Löwe, Ludvig

Celým jménem Johann Daniel Ludwig Löwe. Pocházel z divadelnické rodiny, otec Friedrich August Löwe byl ředitelem cestující společnosti. L.divadelní začátky jsou spojeny s dětskými rolemi v otcově souboru; divadlo hráli i L. početní sourozenci. Když otec 1807 zemřel, žil L. u bratra Ferdinanda v Magdeburgu, od 1808 tu byl členem Nuthovy dětské divadelní společnosti. 1810 se s matkou přestěhoval za sestrou Julií Sophií do Vídně. Mezi únorem a dubnem 1811 zde sehrál z podnětu herců K. F. Krügera a S. G. Kocha s úspěchem tři zkušební role ve Dvorním divadle, ale nakonec t. r. nastoupil do souboru německé činohry Stavovského divadla v Praze. Zde setrval do 1821, kdy odešel do Kurfiřtského dvorního divadla v Kasselu. Po několika úspěšných hostováních ve Dvorním divadle ve Vídni (1816, 1821, 1825) tu 1826 získal angažmá. Po následující desetiletí byl jedním z nejoblíbenějších vídeňských komiků. Jako hvězda vídeňského divadla často hostoval na německých a rakouských scénách (Lipsko, Drážďany, Mannheim, Hamburg, Berlín, Praha, Linec, Pešť). Za dlouhodobou oddanost vídeňskému Dvornímu divadlu a u příležitosti jubilea čtyřiceti let angažmá obdržel 1866 Rytířský kříž řádu Františka Josefa I. a t. r. jako první herec vůbec Kristův řád od portugalského krále Ludvíka I. Ve Dvorním divadle hrál do pokročilého věku, poslední roli nastudoval v 75 letech. Zemřel o rok později, pochován byl na hřbitově v Matzleindorfu za hojné účasti vídeňské veřejnosti.
Otec Friedrich August (1756 Perleberg – 1807) byl synem kováře. Se Spindlerovou divadelní společností procestoval Sasko, poté založil vlastní divadelní společnost. Matka Therese Maria roz. Meyerová (1762 Bozen – zem. po 1810) byla dcerou lékaře a působila v divadelní společnosti svého muže. Sestra Henriette Caroline provd. Gerstelová (1783 Mittweida – 1831) byla zpěvačka. Provdala se za divadelního principála W. Gerstela, s jehož divadelní společností účinkovala mj. v Brandenburgu, Dessau, Rudolstadtu, Erfurtu a Altenburgu. Sestra Julie Sophie (1786 Drážďany – 1852 Vídeň) hrála v Petrohradu, ve Stavovském divadle v Praze a od 1812 v Divadle na Vídeňce. 1813 přešla do vídeňského Dvorního divadla. Bratr Ferdinand (1787 Mannsfeld – 1832) působil jako herec v Magdeburgu, Braunschweigu, Düsseldorfu, Kasselu, Lipsku, Mannheimu a ve Frankfurtu nad Mohanem, hostoval také ve vídeňském Dvorním divadle. Bratr Karl (1790–1855) byl rovněž herec, 1820 hostoval v pražském Stavovském divadle. L. dcera Anna (jméno matky není známé, 1821 Kassel – 1884 Lvov) byla herečka a divadelní ředitelka. 1839–49 členka vídeňského Dvorního divadla, od 1844 hrála ve Lvově, 1869–71 tamní divadlo vedla.

