Oberländer, Henrich

Psán též Heinrich W. Oberländer. Syn lékárníka z Kamenné Hory ve Slezsku. Studoval na gymnáziu ve Zhořelci, když se ale ve škole zúčastnil souboje se šavlemi, vzali jej rodiče za trest ze studií a poslali ke strýci do učení na venkov. Po této zkušenosti se O. rozhodl, že se chce věnovat herectví, což začal uskutečňovat ovšem až po otcově smrti. Vystupoval v blíže neznámém divadle nevalné pověsti, první významné angažmá získal v městském divadle v Brémách u ředitele L. A. Wohlbrücka. Krátce působil v Oldenburgu, byl v angažmá ve Zhořelci a Lehnici (divadla byla administrativně spojená), v létě 1858 vystupoval v divadle ve Vratislavi, 1859–60 hrál v Královci. Od podzimu 1860 do dubna 1871 byl členem pražského Stavovského divadla s výjimkou sezony 1863/64, kdy byl členem Dvorního divadla ve Výmaru. 1871 přijal nabídku z Königliches Schauspielhaus a přestěhoval se do Berlína, 28. 10. 1876 byl jmenován doživotním členem královské činohry. V Berlíně vyučoval herectví, k jeho nejznámějším studentům patřili A. Bassermann, A. Matkowsky, G. Thielscher, R. Nhil, F. Basil, W. Sandrocková, H. Vallentin, W. Steinbeck nebo R. Pasch. Obdržel řadu ocenění, mj. vyznamenání od Ludvíka II. Bavorského Ludwigsmedaille für Wissenschaft und Kunst nebo od Bedřicha Františka II. Meklenbursko-Zvěřínského Medaille für Kunst und Wissenschaft. Těsně před smrtí byl císařem Vilémem II. jmenován profesorem, jmenování mu bylo doručeno do nemocnice. Zemřel 30. 1. 1911, pohřben byl v Berlíně na hřbitově Dreifaltigkeitsfriedhof II na Bergmannstrasse.
Jeho manželkou byla od 1870 Laura Lauferová († 1884), operní pěvkyně Königliches Schauspiel v Berlíně.

Od mládí O. jevil zájem o divadlo, při slavnostních příležitostech rád deklamoval. Podle vybraných způsobů a elegantního svrchníku mu přezdívali Herr Baron. Na profesionální scéně v městském divadle v Brémách debutoval 21. 2. 1856 v Benedixově jednoaktovce Weiberfeindjako mladý lesník Gustav. Ve Zhořelci hrál mladé intrikány a charakterní role, v Královci též role otců. Zkušební představení v Praze absolvoval v červnu 1860, kdy se představil jako Ferdinand (F. Schiller: Kabale und Liebe), Lord Lillburne (Ch. Birch-Pfeiffer: Nacht und Morgen) a Mephistopheles (J. W. Goethe: Faust). Angažmá získal v oboru charakterní herec (místo se právě uvolnilo odchodem M. Urbana). Podle některých recenzentů hrál však O. role intrikánů a zlosynů v příliš konverzačním duchu. Skutečný úspěch přišel až s rolemi ve veselohrách Man sucht einen Erzieher a Der Weiberfeind in der Klemme. Ukázalo se, že O. svůj uhlazený smysl pro humor nejlépe uplatní jako komediální herec. Po uplynutí jedné sezony tak zakotvil v oboru humoristických otců, který mu nejlépe seděl; vedle toho vynikal v rolích důstojníků a šlechticů. Záhy se stal miláčkem pražského publika; oblíbený byl především u aristokracie, jejíž distingované chování uměl do detailů napodobit a dramaticky vystihnout. Jeho divadelní projev byl oceňován pro opravdivost, realistické znázornění, bezprostřednost a lehkost. Po návratu z Výmaru se mu dostalo nadšeného přivítání od pražského publika, kdy vystoupil jako Chantal ve hře Fabrikant (8. 7. 1865). Mezi jeho významné role dále patřil Polonius (W. Shakespeare: Hamlet), Musikus Miller (F. Schiller: Kabale und Liebe), Piepenbrink (G. Freytag: Die Journalisten), Just (G. E. Lessing: Minna von Barnhelm), Malvolio (W. Shakespeare: Was ihr wollt) nebo Falstaff.

