Nováková, Růžena

Rozená Svobodová. Dcera herců cestujících společností Oldřicha Svobody (1872–1939) a Marie Svobodové (1871–1960), sestra herečky Anny Letenské (1904–1942). Narodila se jako třetí dítě, základní školy vychodila v různých městech a obcích, dle cest rodičů s kočovnými společnostmi. Od útlého věku byla obsazována do drobných dětských rolí. Během první světové války hrála v Rokycanech studentské divadlo. 1918 pohostinsky vystoupila u společnosti E. Sukové-Kramuelové jako Katynka v Meyerově-Försterově První lásce korunního prince, v benefičním představení svého budoucího muže, herce Kamila Nováka (1890–1951). Poté byla ke společnosti angažována. 1918 se za herce, režiséra a dramatika v Rakovníku provdala; měli tři děti. Stěžejní scénou pro N. bylo českobudějovické divadlo, do kterého nastoupila 1921 spolu s manželem, rodiči a sestrou Annou. 1926 odešla do divadla na Kladně, později získala angažmá v Tylově divadle v Nuslích (1929–31) za vedení O. Alferiho a v Uranii (1931–32) za ředitele A. Peterky. 1934–35 se vrátila na jihočeskou scénu. Po zabrání divadla Němci (1940) přesídlili členové souboru po nuceném odchodu z města do Tábora, kde hráli pod koncesí bývalého tajemníka Jihočeského národního divadla B. Kristejna-Kosteleckého, do Českých Budějovic zajížděli hostovat. V sezoně 1943–44 se N. v malém souboru vedeném A. Jirákem znovu vrátila na scénu Jihočeského národního divadla, kde setrvala do konce kariéry – s přerušením při plošném zákazu v září 1944 (pracovala v továrně) a 1946–47, kdy působila v Kolektivu Julia Fučíka (později Naše divadlo). Skupinu sestávající z pěti členů Jihočeského národního divadla založil pod hlavičkou krajského výboru KSČ režisér J. Vávra a zajížděl s ní do odlehlých míst jižních Čech, pohraničí i Plzeňska. 1960 byla jmenována zasloužilou umělkyní. Do penze odešla 1972, v divadle ale ještě dvě sezony hostovala, poslední roli nastudovala 1974.

Repertoár Jihočeského národního divadla přinesl N. různorodé úlohy; v počátcích byla obsazována do rolí naivek, milovnic (1924 vynikla jako Perdita v Shakespearově Zimní pohádce) a do kalhotkových rolí, posléze nejjistěji působila ve veselohrách a konverzačních a společenských dramatech. Byla oblíbená pro svou bezprostřednost a široce srozumitelný humor. Veseloherním postavám propůjčila lehkost, energický pohyb, jednoduchá gesta a laškovný, široký úsměv. Vážnou polohu, která nebyla jejímu typu vlastní, provázela celkovou strnulostí a pohledem do dáli či k podlaze jeviště, koutky sevřených úst nechávala klesnout, ruce spojovala jako v nejistém hledání; tragiku promluv někdy rozmělňovala v sentimentálním tónu. Díky měkkému pohledu nápadně velkých očí ale dokázala vážným úlohám (zejména matek) dodat jemnost a laskavost.

Od 40. let N. ztvárňovala především charakterní role – životem zkušené ženy lidového typu i salonní dámy. Největší úspěchy slavila 1939–41 jako Madlena Vojnarová v Jiráskově dramatu, jako Hejtmanka v Gogolově Revizorovi či Matka v Coolenově Cizinci. Energické herectví a živelný humor v té době předvedla ve své nejslavnější roli – Frosině z Molièrova Lakomce (1939/40). Postupně ovládla široké rozpětí typů: od postav dobrosrdečných, lidově veselých i důstojných, k mělkým a pokřiveným charakterům. Zhruba od 50. let převládly úlohy matek a starších dam, prostých žen z lidu a babiček ve veselohrách i vážném repertoáru (Nyola v Zeyerově Radúzovi a Mahuleně, Rosava v Tylově Strakonickém dudákovi a Ludmila v téhož Drahomíře). K vrcholům vyzrálého herectví N. v Jihočeském národním divadle patřily úloha ženy stravované rodinnými starostmi a napáchanými zlými skutky, Vassa Železnovová, ve stejnojmenném dramatu M. Gorkého (1945) a role v salonní dramatice O. Wilda: Lady Bracknellová v Jak je důležité míti Filipa (1953) a Paní Arbuthnotová v Bezvýznamné ženě (1964). Poslední jmenovaná byla prohloubenou, citlivou studií matky, oplývající silnou, zde autorem předepsanou, sentimentalitou. V závěru kariéry podala důstojný portrét B. Němcové v literárním pásmu Vějíř naší paní, sestaveném k výročí úmrtí spisovatelky (1962), 1969 pak na Jihočeském divadelním festivalu ztvárnila titulní úlohu dramatizace Babičky.

Role

Společnost Emílie Sukové-Kramuelové

Katynka (W. Meyer-Förster: První láska korunního prince), Růženka (H. Sudermann: Zápas motýlů) – 1918.