V pražském Stavovském divadle pobyl L. deset let: přišel v závěru ředitelství J. C. Liebicha, zůstal zde během dočasného vedení jeho vdovou J. Liebichovou, odešel za F. Holbeina. V prvních letech byl obsazován zejména do komediálních rolí, hrál postavy prvních milenců, hlupáků a naivních mladíků. V tomto období ztvárnil např. Taddädla, oblíbenou postavu vídeňských lidových her konce 18. stol., uplatňoval se ve variacích lokálních her se zpěvy (Hanns Klachl ze Steinsbergovy a Tučkovy zpěvohry Hans Klachl von Przelautsch) a ve vídeňských travestiích a fraškách (Merkur z Gieseckeho, von Seyfriedova a Stegmeyerova kusu Der travestierte Aeneas; sládkův venkovský syn Rochus Pumpernickel ze Stegmeyerova stejnojmenného titulu). Zdařilý záskok za indisponovaného kolegu v roli Balduina v Kotzebuově dramatu Die Kreuzfahrer otevřel L. cestu k vážným rolím v oboru prvních milovníků a hrdinských milovníků, s příchodem komika F. Feistmantela (1817) tyto role definitivně převzal. S postupujícím věkem nabíraly L. postavy výrazovou polohu zkušených, usedlých mužů, vyznačujících se humorem, inteligencí a fanfarónstvím, ale také zlověstných a manipulativních intrikánů v tragédiích, historických hrách, společenském dramatu a v komediích. Prvními z vážných rolí oceněných kritikou byl 1818 Arnold von Melchthal v Schillerově Wilhelmu Tellovi a Egmont ve stejnojmenné Goethově tragédii. O rok později ztvárnil L. Karla Moora v Schillerových Loupežnících; referent pozitivně hodnotil hercovo nasazení, ale zároveň mu vytkl nehospodárné zacházení se silami, jejichž postupný úbytek byl patrný, zvláště na konci představení. Ze soudobého repertoáru hrálL. Jaromíra z Grillparzerovy tragédie Die Ahnfrau (1817), za což se mu dostalo pochvaly od pražského dopisovatele Wiener allgemeine Theaterzeitung. Tento typ rolí se stal základem L. pozdějšího hereckého rejstříku ve vídeňském Dvorním divadle, kde byl obsazován jak do klasického dramatu (Shakespeare, Calderon, Lessing, Goethe, Schiller), tak do her soudobých autorů (Kotzebue, Iffland, Oehlenschläger, Hebbel, Grillparzer, Halm, Mosenthal, Benedix, Laube). Mezi L. parádní role, s nimiž zajížděl na pohostinská vystoupení, patřil např. renesanční malíř Antonio Allegri řečený Correggio v Oehlenschlägerově Correggiovi, Jaromír v Grillparzerově dramatu Die Ahnfrau nebo princ Roderich v Calderonově Das Traum ein Leben.
Kromě rolí činoherních byly L. svěřovány i druhé tenorové partie v opeře. Jeho pěvecké výkony komentoval ve svých denících C. M. Weber, jenž byl 1813–16 kapelníkem Stavovského divadla. Weber považoval L. především za činoherce, který v opeře pouze příležitostně vypomáhá s tenorovými postavami v oboru buffo, neboť je člověkem „nemuzikálním“. O L. hereckých výkonech v Praze podával souvislé zprávy zejména list Wiener allgemeine Theaterzeitung A. Bäuerleho, v pražské Bohemii je pravidelně reflektovali A. Müller a B. Gutt. K Praze si L. uchoval vřelý vztah, do Stavovského divadla se po svém odchodu vracel o letních měsících s cykly pohostinských představení (1823, 1827, 1831, 1834, 1836, 1847, 1857), provázen publicitou a zájmem obecenstva. O pražské divadelní dění se i nadále zajímal, 1834 usiloval o převzetí Stavovského divadla s nastávajícím ředitelem J. A. Stögerem, v čemž mu zabránil nesouhlas jeho tehdejšího zaměstnavatele, vídeňské dvorní scény.
Počínaje 1838 se L. věnoval také divadelní režii. Byl autorem dvou divadelních her. Napsal vlastní verzi Schillerova dramatického fragmentu Demetrius (Dimitrij), která byla poprvé uvedena 1819 ve Stavovském divadle. Veselohra Die beiden Machado měla premiéru během L. působení v Kasselu (1823). Věnoval se také psaní poezie a byl amatérským entomologem. 1836 se stal členem přírodovědecké společnosti v hornolužickém Zhořelci. Udržoval přátelské styky s osobnostmi kulturního a společenského života, mj. s bratry Grimmovými, C. v. Brentanem, z divadelního prostředí s A. W. Ifflandem, s E. A. Klingemannem, L. Devrientem nebo F. Grillparzerem.
L. se vypracoval v kulturní a společenskou autoritu, nazíranou dobovými recenzenty a obecenstvem s téměř nekritickým obdivem. Uznání mu vyslovil básník a dramatik K. Holtei, který ve svých pamětech z pol. 40. let shledal jeho herectví „umělecky dokonalé a pravdivé.“ Oceňoval zejména L. nejednostranné tragické postavy, v nichž bylo možné nalézat též rysy naivity, dobrosrdečné neomalenosti a žertovného humoru. Ředitel Dvorního divadla a dramatik H. Laube, s nímž L. spolupracoval v 50. a 60. letech, byl k jeho výkonům kritičtější. Podle něj L. své postavy uchopoval silou a navzdory svému talentu nebyl s to jim skutečně porozumět. Pro nedostatečný ponor do hloubky postav, chybějící vzdělání a neznalost cizích jazyků kritizoval Laube také L. pokusy o režii. Pro Laubeho, jenž již prosazoval ve vídeňském prostředí prvky realismu, bylo L. pojetí divadla zastaralé.
I přes menší vzrůst a nepříliš atraktivní zevnějšek se L. díky nevšednímu hereckému nasazení propracoval mezi nejznámější herce své doby. Angažmá v Praze bylo jeho prvním stálým působištěm a odrazovým můstkem pro další hereckou dráhu. Osvojil si zde herecké řemeslo, nasbíral cenné zkušenosti a založil své umělecké a společenské renomé, jenž dovršil dlouholetým působením na vídeňské dvorní scéně.

