Psán též Hoffmann. – 1747–56 byl členem společnosti J. Oberhausera, principála orientovaného na komediální produkce v jarmarečních boudách, pojmenovaných podle krejcarového vstupného Kreuzertheater, v nichž se hrálo převážně loutkové divadlo. S Oberhauserem působil mj. v Linci (1747, 1748) a v Salcburku (1751). 1756 se podruhé oženil a jeho finanční situace se tímto sňatkem natolik zlepšila, že se jako loutkář osamostatnil. Ač trvale pobýval ve Vídni, povolení k vystupování zde nedostal a byl nucen zajíždět na venkov. V prosinci 1757 předváděl ve Vídeňském Novém Městě mechanické produkce, které nazýval „matematische kunst Stücke“. Zřejmě první samostatné loutkářské povolení získal v červenci 1758 v Brně. Nepochybně byl u brněnského publika oblíben, protože v následujících letech tu hrával pravidelně (vyjma 1762 a 1763) na jarmarku Narození Panny Marie. V téže době a až do 1771 vystupoval rovněž na svatojanském jarmarku v Olomouci. I když je zřejmé, že se svým loutkovým divadlem tehdy objížděl v širokém okruhu rakouský a moravský venkov, jiná místa jeho působení se nepodařilo zjistit. 1763 zakoupil ve Vídni dům a jako vídeňský měšťan se znovu pokusil získat licenci. Ve Vídni vystoupil poprvé v květnu 1769. Jeho společnicí byla do 1774 loutkářka K. Müllerová (asi 1707–77), s níž pravidelně hrával vždy asi po dobu jednoho měsíce při jarním a podzimním vídeňském jarmarku (Jubilatemarkt a Allerheiligenmarkt). V mezidobí se svým marionetovým divadlem působil hlavně na vídeňských předměstích. Podle zprávy o jeho vystoupení na vídeňském náměstí Freyung (1774) trvale spolupracoval s nejmenovaným autorem, který pro něj psal či upravoval hry. Mohl jím být dramatik J. von Pauersbach (podílel se autorsky i na repertoáru loutkového divadla knížete Esterházyho v Eisenstadtu). V květnu 1774 uváděl H. v dřevěné boudě postavené u brány Schottentor tragédii Kaiserin Engelbertha und Hofkavalier Ernesto, oder die lebendige Tote oder Tugend und Bosheit [Císařovna Engelbertha a dvorský kavalír Ernesto aneb Živoucí mrtvola aneb Ctnost a zloba], po níž následoval loutkový tanec černochů a trpaslíků a nakonec mechanická pantomimická produkce Die Stadt und Festung Silistria, wie sie von Russen belagert wird [Město a pevnost Silistria v ruském obležení]. Druhé představení na témže místě sestávalo z komedie Das Weib hat die Hosen, oder Weiberlist über alle List [Žena má kalhoty aneb Ženská lest nade vše] a závěrečných tanců komických figur. Hlavní H. komickou figurou byl Hanswurst a jeho loutkové divadlo poutalo diváky zejména novými nákladnými kostýmy a dekoracemi. Obě představení se za den prý vystřídala asi pětkrát, vždy při plném hledišti. Ač další H. činnost není doložena, lze předpokládat, že až do smrti působil na různých místech Vídně. Protokol o H. dědictví poskytuje podrobné údaje o 56 loutkách, jejich bohatých kostýmech i o dekoracích a rekvizitách jeho divadla. Podle popisu pozůstalosti lze usuzovat, že vedle marionetových představení předváděl i stínové divadlo a různé mechanické produkce (např. scénu Archa Noemova), které zobrazovaly dobývání měst, námořní bitvy a podobné scény založené na vizuálních efektech.
Loutkovému divadlu se věnoval i H. syn Johann Georg (1749–po 1792), který však ve své divadelní kariéře nebyl tolik úspěšný jako otec, a posléze i jeho vdova Marie Anna, roz. Nikamová († 1794).
Literatura
Historisch-Kritische Theaterchronik (Wien) 1, 1774, díl 1, s. 70; díl 2, s. 58, 178; G. Gugitz: Die Marionettenspielerfamilien Hofmann, Jahrbuch der Gesellschaft für Wiener Theaterforschung 1951/52, Wien 1955, s. 118 + Die Totenprotokolle der Stadt Wien als Quelle zur Wiener Theatergeschichte, Jahrbuch der Gesellschaft für Wiener Theaterforschung 1953/54, Wien 1958, s. 127; J. Bartoš: Loutkářská kronika, Praha 1963, s. 72 (uveden chybně jako Hossmann); H. