781 jako baletní mistr a pas de deux-tanečník v Augsburgu a Innsbrucku, zároveň vystupoval jako herec v rolích komických sluhů a sedláků. Později se zřejmě usadil ve Vratislavi, kde vydal učebnici tance (Vollkommene Tanzschule…, 1796). Tanečnice varšavského divadla J. Lincková (1806–11) mohla být jeho dcerou.
Za krátkého působení v Praze se L. dobře uvedl jako tanečník, uspěl i jako choreograf a konkuroval baletnímu mistru Morávkovi-Albertimu. Bylo mu doporučováno, aby se pro dosažení skutečného mistrovství stal Noverrovým žákem. Z jeho pražských choreografií jsou známy dva tituly: balet podle Noverrovy předlohy Die Eifersucht im Serail (10. 8. 1771), příběh z harému, v němž soupeří o sultánovu lásku dvě favoritky (autorství hudby → L. Koželucha není potvrzeno), a kus Auf der Welt herumschwärmende Gnome [Po světě bloudící skřítek, 15. 10. 1771]. Kritický týdeník Neue Litteratur zaznamenal bez uvedení názvu také nový L. balet, provedený 2. 10. 1771 po představení hry Arist, oder der rechtschaffene Mann [Arist aneb Řádný muž].
Prameny a literatura
SB Berlin, sign. Mus. Cl 385 R: Georg Link, Vollkommene Tanzschule aller in Kompagnien und Bällen vorkommenden Tänzen, nebst zwölf ganz neu komponirten englischen Contre-Tänzen, deren Touren und Figuren durch 17 Kupfertafeln dargestellt, und mit allen nöthigen Erklärungen zum leichtfaßlichen Unterricht der Lehrer und Lehrlinge versehen sind, [Breslau] 1796. • Neue Litteratur 1772, s. 45, 160, 189, 383; Ueber das Prager Theater 1773, s. 54; Historisch-Kritische Theaterchronik (Wien) 1774, díl 1, s. 31; GTK 1782, s. 229n. (Innsbruck), 241n. (Schikanedersche Gesellschaft); Theater-Journal für Deutschland (Gotha) 1782, část 19, s. 39 (baletní repertoár Schikanederovy společnosti 1780/81), 96–98; Teuber I 1883, s. 315, 331, 373n.; T. Wiel: I Teatri Musicali Veneziani del Settecento, Venezia 1897, reprint Leipzig 1979, s. 307; K. Benyovszky: Das alte Theater. Kulturgeschichtliche Studie aus Preßburgs Vergangenheit, Bratislava 1926, s. 50; Le Théâtre en Tchécoslovaquie – Ballet, ed. V. Vašut, Praha 1962, s. 85 (nedoložené údaje); J. Pudełek: Warszawski balet romanticzny, Kraków 1968, s. 167; G. Zechmeister: Die Wiener Theater nächst der Burg und nächst dem Kärntnerthor von 1747 bis 1776, Wien 1971, s. 333, 342n.; K. Fleischmann: Das steirische Berufstheater im 18. Jahrhundert, Wien 1974, s. 95n., 109n., 159; K. Wierzbicka-Michalska: Aktorzy cudzoziemscy w Warszawie w XVIII wieku, Wrocław–Warszawa–Kraków–Gdańsk 1975, s. 192; B. Brodská: Balet v Kotcích, Divadlo v Kotcích, ed. F. Černý, Praha 1992, s. 92. • Słownik biograficzny, Verti
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 346–347