Role

K. k. Hofburgtheater Wien

Anton (A. Kotzebue: Die Verwandschaften), Kadet Eduard Bronnstein (F. W. Ziegler: Das Inkognito), Philipp (A. Kotzebue: Johanna von Montfauçon) – 1811.

Stavovské divadlo Praha

Advokat Loder (F. L. Schmidt: Der leichtsinnige Lügner), Ferdinand, der junge Abentheuer (J. Passy: Die Verschreibung) – 1813; Merkur (K. L. Giesecke, h. I. X. Seyfried, M. Stegmeyer: Der travestierte Aeneas), Ladendiener Keck (C. Schall: Der Theatersuche), Graf Serravale (A. Kotzebue: Ubaldo) – 1815; Blaiseau (I. F. Castelli: Die Elster), Lieutenant Stein (A. Kotzebue: Die beiden Klingsberg) – 1816; Hans Klachl (K. F. Guolfinger v. Steinsberg, h. V. F. Tuczek: Hanns Klachl von Przelautsch), Karl, Baron von Wild (J. Ch. Beck dle angl. originálu: Die Schachfigur oder Der Sonderling), Max (A. Kotzebue: Die Verwandschaften), August Brock (A. W. Iffland: Die Mündel), Jaromir (F. Grillparzer: Die Ahnfrau) – 1817; Graf Charles de Teligny (R. Berge: Der Admiral Coligny oder Die St. Bartholomäus Nacht), Arnold von Melchthal (F. Schiller: Wilhelm Tell, i 1823), Baron von Wallenfeld (A. W. Iffland: Der Spieler), Rolla, Feldherr der Peruaner (A. Kotzebue: Die Spanier in Peru oder Rolla’s Tod), General Adjutant (H. Zschokke: Der Marschall von Sachsen), Anton (A. Kotzebue: Die Verwandschaften), Ritter von Schenk (A. A. Crenzin: Die Veste Osterwitz), Graf von Essex (J. G. Dyk dle J. Bankse: Der Graf Essex), Hugo (A. Müller: Die Schuld), Admiral Christoph Columbus (E. A. Klingemann: Die Entdeckung von Amerika), Egmont (J. W. Goethe: Egmont), Sekretär Wardamm (A. W. Iffland: Die Erinnerung), Anton, Förster zu Weissenberg (A. W. Iffland: Die Jäger) – 1818; Samson (J. A. Schuster, h. V. F. Tuczek: Samson, Richter in Israel), Der Knecht (J. Hutt: Das war ich), Karl Moor (F. Schiller: Die Räuber), Paul (I. F. Castelli: Peter und Paul), Junker Hanns von Birken (A. Kotzebue: Das Intermezzo oder Der Landjunker zum erstenmale in der Residenz), Eduard Smith (A. Kotzebue: Die Verläumder), Demetrius (L. Löwe dle F. Schillera: Demetrius), Prinz Richard (T. Körner: Rosamunde Cliffort), Peter (A. Kotzebue: Menschenhaß und Reue), Phaon (F. Grillparzer: Sappho) – 1819; Flodoardo von Florenz (H. Zschokke: Abällino, der große Bandit), Wallfried, ein Edelknappe (A. Kotzebue: Die Feuerprobe), Hettore Gonzaga, Prinz von Guastalla (G. E. Lessing: Emilia Gallotti), Konrad von Starkenburg (F. I. Holbein: Die drei Wahrzeichen), Przemysl Ottokar I. (Pfeisinger: Prichta, die weiße Frau von Neuhaus ), Graf Barzikoff (F. I. Holbein dle H. Claurense: Das Alpenröslein, das Patent und der Shawl) – 1820; Roderich, Sohn des Königes von Navarra und Leon (P. Calderon de la Barca, přel. J. Schreyvogel): Das