Od 1862 byl O. jmenován pomocným režisérem činohry; hlavním režisérem Stavovského divadla byl F. Hassel, na něhož později O. s vděčností vzpomínal jako na svého učitele. Rok po návratu z Výmaru byl O. jmenován vrchním režisérem činohry. Během jeho vedení dosáhla pražská činohra vynikající úrovně, hostující vídeňští herci referovali o pražském divadle jako o Burgtheateru v Čechách, což mj. přispělo k pozvání O. do vídeňského Dvorního divadla. Zde se představil jako Malvolio (W. Shakespeare: Was ihr wollt) a jako Magister Reisland (R. Benedix: Der alte Magister). V posledně jmenované roli později úspěšně hostoval i v Königliches Schauspielhaus v Berlíně 12. 12. 1870, kam byl nato přijat do angažmá. S Prahou se rozloučil 1. 4. 1871 v roli Magistra Reislanda.
Berlínské pedagogické zkušenosti zúročil sepsáním trojdílné učebnice jevištní mluvy Übungen zum Erlernen einer dialektfreien Aussprache a příručky Dramatische Szenen für den Unterricht. Je zároveň autorem několika drobnějších dramatických kusů, veseloher Ein Mann hilft den andern a Leni, švanku Der Selbstmörder, dramatu Der Herr Regierungsrat a dramoletu Gerichtet; všechny pocházejí z konce 19. století.

O. byl jedním ze zakládajících členů umělecko-recesistického spolku Schlaraffia, který vznikl 1859 v Praze. Vystupoval zde pod pseudonymem Ritter Box der Schlaraffenabbé a byl údajně autorem vážně-nevážného schlaraffského rituálu, který členové spolku používali při svých zasedáních. Po odchodu z Prahy vstoupil do berlínské lóže Schlaraffia Berolina.

Ačkoliv O. působil většinu svého života v Berlíně, proslavilo jej pražské Stavovské divadlo. Tehdy měla tato scéna řadu vynikajících herců (mj. C. Hallenstein, E. Sauer, W. Eichenwald, V. Kühns, z dam A. Burggarfová či A. Versing-Hauptannová). K vysoké úrovni pražské německé činohry významně přispěl i O., který byl v této době jejím vrchním režisérem.

Role

Stadtheater Bremen

Gustav, ein jünger Förster (R. Benedix: Weiberfeind) – 1856.

