Radler, Johann Edler

Celým jménem Johann Makarius Leopold Edler von Radler. Byl synem Johanna Baptisty von Radlera, správce a provozovatele dívčí školy v Josefstadtu ve Vídni. Umělecká kariéra R. je zachycena až kolem jeho 25 let. V divadelní sezoně 1845/46 působil jako herec opavského divadla a zároveň hostoval v městském divadle v Brně. Následující sezonu hrál v Innsburcku. V sezonách 1847/48 až 1850/51 se herecky uplatňoval ve společnosti divadelního ředitele F. Bluma v Olomouci a Opavě či přes léto v Karlových Varech. Od sezony 1851/52 a ve dvou následných hrál postupně v Temešváru, Šoproni a Vídni (Divadlo na Vídeňce). Od podzimu 1855 do jara 1856 působil ve Znojmě a současně v hornorakouském Štýru. V sezoně 1856/57 získal divadelní koncesi a od městské rady ve Znojmě si pronajal zdejší divadlo. Kromě Znojma hrál se společností koncem 50. let například v Jihlavě, na léto zajížděl do letní arény v Prostějově. Od 60. let do 70. let pobýval převážně v dolnorakouské Kremži a slovinském Mariboru, na začátku 70. let měl dvě sezony v pronájmu divadlo v Českých Budějovicích. Pro jeho divadelní podnikání byla důležitá letní scéna v lázeňském městě Bad Vöslau, ležícím 35 jižně od Vídně na úbočí Vídeňského lesa, kde mezi 1861 a 1872 uváděl divadelní představení ve vlastní aréně. Zde také 1863–1865 s jeho společností hrál budoucí spisovatel a dramatik L. Anzengruber pod pseudonymem L. Gruber. Občas do R. letního dřevěného divadla zavítali i významní hosté: 1863 navštívili jeho představení blíže nejmenovaní členové císařského domu, v červnu 1869 arcivévodové Albrecht a Wilhelm společně s portugalskou královnou.

Od druhé poloviny 70. let je patrný úpadek R. společnosti. Zcela nepovedená byla štace ve Znojmě v sezoně 1876/77, kdy z důvodu nezájmu publika chtěl R. pobyt společnosti předčasně ukončit už v lednu, nakonec zde však vydržel až do Květné neděle (25. 3. 1877), protože mu byla přislíbena finanční podpora ze strany města. Subvenci však nezískal a začátkem dubna se soubor rozpadl. R. odjel s jeho torzem do menší obce Purkersdorf v Dolním Rakousku, kde však bavili místní publikum pouze 20 večerů. Problémy ale provázely R., tak jako ostatně většinu tehdejších divadelních ředitelů, během celé kariéry. Potýkal se s nekázní herců či s jejich předčasnými odchody. Na štaci v Mariboru 1863 dostal od města důtku za špatné vedení divadla. Často rovněž žádal o finanční podporu městské rady, které řešily pronájmy divadel v konkrétních městech; např. když otevíral sezonu 1866/67 v Jihlavě, prosil místní radní o příspěvek na nákup jevištního vybavení. Jako divadelní ředitel byl R. činný přinejmenším do 1882. Poslední roky života strávil patrně ve Vídni, kde také zemřel.

Manželka Antonie roz. Singerová pocházela z Uher. Jako herečka je známa od 1848, kdy zpívala ve sboru a hrála malé role v divadlech v Olomouci a Opavě. S manželem poté působila i na dalších štacích. Syn Johann Friedrich von Radler, pseud. X. Flo(c)k (1847–1924) byl právník, magistrátní úředník ve Vídni a dramatik. Vnuk Friedrich von Radler (1876–1942) byl malíř. V období, kdy byl R. divadelním ředitelem, vystupovaly v dětských rolích Fritz, Helena a Fanny, patrně jeho další potomci.