Leben ein Traum), Jaromir (F. Grillparzer: Die Ahnfrau), Antonio Allegri, ein Maler (A. Oehlenschläger: Correggio), Don Cesar, Der Prinz von Urghell (J. Schreyvogel: Donna Diana oder Stolz und Liebe), Meister Spinarosa, ein Mahler (Ch. E. Houwald: Das Bild), Romeo (W. Shakespeare: Romeo und Julia) – 1823; Hamlet (W. Shakespeare: Hamlet, der Prinz von Dänemark) – 1827; Carlos Beaumarchais (J. W. Goethe: Clavigo), Hanns Sachs, Schuster und Meistersänger (J. L. Deinhardstein: Hanns Sachs), Graf Fiesko von Lavagna (F. Schiller: Die Verschwörung des Fiesko zu Genua), Waldauer, ein Mahler (J. F. Weißenthurn: Des Mahlers Meisterstück), Karl der Zwölfte, König von Schweden (L. W. Both dle J. Plancheho: Karl der zwölfte auf der Insel Rügen), Karl Moor (F. Schiller: Die Räuber), Perin, Sekretär des Prinzen (J. Schreyvogel: Donna Diana oder Stolz und Liebe), Boso (E. Raupach: Schuld und Buße), Bretislaw (C. E. Ebert: Bretislaw und Jutta) – 1831; David Garrick, Schauspieler (J. L. Deinhardstein: Garrick in Bristol), Ritter Mortimer (F. Schiller: Maria Stuart), Peter Alexiowicz, Czaar von Rußland (F. Kratter: Das Mädchen von Marienburg), Erster Räuber (J. Ch. Zedlitz: Kerker und Krone), Max Piccolomini (F. Schiller, ú. K. A. West [J. Schreyvogel]: Wallenstein), Hauptmann Klinker (A. Kotzebue: Das Epigramm), James Morton, ein Quäker (I. F. Castelli dle E. Scribeho: Der Quäker und die Tänzerin), Kammerdiener Germain (F. Krickeberg dle E. Scribeho a A. H. J. Duvevrier-Mellesvillea: Der Kammerdiener), Alboin, Fürst der Langobarden (A. Pannasch: Alboin), Robert, genannt der Teufel (E. Raupach: Robert der Teufel), Antonio Allegri (A. Oehlenschläger: Correggio) – 1834; Percival von Wales, Ritter der Tafelrunde (F. Halm: Griseldis) – 1836; Perin, ein Hofnarr (J. Schreyvogel: Donna Diana oder Stolz und Liebe), Spiegelberg (F. Schiller: Die Räuber), Falstaff (W. Shakespeare: Heinrich IV.) – 1857.

Königliche Sächsisches Hoftheater Dresden

Fritz Böttcher, ein junger Soldat (A. Kotzebue: Das Kind der Liebe) – 1820; Jaromir (F. Grillparzer: Die Ahnfrau) – 1821.

Kurfürstliche Hoftheater, Kassel

Hippolyt (J. Racine, přel. F. Schiller: Phädra), Jaromir (F. Grillparzer: Die Ahnfrau), Baron Wiburg (F. L. Schröder: Stille Wasser sind betrüglich) – 1821.

Großherzogliches Hof und Nationaltheater Mannheim

Jaromir (F. Grillparzer: Die Ahnfrau), Roderich (P. Calderon de la Barca, přel. J. Schreyvogel: Das Leben ein Traum), Antonio Allegri (A. Oehlenschläger: Correggio), Baron St. George (P. Weidmann dle C. Goldoniho: Der Schwätzer), Baron Wieburg (F. L. Schröder: Stille Wasser sind tief), Karl Moor (F. Schiller: Die Räuber), Don Cesar (F. Schiller: Die Braut von Messina) – 1822.