Stavovské divadlo Praha

Doktor Appiano (H. Börnstein: Das Mutterherz oder Ein Weib aus dem Volke), Abraham Meier (A. Bahn dle A. Decourcelleho: Man sucht einen Erzieher), Magister Lassenius (T. Hell: Der Weiberfeind in der Klemme), Mephistopheles (J. W. Goethe: Faust), Wurm (F. Schiller: Kabale und Liebe), Guatinara (B. Davison dle E. Scribeho: Die Märchen der Königin von Navarra), Gottfried Wöhrmann (Ch. Birch-Pfeifferová: Eine Familie), Philipp (R. E. Prutz: Moritz von Sachsen), Lord Lilburne (Ch. Birch-Pfeifferová: Nacht und Morgen), Marquis von Bréteuille (Ch. Birch-Pfeifferová: Ein Kind des Glücks), Graf Tesse (G. Meyern: Prinz Eugen), Maximilian (H. Kleist: Das Käthchen von Heilbronn), Herzog von Penn-Marr (T. Gaßmann dle E. Scribeho: Feen-Hände), Fabian Schmerl (Ch. Birch-Pfeifferová: Der Leiermann und sein Pflegekind), Hermann Gessler (F. Schiller: Wilhelm Tell), Der Baron (P. A. Wolff: Cäsario oder Die bekehrte Spröde), Polydor (F. Halm: Der Sohn der Wildnis), Ferdinand Toledo (L. Wohlmuth: Deutsche Treue), Benjamin, Spitzbube (G. Freytag: Die Valentine), Capulet (W. Shakespeare: Romeo und Julia), Marquise de Chalisac (H. Hersch: Anna-Lise), Kammerjunker von Dornhelm (F. L. Schröder dle Beaumonta a Fletchera: Stille Wasser sind tief), Herzog von Alba (J. W. Goethe: Egmont), Till (Kaupach: Die Schleichhändler), Rath Pilzig (K. A. Görner: Tantchen unverzagt), Lord Nottingham (H. Laube: Graf Esser), Commissionsrath Presser (W. Friedrich dle Bayarda a de Vaillyho: Er muß auf‘s Land), Andreas von Mansfelt (Ch. Birch-Pfeifferová: Mutter und Sohn), August (R. Benedix: Die Dienstboten), Lamoignon (K. Gutzkow: Das Urbild des Tartuffe), Herzog du Maine (Ch. Birch-Pfeifferová: Die Marquise von Villette oder Eine Ballnacht am Hofe Ludwigs XIV.), Knisslig, Winkelschreiber (A. Bergen [pseud. Adolphi]: Der Winkelschreiber), Nikolaus Haubenschmidt (O. Redwitz: Der Kunstmeister von Nürnberg), Muley Hassan (F. Schiller: Fiesco), Bor (G. Freytag: Graf Waldemar), Elias Krumm (A. Kotzebue: Der gerade Weg das Beste), Reinhold, der Müller (E. Raupach: Der Müller und sein Kind), Talbott (F. Schiller: Die Jungfrau von Orleans), Don Sancho Davila (G. Putlitz: Don Juan d‘Austria), Chevalier de Lorraine (P. Heyse: Elisabeth Charlotte), Franz Welser (O. Redwitz: Philippine Welser), Rodricourt (E. Girardin: Ein Hut), Wilhelm Cecil (F. Schiller: Maria Stuart) – 1860; Antigonus (W. Shakespeare: Ein Wintermärchen), Juan Jacques Rousseau (E. M. Dettinger: Sophie Arnould), Mathias (H. S. Mosenthal: Der Sonnwendhof), Schewa (R. Cumberland: Der Jude), Tranio (Deinhardstein dle W. Shakespeara: Widerspenstige), Franz (F. Schiller: Die Räuber), Rabbi Ben Aliba (K. Gutzkow: Uriel Acosta), Quentin (V. Sardou: Die starken Frauen), Ludwig der XIV. (C. P. Berger: Jean Bart am Hofe), Unruh (E. Bauernfeld: Bürgerlich und romantisch), Bercourt (?: Die Tochter der Grille, O. benefice), Wolf (F. Raimund: Der Verschwender), Baron von Rautenkranz (K. Blum: Ich bleibe ledig), Klaudius (W. Shakespeare: Hamlet, Prinz von Dänemark), Charrier (E. Augier: Die Unverschämten), Graf Steinhausen (F. W. Hackländer: Der geheime Agent), Narziß Rameau (A. F. Brachvogel: Narziß), Herr von Egri, Gutsbesitzer und Landwirth (A. Berla: Der Zigeuner), Baron von Montrichard (E. Scribe: Der Damenkrieg). – 1861; Voigt, Bürgermeister (R. Benedix: Die Crinolinen-Verschwörung), André, Beamter im Bureau des Präsidenten (J. F. Retland: Das ist unmöglich!), Graf Bruchsal (G. E. Lessing: Minna von Barnhelm oder Das Soldatenglück), Rippelberger (A. Hirsch: Sand in die Augen), Salomon