Uváděn též jako Girzick, Giržick, s křest. jménem Franz Xaver. – Pravděpodobně syn pražského měšťana Františka J., bydlícího podle konskripce 1770 v domě čp. 550 v Jesuitské ulici (dnes Karlova, čp. 152) na Starém Městě (⇒ Šebesta 1933). J. studoval na akademickém gymnáziu 1770–73 (zapsán „Franc. Gürschik Boem. Pragensis“, „Francis. Girzik“). Pěvecké i pohybové nadání jej už v patnácti letech přivedlo k divadlu. Začínal u → J. J. Bruniana v Divadle v Kotcích, 1776 působil tamtéž v pantomimické a baletní společnosti → F. A. Göttersdorfa a 1779 v souboru → J. Tillyho v boudě na Malé Straně (odtud dříve tradované jméno údajné principálky souboru „Mad. Hilldebrand“ nebo „Hillebrand“, správně J. Hillepardové, pozdější manželky → F. J. Fischera, která byla Tillyho dcerou). S baletním mistrem → A. Röslerem odcestoval ještě v tomtéž roce do Vídně, kde vystupoval v divadle knížete Johanna Adama Auersperga, po roce odešel do Štýrského Hradce a pak zpět do Prahy. 1783 jej angažoval K. Marinelli do vídeňského Divadla v Leopoldstadtu. Zde působil rok, poté přešel k E. Schikanederovi a H. Kumpfovi do Prešpurku. S jejich společností pobyl také v Pešti a ve Vídni. 1785 se stal členem právě založené soukromé operní společnosti hraběte J. N. Erdődyho v Prešpurku, kterou vedl zpěvák H. Kumpf, známý zde již z předchozího působení. J. byl angažován jako baryton pro komické úlohy a během trvání této operní scény (1785–88) náležel k jejím předním členům. Po Erdődyho smrti 1789 se soubor stal součástí herecké společnosti divadel v Pešti a Budíně, kde se J. všestranně uplatnil jako zpěvák, později i jako operní režisér a inspicient. 1813 je naposledy jmenován ve složení hereckého souboru, pak jeho stopa mizí.
U Bruniana J. debutoval jako Christel v singspielu J. A. Hillera Die Jagd [Honitba, 1775], v Prešpurku vystoupil v zahajovacím představení Erdődyho souboru v roli Sandrina v Paisiellově opeře Il re Teodoro in Venezia [Král Teodor v Benátkách, 16. 5. 1785].
V Pešti a Budíně se pěvecky uplatňoval jako představitel vojáků a komických lidových postav, a to spíše ve vedlejších rolích, občas vypomáhal v činohře. Jeho titulní rolí byl např. Harlekýn v pantomimě Harlekin, der gekrönte König auf der Insel Liliputi [Harlekýn, korunovaný král na ostrově Liliputi, 1794] a k hereckým úspěchům náležely také postavy ze singspielů W. Müllera (Kaspar, Kaspar der Fagottist, t: J. Perinet), F. Kauera (Kaspar Larifari, Das Donauweibchen, t: K. F. Hensler, 1799) a V. Tučka (Hanns, Hanns Dachel [Hanns Klachel von Przelautsch], t: K. F. Guolfinger von Steinsberg, 1802), uplatnil se i v rolích mozartovských, např. jako Masetto (Don Juan, 1797) a Papageno (Die Zauberflöte, 1793).
Svůj talent, vzdělání a pracovitost osvědčil také jako překladatel italských libret do němčiny (Haydn, Salieri, Anfossi, Cimarosa, Paisiello ad.). Z doby působení u Erdődyho pochází např. J. překlady libret Haydnových oper Armida a Der Sieg der Beständigkeit [Stálost vítězí, 1786], Anfossiho Die glücklichen Reisenden [Šťastní cestující, 1785] a Da Ponteho libreta pro Salieriho operu Axur (1788). J. je pravděpodobně též autorem divadelního almanachu publikovaného jako dodatek k vydání tohoto libreta. V Pešti v překladech pokračoval a vytvořil mj. německé texty pro Mozartovy opery Don Juan (1797) a Die Großmut des Titus [Velkomyslnost Titova, Budín 22. 12. 1797] a Paisiellovu Die Müllerin [Mlynářka, 1791].
Pokusil se také o vlastní dramatickou tvorbu. Úspěšný byl jeho komický singspiel podle J. Perineta Die christliche Judenbraut [Židova křesťanská nevěsta], k němuž hudbu postupně složili J. Panneck (1789) a V. Tuček (1810) a v němž si J. zazpíval jednu z hlavních postav, Žida Härschela. Dílo bylo uvedeno nejen v Budíně a Pešti, ale i v Šoproni a Praze. J. původní historické drama Stephan, der erste König der Ungarn [Štěpán, první král uherský, 1792] se 1813 stalo předlohou maďarskému dramatikovi J. Katonovi pro jeho stejnojmennou buditelskou hru, ale pětiaktová veršovaná tragédie Achilles und Polyxena (Pešť 1808) se naopak na jeviště ani nedostala. Společně se svým krajanem, skladatelem → V. Tučkem vytvořil J. velkou biblickou operu Israels Wanderung durch die Wüsten [Putování Izraele pouští, Pešť 22. 12. 1810] s dominantní rolí sborů, které podtrhují vážný ráz díla. Oba tvůrci v předmluvě operu věnovali tehdejšímu řediteli divadla, pražskému rodákovi, kapelníkovi a skladateli M. A. Cibulkovi (1768–1846).
Prameny a literatura
Archiv Univerzity Karlovy, Liber calculorum akademického gymnázia 1770–1773; nesign. [F. J.]: Anhang das gräflich Erdődische Operntheater betreffend, Axur, König von Ormus, Pressburg 1788, s. 74–80. • Hochgräflich-Erdődischer Theateralmanach auf das Jahr 1787, Leipzig–Berlin, b. d.; Šebesta 1933, s. 123; M. Cesnaková-Michalcová: Divadlo na Slovensku v období feudalizmu, Kapitoly z dejín slovenského divadla, ed. J. Marták, Bratislava 1967, s. 148–150 + Operná spoločnosť grófa Erdődyho v Bratislave 1785–88, Hudobný život (Bratislava) 78, 1978, č. 14–16; R. Pražák: Čeští umělci v Uhrách na přelomu 18. a 19. století, Slovanský přehled 55, 1969, s. 344–351 + Čeští divadelní umělci na německém divadle v Budíně a v Pešti na přelomu 18. a 19. století, Otázky divadla a filmu I, Brno 1970, s. 63–78 + K působení českých hudebních a divadelních umělců v Uhrách na přelomu 18. a 19. století, Otázky dějin střední a východní Evropy II, ed. F. Hejl–J. Kolejka, Brno 1975, s. 75–94 + Das Wirken von F. X. J. am deutschen Theater in Ofen und in Pest in den Jahren 1789–1813, Begegnungen (Budapest) 11, 2001, s. 53–92; H. Seifert: Die Verbindungen der Familie Erdődy zur Musik, Das Haydn Jahrbuch (Wien) 10, 1978, s. 151–163; W. Binal: Deutschsprachiges Theater in Budapest, Wien 1972, s. 51–53, 66, 75, 81; G. Staud: Das Adelstheater in Ungarn, Wien 1977, s. 191n., 203n.
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 279–281
