Pocházel údajně z Rakouska. Jako herec a zpěvák působil patrně již v souboru J. J. Bruniana v Brně 1763/64. Doložen je poprvé v Brunianově souboru v Praze 1768–70, a to i se svou novomanželkou Mariannou, roz. Jacobsovou, která byla předtím členkou Brunianovy společnosti ve Štýrském Hradci. Od 6. 9. 1770 byl angažován v Brně u ředitele K. Schaumberga a téhož roku pověřen vedením zdejšího německého souboru. 1771 se stal ředitelem. Současně s ním (1770–78) byli angažováni R. Waitzhofer, B. pozdější nástupce v ředitelské funkci, herci J. F. Jonassohn, J. Unger, tanečníci P. Vogt s manželkou a baletní mistr J. Voltolini s rodinou. V následujících letech B. direkce přibyly další nové síly s kvalitními pěveckými schopnostmi (např. A. Berger, F. Spengler). Naopak odcházeli herci zaměření na burlesku. V létě 1776 dostal B. příležitost k hostování ve vídeňském Divadle u Korutanské brány a následně nabídku převzít vedení německé činohry, kterou vzhledem k trvajícímu závazku v Brně nemohl přijmout. Další vídeňské pozvání 1778 již akceptoval. Byl angažován i s celou rodinou do divadla Burgtheater (1778/79). Poté sestavil znovu vlastní společnost, s níž úspěšně účinkoval v Bavorsku, Porýní a Vestfálsku až do své smrti 1792.
B. byl mnohostranně činný divadelník. U Bruniana se uplatnil i skladatelsky, snad již v Brně 1763 hudbou k pastorální zpěvohře Philander, tamtéž 1770 jednoaktovou holdovací hrou se zpěvy a tanci Cumana oder Das Urteil der Billigkeit [Cumana aneb Spravedlivý rozsudek, ⇒ Havlíčková 2005], v Praze pak singspielem Das Muster der Liebe oder Die Verwandlungen [Vzor lásky aneb Proměny, 1769/70]. Jako herec byl obsazován do prvních milovnických rolí. V Brně debutoval 1770 jako Romeo (spolu s manželkou v roli Julie) v Shakespearově tragédii hrané v úpravě Ch. F. Weißeho. Za své brněnské direkce B. zdejší ansámbl, dosud orientovaný na improvizovanou burlesku, přebudoval v novém klasicistickém směru na soubor hrající činohru s literárně fixovanými texty, německý singspiel a dějový balet noverrovského zaměření (A. Rösler). V tom smyslu sehrál v Brně obdobnou úlohu jako Brunian v Praze. V závěru B. brněnského působení soubor sice nedisponoval mnoha vynikajícími individualitami, ale jeho interpretační úroveň, zejména v singspielu a baletu, byla obecně uznávána. Největšími hereckými i pěveckými osobnostmi byli B. (nyní zejména v komických rolích) a jeho žena, údajně nedostižná v subretních a v komických rolích vůbec. V repertoáru se B. zaměřil přednostně na německý singspiel se silným podílem francouzské opery comique (díla A.-E.-M. Grétryho a P.-A. Monsignyho, zčásti v B. překladech a zřejmě i úpravách), ale nezanedbával ani klasicistickou činohru (Lessing: Emilia Galotti, Minna von Barnhelm). Za svého ředitelství umožnil principálu A. Fiedlerovi, aby 28. 9. 1772 na brněnské scéně reprízoval pantomimu s českými áriemi o zamilovaném ponocném Die böhmische Antzcizka [Česká Ančička, Molinari, J. Tuček, Menninger]. Při hostování v Salcburku na jaře 1779 a v zimě 1779/80 vzbudila představení B. společnosti pozornost členů Mozartovy rodiny a stala se tvůrčí inspirací pro W. A. Mozarta. B. vzápětí v Augsburgu uvedl vůbec první německou verzi Mozartovy buffy La finta giardiniera [Domnělá zahradnice, užívaný český titul Zahradnice z lásky odpovídá pozdější německé verzi názvu Die Gärtnerin aus Liebe, Grams, Praha 1796] v překladu svého herce F. J. Stierleho (Die verstellte Gärtnerin, 1. 5. 1780, na úpravě do podoby singspielu se Mozart podílel) a zařazoval do repertoáru postupně i další Mozartova díla (v představeních hry Lanassa C. M. Plümickeho využíval hudbu, komponovanou původně ke Geblerovu dramatu Thamos, provoz nového divadla v Koblencizahájil 1787 singspielem Die Entführung aus dem Serail [Únos ze serailu]). S Mozartem se B. osobně setkal také 1790 ve Frankfurtu nad Mohanem při příležitosti císařské korunovace Leopolda II. Ke konci své dráhy, v osmdesátých a devadesátých letech 18. stol., dával B. i vážné německé opery (Holzbauer, Gluck).