Beer (J. Rosen: Im Parlament), Donnersdorf, Oberstlieutant eines Hussaren Regiments (H. Börnstein, dle franc. originálu Riche d‘Amour od Xaviera, Duverta a Lauzanneho: Reich an Liebe oder Nur fünf Gulden), Manasse Vanderstraaten, ein reicher Handelsherr in Amsterdam (K. Gutzkow: Uriel Acosta), Doktor Flaveul, Wundarzt (Ch. Birch-Pfeifferová: Ein Kind des Glücks), Darmentier, ein Arzt (A. W. Hesse: Ein Arzt), Martin Winter, ein reicher Bauer (R. Kneisel: Lieder des Musikanten), Alfred von Berg (F. Förster: Der Freund der Frauen, O. benefice), Kalinsky, Aufwärter und Factotum der Studenten (C. Lebrün: Humoristische Studien), Graf Nogent-Beautrü, Staatsrath und Cavalier der Königin (Ch. Birch-Pfeifferová: Mazarin), Der Onkel (H. Worttil: Ein Kuss), Maxmilian (F. Schiller: Die Räuber), Don Policastro, Gouverneur des Pallastes (C. Blum dle C. Gozziho: Das laute Geheimnis), Amias Paulet, Hüter der Maria (F. Schiller: Maria Stuart), Don Florindo, Obergärtner (J. B. Zahlhas: Marie Louise von Orleans), Meusler (R. Benedix: Das Lügen), Vater Gaillard (Ch. Birch-Pfeifferová: Die Grille), Der Marquis von Lormias (L. Göler: Die Memoiren des Satans), Tranio (J. L. Ludwig dle Shakespeara: Widerspenstige), Dubois, Leibarzt (K. Gutzkow: Das Urbild des Tartuffe), Baron Friedhelm (F. L. Schröder dle Beaumonta a Fletchera: Stille Wasser sind tief), Doctor Blackhorst (Ch. Birch-Pfeifferová: Die Waise aus Lowood), Doktor Fels (K. Gutzkow: Werner oder Herz und Welt), Pomponius (C. Blum dle Bayarda: Vicomte von Letorières oder Die Kunst zu gefallen), Brabantio, Senator (W. Shakespeare: Othello, der Mohr von Venedig), Miller, Stadtmusikant (F. Schiller: Kabale und Liebe), Andreas Doria, Doge von Genua (F. Schiller: Fiesco), Balthasar Haupe, Kaufmann aus Wien (E. Nessl: Ein Schnitzel mit Hindernissen), Massud, ein reicher Landmann (F. Grillparzer: Der Traum ein Leben), Octavio Piccolomini (F. Schiller: Wallensteins Tod), Zacharias, Edler von Lieberkühn (C. Blum: Die Schule der Verliebten), Justizrath Schönfeld (L. Berting: Ein Trauring), Franziskus, ein Notar (K. Holtei dle Shakespeara: Viel Lärm um nichts), Commerzienrath Leipziger (A. F. Weidner: Lustschlösser), Lindner, Diener in Tannenhof¢s Hause (R. Benedix: Mathilde), Rath Börner (L. Feldmann: Die Schickfallsbrüder), Don Fernando de Azevedo (P. A. Wolff: Preciosa), John Harris, Arzt (L. Angely dle Mélesvilla: Sie ist wahnsinnig), Baron von Holbach, Philosoph der Encyclopädie (A. F. Brachvogel: Narziß), Der Schulmeister (H. S. Mosenthal: Deborah), Soest, Krämer (J. W. Goethe: Egmont), Clotald, Vertrauer des Königs (P. Calderon: Das Leben eint Traum), Fabian Schmerl, Vagabund (Ch. Birch-Pfeifferová: Der Leiermann und sein Pflegekind), Walter Brown, Kaufherr (C. Töpfer: Die Gebrüder Foster), Gärtner, ein reicher Grosshändler (R. Benedix: Der Vetter), Des Prades, ein Priester aus Brabant (Ch. Birch-Pfeifferová: Ein Billet), Egeus, Vater der Hermia (W. Shakespeare: Ein Sommernachtstraum), Graf von Lerma (F. Schiller: Don Carlos, Infant von Spanien), Leutner, Advokat (A. Schreiber: Ein großer Redner), Fabrice (J. W. Goethe: Die Geschwister), Eulenburg, Kaufmann (H. Lorm: Die Alten und die Jungen), Baron Rath (M. Ebner-Eschenbachová: Die Veilchen), Petroff, Bürger (C. Heigel: Marfa), Hartlieb, Concertmeister (R. Benedix: Gegenüber!), Roffe (W. Shakespeare: Macbeth) – 1862; Chantal (?: Fabrikant); ? (M. Tenelli: Die Mönche, benefice) – 1867; Hirschbach (R. Benedix: Die relegirten Studenten), Wilhelm Hendemann, Kommerzienrath (H. Müller a E. Pohl: Hendemann und Sohn) – 1868.