K. k. Hofburgtheater Wien

Reinhold (T. Hell dle E. Scribeho: Die erste Liebschaft), König Alexander (F. Uechtritz: Alexander und Darius), Graf (C. L. Costenoble: Die Testamentsklausel), Antonio Allegri (A. Oehlenschläger: Corregio), Wallenfeld (A. W. Iffland: Der Spieler), Hamlet (W. Shakespeare: Hamlet, der Prinz von Dänemark) – 1826; Alexis (T. Hell dle E. Scribeho, A. H. J. Duveyrier-Mellesvillea a P. F. A. Carmouche: Die Flitterwochen), Der Baron (J. L. Deinhardstein: Das diamantene Kreuz), Graf Mangold von Veringen (L. Uhland: Ernst, Herzog von Schwaben), Graziano (W. Shakespeare: Der Kaufmann von Venedig), Wachmeister Ludwig Hallner (F. A. Kurländer dle E. Scribeho a A. F. Varnera: Die Heirat aus Vernunft), Fürst Wolodimir (E. Raupach: Isidor und Olga), Major Thurneck (A. Kotzebue: Die Brandschatzung), Costa, ein junger Reisiger (L. Halirsch: Der Morgen auf Capri), Korn a Wrangel (F. Schiller, ú. K. A. West [J. Schreyvogel]: Wallenstein), Hanns Sachs (J. L. Deinhardstein: Hanns Sachs), Arnold von Melchthal (F. Schiller: Wilhelm Tell) – 1827; Fiesko, Graf von Lavagna (F. Schiller: Die Verschwörung des Fiesko zu Genua), Herzog Otto von Meran (F. Grillparzer: Ein treter Diener seines Herrn), Thomas Percy (W. Shakespeare, přel. A. W. Schlegel a J. H. Voss, přeprac. J. Schreyvogel: König Heinrich IV. - I. díl), Giorgione Barbarelli (E. v. Schenk: Albrecht Dürer in Venedig), Karl der Zweite, König von England (E. F. L. Robert dle A. Duvala: Karl der Zweite), Der Mann (C. Töpfer: Nehmt ein Exempel dran!), Graf Enrico (I. F. Edlen v. Mosel z angl. originálu dle J. Thomsona: Bianca und Enrico), Ladorbe (F. A. Kurländer dle E. Scribeho: Die Geldheirat), Siegfried, ein Königssohn aus Niederland (E. Raupach: Der Nibelungenhort) – 1828; Philipp von Strehlen (C. Töpfer: Der beste Ton), Henry Percy, der Earl of Northumberland (W. Shakespeare, přel. A. W. Schlegel a J. H. Voss: König Heinrich IV – I. díl), Pasto (E. Raupach: Der Fürst über alle), Idamor (I. Mosel dle J. F. C. Delavigneho: Idamor und Neala, oder Die Paria), Bretislaw (C. E. Ebert: Bretislaw und Jutta), Maximilian, Erzherzog von Österreich (J. L. Deinhardstein: Maximilians Brautzug), Kammerdiener Germain (F. Krickeberg dle E. Scribeho a A. H. J. Duveyrier-Melesvillea: Der Kammerdiener) – 1829; Graf Siserikoff (I. F. Castelli dle E. Scribeho, F. Devilleneuva a A. S. Chapeau-Desvergese: Yelva, die russische Waise), Adelbert von Weislingen (J. W. Goethe: Götz von Berlichingen), Stepanoff (A. Kotzebue: Die Verschwörung auf Kamtschatka), Karl XII. (C. Töpfer dle angl. originálu: Karl XII. auf dem Heimkehr) – 1830; Arno, Hochgraf von Vitalbo (F. Holbein: Der Fürst und der Minnesänger), Hans von Bonstetten (E. Bauernfeld: Leichtsinn aus Liebe oder Täuschungen), Waldauer, ein Maler (J. F. Weissenthurn: Des Malers Meisterstück), Naukleros (F. Grillparzer: Des Meeres und der Liebe Wellen), Jägerhauptmann Baron Fels (E. Bauernfeld: Das Liebesprotokoll) – 1831; Pietro degli Acinelli(E. Raupach: König Enzio), Rupert, Stadtpfeiffer in Augsburg (E. Bauernfeld: Der Musikus von Augsburg), Faust (J. L. Deinhardstein: Trauerfeier für Goethe), Schauspieler David Garrick (J. L. Deinhardstein: Garrick in