Hudební nadání projevoval od mládí. Studoval zpěv, hru na klavír, housle a violoncello a komponoval, navzdory přání otce obchodníka, aby se stal právníkem. Na doporučení → J. J. Fuxe navštívil 1730 Benátky. 1737 se objevil na zámku hraběte → Františka Antonína Rottala v Holešově, kde zřejmě vystřídal předchozího kapelníka divadelního orchestru, houslistu J. G. Orslera. Je však pravděpodobné, že přišel už 1736, neboť 30. 4. 1737 se oženil s místní zpěvačkou Rosalií Andreidesovou, dcerou Michala Andreidese z Olomouce, sekretáře hraběte Arnošta ze Salmu, která vystupovala v zámeckém divadle od 1733 (uvedena v obsazení většiny italských oper, jejichž libreta se dochovala a které byly inscenovány v letech 1733–39). H. byl v holešovských matrikách pravidelně titulován jako „componista“ nebo „componista ducalis“, což byl v té době pro hudebníka moravské šlechty nezvykle honosný titul. Uvedl v Holešově tři vlastní opery: Lucio Papirio dittatore (l: A. Zeno, 12. 10. 1737), Sesostri (l: týž, 12. 10. 1738) a Vologeso, re de Parti [Vologesus, partský král, l: týž, podzim 1739], doložené tisky libret, dochovanými v zámecké knihovně v Kroměříži. Hudba není dochována. 1740 začal na holešovském zámku postupný zánik divadelního provozu a počínaje tímto rokem už nejsou odsud známy žádné zprávy o H., ani o jiných hudebnících.
Ve čtyřicátých letech 18. stol. se pak H. i se svou ženou uplatnil nejdříve u vídeňského dvorního divadla (v létě nebo na podzim 1741 byla v Divadle u Korutanské brány uvedena H. tříaktová opera Hypermnestra na německé libreto J. L. van Ghelena, 1744 komponoval hudbu k tancům pro operu J. A. Hasseho Ipermestra, uvedenou v rámci svatebních slavností arcivévodkyně Marie Anny a prince Karla Alexandra Lotrinského; 1750 se podílel na kompozici pastorální opery Euridice), poté navštívil Itálii, znovu Vídeň a 1751 nastoupil místo vrchního kapelníka dvorního divadla ve Stuttgartu. 1753 byl jmenován kapelníkem kurfiřta Karla Theodora v Mannheimu, u něhož zůstal jako pedagog a skladatel i po přesídlení dvora do Mnichova. Poslední roky života mu ztrpčila ztráta sluchu.
H. vynikl jako skladatel oper, chrámové, symfonické i komorní hudby. Včetně zmíněných oper pro Holešov je známo 20 prací pro divadlo, převážně italských oper seria. Jeho chrámovou tvorbu vysoce hodnotil → W. A. Mozart a obdivoval i hudbu opery Günther von Schwarzburg, kterou viděl 1777 v Mannheimu. Hudební sbírky brněnských augustiniánů a ze Sv. Kopečku u Olomouce obsahují rané opisy H. mší z let 1744–60, některé dokonce unikátně. Je tedy pravděpodobné, že H. i po svém odchodu z aktivní služby u Rottala nadále udržoval kontakty s českými zeměmi. Operu Günther von Schwarzburg (l: A. v. Klein, Mannheim 5. 1. 1777), patřící po stránce hudební dramaturgie ke klíčovým tvůrčím výkonům jazykově německého divadla, uvedl ještě za skladatelova života (11. 1. 1783) v Brně → R. Waitzhofer. Opera s historickým námětem, uvádějící do děje i postavu českého krále Karla IV., podle zprávy publikované v Brünner Zeitung oslnila publikum nejen mohutnými sbory a bitevními scénami, ale také skvělou výpravou (→ J. Svítil).
Prameny a literatura
Zámecká knihovna Křimice (fond spravuje NMk, oddělení zámeckých knihoven), sign. 3201: oratorium Isacco (1768, l: Metastasio, prov. u křižovníků); Arcibiskupský zámek a zahrady v Kroměříži – hudební archiv (ve vlastnictví Arcibiskupství olomouckého) ⇒ Sehnal, č. 10, 227, 311, 337, 358. • J. Sehnal: Počátky opery na Moravě (současný stav vědomostí), O divadle na Moravě, ed. E. Petrů–J. Stýskal, Praha 1974, s. 59, 65–68; J. Trojan: Hudební Brno za doby Mozartovy, Opus musicum (Brno) 23, 1991, s. 2–12; M. Schwarte: Musikalisierung von Zeit- und Bewegungsabläufen in I. H. Oper Günther von Schwarzburg, Mozart und Mannheim, ed. L. Finscher a kol., Frankfurt a. M. 1994, s. 101–117; A. Sommer-Mathis: Tu felix Austria nube. Hochzeitsfeste der Habsburger im 18. Jahrhundert, Wien 1994, s. 78n.; H. Jung: Deutsches Libretto und italienische opera seria. Zur Auseinandersetzung zweier Idiome in Ignaz Holzbauers „Günther von Schwarzburg“ (Mannheim 1777), Stadt und Region als Schauplätze des Musikgeschehens. Komponist und Literatur im Kulturambiente der Neuzeit, ed. P. Macek, Brno 1998, s. 103–110; L. Bennett: I. H. and the Origins of German Opera in Vienna, Eighteenth-Century Music (Cambridge) 3, 2006, s. 63–90. • Grove, Grove O, LDM, Meyer, MGG, Sartori, Wurmová
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 251–252