Grossherzogliches Hoftheater Weimar

Chantal (?: Fabrikant) – 1863.

Hofburgtheater Wien

Malvolio (W. Shakespeare: Was ihr wollt), Bidaut (Die Eine weint, die Andere wacht), Magister Reisland (R. Benedix: Der alte Magister) – 1867.

Königliches Schauspielhaus Berlin

Magister Reisland (R. Benedix: Der alte Magister), Graf Steinhausen (F. W. Hackländer: Der geheime Agent), Bidaut (Die Eine weint, die Andre lacht) – 1870; Just (G. E. Lessing: Mina von Barnhelm) – 1871.

Hry

Ein Mann hilft dem andern; Leni; Der Selbstmörder; Der Herr Regierungsrat; Gerichtet; všechny uvádí W. Kosch, publikaci ani uvedení se nepodařilo ověřit.

Teatralia

Übungen zum Erlernen einer dialektfreien Aussprache; Dramatische Szenen für den Unterricht.

Prameny

NMd: sbírka divadelních cedulí, cedule StD z let 1861–1862.

NA Praha: Policejní ředitelství I., konskripce, kart. 433, obr. 64 (jméno, rodné příjmení, rok narození manželky).

SOA Praha: fond Velkostatek Křivoklát, inv. č. 4068_22 (fotografie).

Literatura

Deutscher Bühnen-Almanach (Berlin) 1857, d. [2], s. 64; 1858, s. 88, s. 162; 1859, d. [2], s. 85, s. 165; 1860, s. 240 (angažmá v Královci); 1861, s. 166 (odchod do Prahy); 1865, s. 305 (angažmá ve Výmaru); 1866, s. 265 (režisér v StD), s. 327 (návrat z Výmaru do Prahy); 1867, s. 308 (hostování ve Vídni); 1870, s. 276 (hostování v Liberci); 1872, s. 26, s. 35, s. 244 (hostování v Pešti); 1882, d. 2, s. 144–147 (herecký medailon, rok sňatku s L. Lauferovou 1870); Almanach des königl. Ständischen Theaters zu Prag (Prag), 1861, s. 10; 1866, s. 8; Teuber III, s. 513–514, 529, 613, 615; Prager Abendblatt 10. 12. 1868, s. 3; Prager Tagblatt 25. 12. 1908, s. 44 (O. podpis); Wiener Zeitung 22. 1. 1911 (jmenování profesorem) ● nekrology: Prager Tagblatt 30. 1. 1911; Prager Abendblatt 30. 1. 1911; Neues Wiener Tagblatt 31. 1. 1911; Grazer Tagblatt 31. 1. 1911; Neuer Theater Almanach (Berlin) 1912, s. 156 – 157 ● K. Walko: Schlaraffia, Prag 1936, s. 11; K. Hlavničková: Když se psalo Anno Uhui. Spolek Schlaraffia v českých zemích, bakalářská práce, FF Jihočeská univerzita, 2012, s. 83.

Eisenberg, Flüggen, Kosch Th, Ulrich

Vznik: 2019