Již 1714 získal povolení hrát v Lipsku jako „takzvaný Pantalon z Vídně“, z čehož lze usuzovat na jeho předcházející vídeňské angažmá, pravděpodobně u → J. A. Stranitzkého. 1716 hrál se svou společností v Badenu, pak byl asi opět v angažmá u Stranitzkého. 1719 se poprvé objevil v Praze jako „vídeňský Pantalon“ v souboru → J. H. Bruniuse. Téhož roku přijal angažmá u → A. J. Geißlera (1719–21). 1721 se pokusil v Praze o principálství ve svazku s → Ch. Schulzem, byl ale místodržitelstvím odmítnut. Protože však Schulze, s nímž L. často spolupůsobil, povolení získal, lze předpokládat, že L. zde hrál v jeho souboru. 1722 přešli oba do společnosti → M. Waldtmanna. Principálské povolení se L. podařilo v Praze získat až 1725, kdy se svou společností hrál také v Kuksu a na podzim se spojil s M. Waldtmannem. Počátkem následujícího roku se však dostali do sporu. Waldtmann a s ním solidární němečtí herci si stěžovali na L. hrubé zacházení a nesouhlasili s jeho italským improvizačním pojetím herectví, spor však skončil smírem. Tvrzení, že L. byl 1727 povolán Stranitzkého vdovou do Vídně, nelze s jistotou potvrdit. 1727 a 1728 působil v Schulzeho souboru v Brně, 1730 opět v Praze, nejprve u → J. F. Müllera, pak u → F. A. Defraina, s nímž se také dostal do sporu a muselo zasáhnout místodržitelství. U Defraina v Praze účinkoval pravděpodobně do 1732. V dalších letech opět střídal herecká angažmá s principálstvím a pobyty v Praze s pobyty v Brně. V Praze získal spolu s Schulzem povolení hrát v domě U Zlaté hvězdy v létě 1737, následující dvě zimy působili oba opět v Brně. Jeho poslední pražský pobyt je doložen v únoru 1744. Tehdy hrál v souboru J. F. Schrödera, z něhož odešel ještě téhož roku, před vypršením jednoleté smlouvy, do vídeňského Divadla u Korutanské brány, kde zůstal až do své smrti.
L. sehrál v Praze, v Brně i ve Vídni významnou roli jako zprostředkovatel vlivů italské komedie dell’arte na středoevropské divadlo. V Praze zpočátku se svým improvizovaným stylem, který narážel na odpor ostatních herců (konflikt s Waldtmannem), neuspěl, postupně se však i zde, spolu se sílící orientací na italskou komedii, prosadil. Ve Vídni zůstal v paměti dlouho po své smrti jako „otec všech Pantalonů“. Jak ukazují zčásti dochované texty burlesek, jeho role byly v mluvě i ve zpěvu často makaronsky prokládány italštinou. Zřejmě se uplatňoval nejen jako herec, ale i jako autor či upravovatel scénářů. V Praze mu divadelní cedule připisovala 1720 např. kus Der rasende Capitain und Kluge Hanß=Wurst [Zuřivý Kapitán a chytrý Hanswurst], 1730 se patrně dramaturgicky podílel na burlesce Le malore di Pantalone, Oder: Die wunderliche und Nächtliche Unglückszufälle Des Pantalons [Pantalonovy trampoty aneb Podivuhodné Pantalonovy noční nešťastné příhody].
Prameny a literatura
NA, fond Kk, sign. 1155, 1157, 1163; tamtéž, fond SM, sign. T 61/1, fol. 136–143 (1725–26); sign. T 61/5, fol. 9–10 (1744); fond Wunschwitzova genealogická sbírka, Sporck, divadelní cedule, inv. č. 1193 (tisky); NMd, divadelní cedule sign. P-6-A-265, inv. č. C 33.597; MZA, fond B 1, sign. B 47; Wiener Stadt- und Landesbibliothek, cod. ms. Ic 5749: Der durch sein Unglückglücklich gewordene Hanns=Wurst (rkp.); ÖNB, cod. ms. 12708: Teutsche Arien Welche auf dem Kayserlich- privilegirt- Wiennerischen Theatro in unterschiedlich producirten Comedien, dern Titul hier jedesmahl beygerucket, gesungen worden. Dritter Theil. • Christian Heinrich Schmids Chronologie des deutschen Theaters, Leipzig 1775, ed. P. Legband, Berlin 1902, s. 35, 74, 168, 247; D’Elvert 1852, s. 44; Teuber I 1883, s. 109, 179; Quellen zur Geschichte Leipzigs I, ed. G. Wustmann, Leipzig 1889, s. 482; G. Gugitz: Die Totenprotokolle der Stadt Wien als Quelle zur Wiener Theatergeschichte, Jahrbuch der Gesellschaft für Wiener Theaterforschung 1953/54, Wien 1958, s. 130; O. Schindler: Wandertruppen in Niederösterreich im 18. Jahrhundert, Jahrbuch der Gesellschaft für Wiener Theaterforschung (Wien) 17, 1970, s. 35; G. Zechmeister: Die Wiener Theater nächst der Burg und nächst dem Kärntnerthor von 1747 bis 1776, Wien 1971, s. 144n.; A. Scherl: Berufstheater in Prag 1680–1739, Wien 1999, s. 66–72, 78–89, 111n., 116, 139, 204–208, 211, 216. • Gallerie, Pies
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 341–343