Jihočeské národní divadlo v Českých Budějovicích

Marie (M. Bałucki: Klub mládenců) – 1923; Perdita (W. Shakespeare: Zimní pohádka), Soňa Ivanovna (G. Zapolska: Carevič), Zdeněk z Elkuše (L. Stroupežnický: Zvíkovský rarášek) – 1924; Madla Lísková (O. Scheinpflugová: Madla z cihelny) – 1925; Věra (V. A. Krylov: Divoška) – 1929; Blažena Vičarová (J. Mahen: Nebe, peklo, ráj) – j. h., 1933; ? (G. Stawn: Modrá flotila, j. h.), ? (P. Schurek: Ulice zpívá) – 1934; ? (K. Witternigg: Vychovatelka velkých dětí) – 1935; ? (Aristofanes: Ženský sněm) – 1935/36; ? (O. Scheinpflugová: Chladné světlo) – 1936; Líza (A. Friedmann – L. Ners: Maminka Pelikánová), ? (I. Békeffi: Neomluvená hodina), ? (K. Novák: Přes psí víno) – 1937; Marie (J. Deval: Marie milostnice) – 1937/38; Anna Junková (V. Werner: Noví lidé), ? (J. Hilbert: Vina) – 1939; Frosina (Molière: Lakomec), Eliška (K. Horký: Vodopád Giessbach), ? (G. Senečić: Neobyčejný člověk), Marie (A. Pacovská: Chudí lidé vaří z vody) – 1939/40; Madlena Vojnarová (A. Jirásek: Vojnarka, též 1950), Milena (J. Hilbert: Pěst), Kolárová (F. Götz: Soupeři), Hejtmanka (N. V. Gogol: Revizor), Nepilová (F. E. Šaman: Slunečný den), Matka (A. Coolen: Cizinec) – 1940/41; Hlubinová (F. Šrámek: Měsíc nad řekou), ? (V. Werner: Červený mlýn) – 1941; ? (D. Plichta: Moře) – 1944; Mariana (D. Niccodemi: Stín) – 1944/45; Vassa Železnovová (M. Gorkij: Vassa Železnovová) – 1945; Slavíková (V. Káňa: Parta brusiče Karhana), Kordula (J. K. Tyl: Strakonický dudák), Matka (E. Roblés: Montserrat), Paní Jordánová (Molière: Bařtipán), Zabělinová (N. Pogodin: Kremelský orloj) – 1949; Fominišna (A. N. Ostrovskij: Vrána vráně oči nevyklove), Augustias (F. García Lorca: Dům doni Bernardy), Vdova Motylkovová (V. M. Gusjev: Sláva), Madlena Vojnarová (A. Jirásek: Vojnarka), Margarette (J. K. Tyl: Fidlovačka), Jekatěrina Antonovna (M. Stehlík: Začínáme žít), Paní Sokolová (M. Gorkij: Poslední) – 1950; Alevtina Golovinová (S. Michalkov: Ilja Golovin), Voršila (J. K. Tyl: Lesní panna), Akulina Krasavina (A. N. Ostrovskij: Kdo hledá, najde), Helena Toralová (A. Jirásek: Samota) – 1951; Stará Wolfová (J. K. Tyl: Jan Hus), Kristina Archipivna (A. Kornejčuk: Chirurg Platon Krečet), Cvětajeva (M. Gorkij: Měšťáci), [Černoška] (H. Fast: Třicet stříbrných) – 1952; Julia Petrovna Bonnarová (J. S. Miljutin: Píseň tajgy), Natalija Kovšiková (A. Kornejčuk: Kalinový háj), Troníčková (F. Šrámek: Léto), Chválová (M. Jariš: Přísaha), Lady Bracknellová (O. Wilde: Jak je důležité míti Filipa) – 1953; Kopecká (A. Jirásek: Otec), Žužka Boziová (E. Urbán: Křest ohněm), Královna Nyola (J. Zeyer: Radúz a Mahulena, též 1966), Jelena Nikolajevna Koševaja (A. Fadějev, dram. N. P. Ochlopkov: Mladá garda), Dr. Jessie Steelfordová (O. Daněk: Steelfordův objev) – 1954; Paní Pluche (A. de Musset: Se srdcem divno hrát), Hraběnka (A. S. Gribojedov: Hoře z rozumu), Spisovatelka Plachá (O. Šafránek: Kudy kam?) – 1955; Emilie (W. Shakespeare: Othello), Hejlka (M. Stehlík: Vysoké letní nebe), Kordula (J. K. Tyl: Strakonický dudák), Paní Bainesová (G. B. Shaw: Majorka Barbora), Františka (G. Zapolska: Žabička) – 1956; Paní Prošková (B. Němcová, dram. D. Dröpflová: Babička), Matka (K. Čapek: Bílá nemoc), Klaudynka (V. Vinnikov: Když rozkvete akát), Olga (A. P. Čechov: Tři sestry) – 1957; Terezka (L. Stroupežnický: Naši furianti), Armida (E. de Filippo: Tahle strašidla!), Natalie Pavlovna Obuchovová (D. F. Slepjanová: Na konci chodby), Maminka (V. Blažek: Třetí přání), Ostrovnovova matka (M. Šolochov, dram. T. London: Rozrušená země) – 1958; Mlynářova bába (A. Jirásek: Lucerna), Paní Gunhilda Borkmanová (H. Ibsen: John Gabriel Borkman), Vdova Knechtlingová (M. Frisch: Pan Biedermann a žháři), Juliina chůva (W. Shakespeare: Romeo a Julie) – 1959; Elena Vasileva (I. Pejčev: Každý podzimní večer), Maminka (P. Kohout: Třetí sestra), Kalousová (L. Aškenázy: Noční host), Tabun-Turkovská (L. Leonov: Zlatý kočár) – 1960; Strunová (F. Hrubín: Křišťálová noc) – 1961; Paní Jangová (B. Brecht: Dobrý člověk ze Sečuanu), Rosava (J. K. Tyl: Strakonický dudák), Krůtová (M. Kundera: Majitelé klíčů), Sudička, kmotra (F. Pavlíček: Tři zlaté vlasy děda Vševěda), Pohádka (O. Nedbal: Z pohádky do pohádky) – 1962; Povondrová Emilie (K. Čapek, dram. P. Kohout: Válka s mloky), Veronika (F. Kožík: Krumlovská romance), Paní Pražka (J. Topol: Konec masopustu), Božena Němcová (J. Jarošová: Vějíř naší paní) – 1963; Lady Draperová (Vercors: Vrah Lidumil), Paní Chanelová (R. Thomas: Osm žen), Paní Arbuthnotová (O. Wilde: Bezvýznamná žena) – 1964; Markéta (J. K. Tyl: Jan Hus), Bobovová (M. Gorkij: Falešná mince) – 1965; Nána (V. Říha: Dvě Maričky), Nyola (J. Zeyer: Radúz a Mahulena), Celia Peachumová (B. Brecht – K. Weill: Žebrácká opera) – 1966; Paní de Moni (D. Diderot, dram. J. Gruault: Jeptiška), Barbora Jahelková (J. K. Tyl: Tvrdohlavá žena), Millerová (F. Schiller: Úklady a láska) – 1967; Matka Markéta de Jésus (E. Rostand: Cyrano z Bergeracu), Matka (O. Zelenka: Věčně tvůj), Ludmila (J. K. Tyl: Drahomíra) – 1968; Panna Čiperná (W. Shakespeare: Veselé paničky windsorské), Babička (B. Němcová, dram. M. Fridrich: Babička), Chrobačka (J. a K. Čapkovi: Ze života hmyzu) – 1969; Marina (A. P. Čechov: Strýček Váňa), Matka Sadovského (N. Pogodin: Aristokrati) – 1970; Róza Jeremejevna (V. Katajev: Neděle jako v blázinci), Heliodora Tiecková (K. Wittlinger: Tři dámy s pistolí) – 1971; Honzova máma (J. Kvapil: Princezna Pampeliška) – 1972; Aase (H. Ibsen: Peer Gynt), Paní Williamsová (C. Campion: Noční můra) – 1973; Bábinka (V. Štech: Třetí zvonění) – 1974.