Bristol), Fernando von Riba (J. W. Lembert: Der Freund und die Krone) – 1832; Just, Bedienter des Majors (G. E. Lessing: Minna von Barnhelm), Robert, genannt der Teufel (E. Raupach: Robert der Teufel), Graf von Bannewitz (E. Bauernfeld: Helene), Alboin, Fürst der Langobarden (A. Pannasch: Alboin) – 1833; Torquato Tasso (J. Ch. Zedlitz: Kerker und Krone), Herzog Ulrich (Ch. Kuffner: Guido von Ostenthal), Graf von Leicester (J. W. Lembert dle stejnojmenného románu od W. Scotta: Kenilworth), Lerse (J. W. Goethe: Götz von Berlichingen), Rustan, Jäger (F. Grillparzer: Der Traum ein Leben) – 1834; Robert, Graf von Flandern (E. Raupach: König Konradin), Ritter Percival von Wales (F. Halm: Griseldis), Lord Harcourt (C. W. Koch dle E. Scribeho: Haß und Liebe) – 1835; Gottfried, Graf von Harcourt (F. Treitschke dle P. L. Buirette de Belloye: Die Belagerung von Calais), Graf Appiani (G. E. Lessing: Emilia Galotti), Werner Holm, Magister der Chemie zu Cöln (F. Halm: Der Adept) – 1836; Der Narr (W. Shakespeare, přeprac. J. Schreyvogel: König Lear), Herr von Malrepos, Edelmann aus Poitou (E. Bauernfeld: Der Selbstquäler) – 1837; Sigismund (P. Calderon de la Barca, přel. J. Schreyvogel: Das Leben ein Traum), Peter Paul Rubens (Ch. Birch-Pfeiffer: Rubens in Madrid), Leon, Gregors Küchenjunge (F. Grillparzer: Weh dem, der lügt), Petruchio (W. Shakespeare, přel. W. H. Baudissin, přeprac. J. L. Deinhardstein: Die Widerspenstige), Fazio (F. Halm: Imelda Lambertazzi) – 1838; Willmers (H. J. Herzenskron: Die Perücke), Feldmarschall Illo (F. Schiller, ú. J. Schreyvogel: Wallenstein), Primislaus Ottokar, König von Böhmen (F. Grillparzer: König Ottokars Glück und Ende), Faust (J. W. Goethe, přeprac. J. L. Deinhardstein: Faust, I. díl), Der Narr (W. Shakespeare, přel. J. L. Deinhardstein: Viola [Was ihr wollt]) – 1839; König von England (F. Halm: Ein mildes Urteil), Primislaus (F. Grillparzer: Libussa), Heinrich von Jordan (K. Gutzkow: Werner oder Herz und Welt), Advokat Rose (F. Braunau: Wer die Liebe hat, führt die Brautheim) – 1840; Karl XII. (M. Löwenthal: Karl XII. bei Bender), Der König von Frankreich (L. de Vega Carpio, přel. F. Halm: König und Bauer), Robert Dudley, Graf von Leicester (F. Schiller: Maria Stuart), Egmont (J. W. Goethe: Egmont) – 1841; Othello (W. Shakespeare, přel. J. H. Voß, přeprac. J. Schreyvogel: Othello), Posthumus Leonatus (W. Shakespeare, přel. A. W. Schlegel, přeprac. F. Halm: Die Kinde Cymbelins[Cymbelin]), Franz Baldinger, Fabriksherr (E. Bauernfeld: Industrie und Herz) – 1842; Monaldeschi (H. Laube: Monaldeschi oder Die Abenteuer), Kunz von der Rose (G. Freytag: Die Brautfahrt oder Kunz von der Rose), Friedrich Wetter, Graf vom Strahl(H. Kleist: Käthchen von Heilbronn) – 1843; Generallieutenant Sampiero da Bastelica (F. Halm: Sampiero), Don Cesar (F. Schiller: Die Braut von Messina oder Die feindlichen Brüder), Obrist von Götze(E. Bauernfeld: Ein deutscher Krieger) – 1844; Moritz von Sachsen (R. Prutz: Moritz von Sachsen), Spartakus (V. P. Weber: Spartakus), Prinz von Arragon (W. Shakespeare, přel. A. W. Schlegel, ú. J. Schreyvogel: Der Kaufmann von Venedig), Beaumarchais (J. W. Goethe: Clavigo), Dutamont, Präsident der Akademie der