Prameny a literatura
MZA, fond B 1, sign. B 47 (povolení 1771); GNM Nürnberg, sign. L 1316 dg 2°: Verzeichnis der Schauspieler, Sänger und Täntzer Gesellschaft des Directeurs Johann Böhms, rkp. [1780]; Stadtbibliothek Nürnberg, sign. Nor 1310 2°: divadelní cedule B. společnosti z Norimberku 19. 6.–28. 9. 1780; bibliografie tisků her z fondů NK, NMk, AMB, NMd (soupis A. Scherla v databázi DÚ). • Prosaische und poetische Beyträge (Brünn) 1777, s. 166n., 234n., 250n., 265, 337–343; GTK 1778, 201n.; 1781, s. CXXXXV–CXXXXVII; 1783, s. 263n.; 1789, s. 100, 118; nesign.: Nachrichten von der Böhmischen Gesellschaft, Theater-Journal für Deutschland (Gotha) 1780, část 15, s. 109–115; Pl. [C. M. Plümicke]: Etwas über die Böhmische Schauspielergesellschaft, Ephemeriden der Litteratur und des Theaters (Berlin) 1787, 1. polol., s. 231, 271, 287; D’Elvert 1852, s. 87; F. A. Witz: Versuch einer Geschichte der theatralischen Vorstellungen in Augsburg, Augsburg [1876], s. 46n., 142n.; A. Rille: Aus dem Bühnenleben Deutsch-Oesterreichs. Die Geschichte des Brünner Stadttheaters (1734–1884), Brünn 1885, s. 31; O. Teuber: Geschichte des Hofburgtheaters, Die Theater Wiens II/2, ed. týž, Wien 1903, s. 59; H. G. Fellmann: Die Böhmsche Theatertruppe und ihre Zeit, Leipzig 1928; M. Jakob: Kölner Theater im XVIII. Jahrhundert, Emsdetten 1938, s. 101; H. F. Deininger: Die deutsche Schauspielergesellschaft unter der Direktion von J. H. B., einem Freunde der Familie Mozart, in Augsburg in den Jahren 1779 und 1780, Zeitschrift des Historischen Vereins für Schwaben(Augsburg) 55/56, 1942/43 (Augsburger Mozartbuch), s. 299–397; J. H. F. Müller: Theatererinnerungen eines alten Burgschauspielers [1802], ed. R. Daunicht, Berlin 1958, s. 54, 152; O. Michtner: Das alte Burgtheater als Opernbühne, Wien 1970, s. 445; M. Havlíčková: Baroko kontra osvícenství: střetnutí dvou epoch v Městském divadle na Zelném trhu v Brně, Miscellanea theatralia. Sborník A. Scherlovi k osmdesátinám, ed. E. Šormová–M. Kuklová, Praha 2005, s. 221–228. • Dokoupil, Gallerie, Grove O, Křimice, Meyer, NDB, Pies, Radenín, Wurmová
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 62–65