Městské divadlo Kladno

Hilda Wanglová (H. Ibsen: Stavitel Solness) – b. d. [1826–28].

Teatralia

Z divadelních vzpomínek R. N., Zápisník 1, 1963, č. 1 (leden), s. 24–25.

Prameny

Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích – Hudební a divadelní archiv: přírůstek Růžena Nováková.

Růžena Nováková, soupis rolí, Archiv Jihočeského divadla v Českých Budějovicích, [online, cit. 30. 1. 2020], URL: novakova https://www.jihoceskedivadlo.cz/archiv/ansambl/408-ruzena%C2%A0novakova.

Růžena Nováková, Tvorba osobností, databáze IDU.

Literatura

-c.: O. Scheinpflugová, Jihočeské listy 11. 2. 1936 [Chladné světlo]; c., tamtéž 11. 1. 1939 [Anna Junková, Noví lidé]; ah, Lidové noviny 11. 2. 1940 [Eliška, Vodopád Giessbach]; o: Extra Pragam, Jihočeské listy 19. 4. 1941 [Herecký typ R. N.]; -ah: Nové tváře Jihočeského divadla, Lidové noviny 4. 8. 1942 [R. N. v nové sezoně setrvá v JND]; Paměti Marie Svobodové, ed. M. Kalný, Praha 1953, passim ● ref. Paní Arbuthnotová, Bezvýznamná žena: Z. Míra, Jihočeská pravda 6. 12. 1964; Z. Sváček, Nový život [Čes. Bud.] 10. 12. 1964 ● A. Kožíková: Boj o Jihočeské divadlo, České Budějovice 1970, s. 134, 140, 147, 158, 179; O. Friedrichová: Jediná cesta pro Marii, České Budějovice 1989, passim; H. Bauerová: Paní R. N., in B. Maříková: Devadesát není sto, Praha 2009, s. 62–63.

ČBS, EDS, MČSE

Vznik: 2020