Wissenschaften (J. L. Deinhardstein: Die rote Schleife) – 1845; Corfitz Urfeld (A. Oehlenschläger: Dina), Rölzer (R. Benedix: Der alte Magister), Macbeth (W. Shakespeare, přel. F. Schiller: Macbeth), Der Baron (E. Bauernfeld: Das Versprechen), Herr Fluth (W. Shakespeare, přeprac. J. Lederer: Die lustigen Weiber von Windsor) – 1846; Don Diego(F. Halm, dle G. Teleze: Donna Maria de Molina), Johann Wolfgang von Goethe (J. L. Deinhardstein: Fürst und Dichter), Chevalier Lafeu (P. Calderon de la Barca, přel. F. Braunau: Schleife und Blume) – 1847; Ludovico Ariosto (A. E. Wollheim: Raphael Sanzio), Ludovico Sforza (P. Massinger, přel. J. L. Deinhardstein: Ludovico), Ein Sekretär (F. Hebbel: Maria Magdalena), Camill Pisani (F. Halm: Verbot und Befehl) – 1848; Holofernes (F. Hebbel: Judith), Herodes (F. Hebbel: Herodes und Mariamne), Uriel Acosta (K. Gutzkow: Uriel Acosta), Graf Struensee (H. Laube: Struensee und die Deutschen in Dänemark) – 1849; Franz von Sickingen (E. Bauernfeld: Franz von Sickingen), George Villiers, Herzog von Buckingham (Ch. Birch-Pfeiffer: Ein Billet), Cassius (W. Shakespeare, přel. A. W. Schlegel, přeprac. H. Laube: Julius Cäsar), Sultan Saladin (G. E. Lessing: Nathan der Weise), Spiegelberg (F. Schiller: Die Räuber) – 1850; Owen Glendower (W. Shakespeare, ú. H. Laube: König Heinrich IV., I. a II. díl), Claudius (W. Shakespeare, přel. A. W. Schlegel: Hamlet), Der Marquis von Brissac (H. Laube: Rokoko) – 1851; Herzog von Buckingham (W. Shakespeare, přel. A. W. Schlegel, přeprac. H. Laube: König Richard III.), Philipp der Gute, Herzog von Burgund (F. Schiller: Die Jungfrau von Orleans), Ämilius Barbus, römischer Gesandter an Juda (O. Ludwig: Die Makkabäer) – 1852; Graf von Précy (S. H. Mosenthal: Gabriele von Précy) – 1853; Rheingraf Sigurd (F. Hebbel: Magelona [Genoveva]), Don Gutierre (K. A. West [J. Schreyvogel] dle tragédie Arzt seiner Ehre od P. Calderona: Don Gurierre), Flavius Arminius, römische Ritter (F. Halm: Der Fechter von Ravenna) – 1854; Lord Philipp Beaufort (Ch. Birch-Pfeiffer, dle románu Nacht und Morgen od E. Bulwer-Lyttona: Ein Trauschein) – 1855; Benesch von Diedicz (F. Grillparzer: König Ottokars Glück und Ende) – 1856; Aietes, König von Kolchis (F. Grillparzer: Das goldene Vlies) – 1857; Sir Lucas Mulgrave (H. Laube: Montrose, der schwarze Markgraf), Mnischek, Fürst von Sendomir (F. Schiller: Demetrius) – 1859; Herr von Sternfels (R. Benedix: Die Stiefmutter), Feldmarschall Dörfling (H. Kleist: Prinz Friedrich von Homburg oder Die Schlacht bei Fehrbellin) – 1860; Johann Dudley(R. Anschütz: Johanna Gray), Quintus Fabius, gewesener Consul (G. Freytag: Die Fabier), Anton von Gognies, Feldmarschall der niederländischen Truppen (G. Putlitz: Don Juan d´Austria) – 1861; Archias (F. Nissel: Perseus von Mazedonien) – 1862; Ritter Wilhelm von Mosen (R. Anschütz: Kunz von Kaufung) – 1863; Sir Walter Raleight (F. Halm: Ein Abend zu Tichfield) – 1864; Tiso, Graf von Campetri (S. H. Mosenthal: Pietra) – 1865; Jean, ein reicher Bauer (L. de Vega Carpio, přel. F. Halm: König und Bauer), Conrad Nahloper, Hofschulz von Altenbüren (S. H. Mosenthal: Der Schulz von Altenbüren) – 1867; Kaiser (E. Bauernfeld: Landfrieden) – 1870.

