Uváděn též jako Baroni, Borroni, Buroni, Burroni. – Studoval v Bologni u Padre Martiniho a posléze na neapolské konzervatoři Della Pietà dei Turchini (1757). Po návratu do rodného města vyučoval hudbě svého příbuzného M. Clementiho. První duchovní hudebnědramatické dílo L’unzione del reale profèta Davidde [Pomazání skutečného proroka Davida] komponoval na text C. Goldoniho. Goldoni nesl pak údajně náklady soukromého provedení v Benátkách (23. 3. 1760). Pro italské operní společnosti komponoval B. v následujících letech jak komické, tak vážné opery. Jeho první práce byly inscenovány 1761 v Turíně (La moda, dramma giocoso, l: P. Cipretti) a v Senigallii. Cenné zkušenosti získal 1763–66 v centru operního provozu v Benátkách, kde uvedl šest oper v divadlech S. Moisè, S. Salvatore a S. Cassiano. Impresário pražské operní společnosti G. Bustelli angažoval B. jako svého nového kapelníka poté, co 1766 D. Fischietti přijal místo dvorního kapelníka v Drážďanech. 1769 se B. načas vrátil do Benátek, ale už v následujícím roce přijal místo württemberského dvorního kapelníka a skladatele ve Stuttgartu (1770–77) jako nástupce N. Jommelliho. I přes tehdejší snižování výdajů na dvorské divadelní podniky, které znamenalo postupné propouštění cizinců a také baletního souboru, udržel B. provoz na solidní úrovni a sám se v tvorbě soustředil na malé kompozice podle vzoru francouzské opery comique. Po návratu do Říma se stal kapelníkem svatopetrského chrámu ve Vatikánu (1778), kostela S. Luigi dei Francesi (1782) a S. Apollinare (1790). V tomto období už se věnoval výhradně duchovní hudbě.
Pražskému publiku se B. představil na jaře 1765 v Divadle v Kotcích komickou operou L’amore in musica [Láska v hudbě, l: F. Griselini, poprvé Benátky 1763], kterou Bustelli ve stejném roce uvedl i v Karlových Varech a 12. 9. 1765 s ní zahájil své dlouhodobé paralelní působení v Drážďanech. Opera předváděla se značnou dávkou realismu a originality typické figurky dobového divadelního provozu. Poměrně četné notové prameny, které se k dílu dochovaly, svědčí o tom, že titul patřil k oblíbeným a často prováděným kusům. Hudba pražského kapelníka pronikla 1765 i do Braunschweigu, kde se dochovala jeho árie přikomponovaná do opery G. Scarlattiho I portentosi effetti della gran madre natura [Zázračné působení velké matky přírody], provedené v zimní sezoně. Na rozdíl od Drážďan, kde Bustelliho společnost z B. tvorby uváděla pouze komické opery, v Praze hrála také čtyři jeho opery seria, jako první opery Sofonisba na libreto M. Veraziho v podzimní sezoně 1766 a Siroe 1767 (l: Metastasio), obě byly vůbec poprvé provedeny v Benátkách 1764. Artaserse (karneval 1767) a Didone (karneval 1768), komponované v Praze na Metastasiovy texty, tu byly uvedeny vůbec poprvé a představují vrchol B. skladatelské činnosti v tomto hudebnědramatickém druhu. Dvě B. komické opery uvedl Bustelli 1768 (La notte critica [Kritická noc], l: C. Goldoni, poprvé Benátky 1766) a 1774 (L’orfana perseguitata [Pronásledovaná sirota], l: P. Chiari, další provedení Vídeň 1777). Árie z B. oper, přetextované pro využití při bohoslužbách, se v českých zemích šířily v opisech.
Prameny a literatura
Arcibiskupský zámek a zahrady v Kroměříži – hudební archiv, sign. N/a IX/2 55 (ve vlastnictví Arcibiskupství olomouckého): L’orfana perseguitata, Vienna 1777 ⇒ Sehnal, č. 155; libreta ⇒ Kneidl, ⇒ Křimice, ⇒ Meyer, ⇒ Sartori; SLUB Dresden: partitury oper inscenovaných v Praze ⇒ Landmann2002; Nelahozeves – zámek, Lobkowiczká hudební sbírka (v majetku rodiny), sign. X.C.b.14: Sofonisba, opis partitury. • Carl Burney’s der Musik Doctors Tagebuch seiner Musikalischen Reisen II, Hamburg 1773, s. 76–83; Teuber I 1883, s. 279n. [Baroni]; J. Sittard: Zur Geschichte der Musik und des Theaters am Württembergischen Hofe II, Stuttgart 1890–91, reprint 1970, s. 135–212; T. Wiel: I Teatri Musicali Veneziani del Settecento, Venezia 1897, reprint Leipzig 1979, s. 241n., 251, 256, 260n., 276, 281n., 285n.; R. Krauß: Das Stuttgarter Hoftheater von den ältesten Zeiten bis zur Gegenwart, Stuttgart 1908, s. 74–78, 80n.; O. Kamper: Hudební Praha v XVIII. věku, Praha 1936, s. 107, 118n.; J.-D. Waidelich: Vom Stuttgarter Hoftheater zum Württembergischen Staatstheater, München 1956; H. Chr. Wolff: L’opera nell’opera. „L’amore in musica“ von A. B., Nuova rivista musicale italiana (Torino) 14, 1980, s. 27–51; L. M. Kantner: „Aurea Luce.“ Musik an St. Peter in Rom 1790–1850, Wien 1979; K. Kindler: Findbuch zum Bestand Musikalien des herzoglichen Theaters in Braunschweig 18.–19. Jh. (46 Alt), Wolfenbüttel 1990, s. 9n., 44; T. Volek: Italská opera a další druhy zpívaného divadla, Divadlo v Kotcích, ed. F. Černý, Praha 1992, s. 43–56; M. Jonášová: Italské operní árie v repertoáru katedrály sv. Víta v Praze. Sehlingova éra (1737–1756), Hudební věda 38, 2001, s. 263–301. • DBI, Dlabač [Baroni], Eitner, ES, Gerber 1 (B. chybně připsány opery G. B. Borghiho), Grove, MGG
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 71–72