Jako herec prodělal R. obvyklý vývoj od mladého milovníka či naturburše, přes bonvivána, herce komických charakterních rolí, k oboru otců a starců. Hned v první sezoně v Olomouci hrál mj. hraběte Richtera ve hře Johann Herzog von Finnland od J. von Weißenthurnové, Kosinského v Schillerově dramatu Die Räuber, Kunze von Laufenheima v Holbeinově rytířské hře Das Turnier zu Kronstein, Junkera v Raupachově frašce Der Zeitgeist nebo Hanse von Birkena v Kotzebuově komedii Das Intermezzo oder der Landjunker. Jako divadelní ředitel sázel hlavně na hudební repertoár (frašky se zpěvy, vaudevilly, případně jednoaktové operety) nebo veselohry. Inspiraci čerpal hlavně z produkcí vídeňských předměstských divadel. Mezi uváděnými autory nechyběl J. N. Nestroy, R. Benedix, O. F. Berg, či J. Offenbach. V Kremži 1860 uvedl vlastní kus, obrazy ze života Des Bettlers schönste Stunde oder Der Christbaum. V jeho společnosti často hostovali oblíbení akrobaté či mimové: počínaje letní sezonou 1858 v Prostějově s R. společností vystupoval známý „opičí muž“ a mim E. Klischnigg, který jednak v představeních hrál a jednak prováděl i samostatná vystoupení. S Klischniggem spolupracoval R. i v dalších letech, např. při letních štacích ve Vöslau. Při pobytu R. společnosti v Jihlavě v sezoně 1866/67 u něj krátce hostoval i akrobat E. Meergarté, který po kratších představeních prováděl gymnastické akrobatické výstupy a drezuru psů. Minimálně od letní štace v Bad Vöslau působil v jeho společnosti jako režisér frašek a operet F. Zöllner, patrně člen významného divadelního rodu Zöllnerů. Naposled je Zöllner v R. společnosti zachycen v sezoně 1877/79 v Trnavě.

Mezi divadelními řediteli, kteří si pronajímali městská divadla na Moravě a ve Slezsku, nebyl R. výraznou postavou. Nikdy nedosáhl např. na pronájem divadla v Olomouci, ač se o něj minimálně na jaře 1859 pokoušel. Zavřená mu zůstala i další městská divadla severní části Moravy a Slezska, více se tak pohyboval po městských divadlech na jižní hranici českých zemí. Největší úspěchy patně slavil v Mariboru, Kremži nebo v Bad Vöslau, kde působil nejčastěji.

1856/1857 Znojmo; 1857/1858 Jihlava (Iglau); 1858/1859 Jihlava; 1858 Prostějov (Proßnitz), Nový Jičín (Neutitschein); 1859/1860 Prostějov, Těšín (Teschen), Šternberg (Sternberg); 1860/1861 Kremže (Krems), Bad Vöslau; 1861 Prostějov (Proßnitz); 1861/1862 Znojmo, Bad Vöslau; 1862/1863 Maribor (Marburg), Bad Vöslau; 1863/1864 Maribor, Bad Vöslau; 1864/1865 Maribor, Bad Vöslau; 1865/1866 Kremže, Bad Vöslau; 1866/1867 Jihlava; 1867 Bad Vöslau; 1868 Bad Vöslau; 1869/1870 Maribor, Bad Vöslau; 1870/1871 České Budějovice (Budweis), Český Krumov (Krumau), Bad Vöslau; 1871/1872 České Budějovice, Bad Vöslau; 1873/1874 Kremže; 1874/1875 Kremže; 1876 Kremže; 1876/1877 Znojmo; 1877 Purkersdorf – letní štace, Trnava (Tyrnau); 1879 Mikulov (Nikolsburg); 1880 Sankt Pölten; 1882 Wels

Prameny

MZA Brno: sbírka matrik, matrika narozených, Znojmo – sv. Mikuláš 15020, 1864–1877, (narození Friedricha Edlera von Radlera), [online, cit. 27. 6. 2019], URL: http://actapublica.eu/matriky/brno/prohlizec/2378/?strana=223

Österreich, Wien, rk. Erzdiözese (östl. Niederösterreich und Wien) 08., Maria Treu, Taufbuch, 1816–1822, (narození Johanna Edlera von Radlera), [online, cit. 1. 7. 2019], URL: http://data.matricula-online.eu/de/oesterreich/wien/08-maria-treu/01-010/?pg=225