Hry

Demetrius, adaptace stejnojmenného dramatického fragmentu F. Schillera, StD 1819; Die beide Machado, veselohra, Churfürstliche Hoftheater Kassel 1823.

Prameny

ČMH Praha: Štěpánkovo album, sig. 12/729, č. 63 (L. dopis J. N. Štěpánkovi z Kasselu, 9. 8. 1824), s. 4.

Literatura

Wiener allgemeine Theater Zeitung 24. 9. 1813, 27. 7. 1815, 29. 6. 1816, 6. 3. 1817, 3. 6. 1817, 17. 7. 1817, 20. 12. 1817, 3. 2. 1818, 23. 5. 1818, 12. 12. 1818, 6. 3. 1819, 9. 3. 1819, 13. 3. 1819, 3. 6. 1819, 22. 6. 1819, 23. 10. 1819, 23. 11. 1819, 10. 2. 1820, 26. 2. 1820, 28. 3. 1820, 1. 4. 1820, 4. 4. 1820, 27. 6. 1826, 12. 8. 1834, 21. 3. 1838; Zeitung für die elegante Welt (Leipzig) 14. 2. 1820; Abend Zeitung (Dresden) 16. 11. 1821, 28. 2. 1822; Wiener Zeitschrift 21. 9. 1830, 16. 8. 1834; Bohemia oder Unterhaltungblätter für gebildete Stände (Prag) 19. 7. 1831, 24. 7. 1831, 26. 7. 1831, 5. 8. 1831; Bohemia ein Unterhaltungsblatt (Prag) 4. 7. 1834, 18. 7. 1834, 31. 7. 1834, 1. 8. 1834, 12. 8. 1836; K. v. Holtei: Vierzig Jahre, III. Bd., Buchhandlung des Berliner Lesecabinets 1844, s. 315–319 (vzpomínka na L. a popis jeho herectví); Der Wanderer (Wien) 11. 5. 1846; Österreichisches Bürgerblatt für Verstand, Herz und gute Laune (Linz) 31. 7. 1846; Der Humorist (Wien) 9. 8. 1857; Das Vaterland (Wien) 20. 3. 1866 (udělení Rytířského kříže řádu Františka Josefa I.); Der Zwischen Akt (Wien) 26. 5. 1866 (udělení Kristova řádu portugalským králem Ludvíkem I.), 27. 3. 1867; H. Laube: Das Burgtheater. Ein Beitrag zur Deutschen Theater Geschichte, Leipzig 1868, s. 341–346 ● úmrtí a nekrology: Blätter für Musik, Theater und Kunst 10. 3. 1871; Wiener Theater Chronik 10. 3. 1871; Znaimer Wochenblatt 11. 3. 1871; Deutscher Bühnen-Almanach (Berlin) 1872, d. [1], s. 105–112 ● Teuber II., s. 8 (L. herecké obory ve Stavovském divadle 1816), s. 52 (L. herecké obory ve Stavovském divadle 1819), s. 400 (L. životopisný medailon); M. Alth: Burgtheater 1776–1976. Aufführungen und Besetzungen von zweihundert Jahren. Bd. I., Wien 1876, s. 154–305 (L. role ve vídeňském Dvorním divadle 1826–71); O. Fambach: Das Repertorium des Hof und Nationaltheaters in Mannheim 1804–1832, Bonn 1980, s. 185–186; O. Fambach: Das Repertorium des königlichen Theaters und der italienischer Oper zu Dresden 1814–1832, Bonn 1985, s. 31, 34, 380; C. M. Weber: Notizen Buch 1813–1816 , in Carl Maria Weber Gesamtausgabe (online, cit 1. 4. 2019), URL: https://weber-gesamtausgabe.de/de/Index.

ADB, Eisenberg, Flüggen, HLW, Kosch, ÖBL, Ulrich, Wurzbach.

Vznik: 2019