Österreich, Wien, rk. Erzdiözese (östl. Niederösterreich und Wien) 08., Maria Treu, Trauungsbuch 1812–1820, (svatba Johanna Baptisty von Radlera), [online, cit. 1. 7. 2019], URL: http://data.matricula-online.eu/de/oesterreich/wien/08-maria-treu/02-06/?pg=192

Österreich, Wien, rk. Erzdiözese (östl. Niederösterreich und Wien) 08., Alservorstadtpfarre, Sterbebuch 1882–1884, (úmrtí Johanna Edlera von Radlera), [online, cit. 25. 6. 2019], URL: http://data.matricula-online.eu/de/oesterreich/wien/08-alservorstadtpfarre/03-023/?pg=396

ZA Opava: sbírka matrik, matrika narozených, N I–N, inv. 5595, sig. O III, 1844 – 1853, Olomouc vnitřní město, (narození Johanna Friedricha Radlera), [online, cit. 27. 6. 2019], URL: http://digi.archives.cz/da/permalink?xid=be97eb1a-f13c-102f-8255-0050568c0263&scan=117&parentType=10041#scan117

SOkA České Budějovice: fond Sbírka dokumentace (divadelní cedule Radlerovy společnosti z 1872).

Literatura

Deutscher Bühnen-Almanach (Berlin) 11, 1847, d. 2, s. 74; 21, 1857, s. 390–391; 22, 1858, s. 200–201; 23, 1859, s. 337–338; 24, 1860, s. 508–509; 25, 1861, d. 2, 171–172; 26, 1862, d. 2, s. 275–276; 27, 1863, d. 2, s. 237–239; 28, 1864, d. 2, s. 200–201; 29, 1865, d. 2, s. 209–211; 30, 1866, d. 2, s. 385–386; 31, 1867, d. 2, s. 156–157; 32, 1868, d. 2, s. 375–376; 33, 1 d. 2, 869, d. 2, s. 330–331; 34, 1870, d. 2, s. 223–225; 35, 1871, d. 2, s. 54–56; 38, 1874, d. 2, s. 166–167; 39, 1875, d. 2, s. 190–192; 40, 1876, d. 2, s. 176–177; 41, 1877, d. 2, s. 344–345; 42, 1878, d. 2, s. 287–288; 45, 1881, d. 2, s. 308–309; 47, 1883, d. 2, s. 528–529; Almanach für Freunde der Schauspielkunst (Berlin), 12, 1848, d. 2, s. 273; 14, d. 2, s. 230; 16, d. 2, s. 302-303; Brünner Zeitung (Brno), 7. 4. 1859; Troppauer Zeitung (Opava), 27. 11. 1859, 27. 11. 1859; Der Kobald (Maribor) 20. 10. 1862; Correspondent für Untersteiermark (Maribor), 18. 11. 1863; Znaimer Botschafter: Wochenschrift für heimatliche Interessen (Znojmo) 6. 10. 1866; Znaimer Wochenblatt (Znojmo) 31. 3., 7. 4., 8. 9. 1877; Marburger Zeitung (Marburg) 18. 1. 1902; H. Rotter: Die Josefstadt. Geschichte des 8. Wiener Gemeindebezirkes, Wien 1918, s. 209; J. Hilmera: Činnost německých divadelních společností v českých provinciích 19. století, Praha 2006, DÚk; P. Knápková: Ein Beitrag zur Kulturgeschichte Iglaus, Olomouc 2010, s. 77; B. Koubková: Olomoucká divadelní kultura v brněnském časopise Moravia v letech 1838–1848, diplomová práce, Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta, Olomouc 2012, s. 58, 60–63, 66; M. Havlíčková – S. Pracná – J. Štefanides: Německojazyčné divadlo na Moravě a ve Slezsku 2/3, Olomouc 2013, s. 164, 165, 193; Theater in Vöslau (online cit. 3. 7. 2019), URL: (https://www.bmgt.at/gerhard/22_theater.htm).

Ulrich (Johann Edler von Radler)

Vznik: 2019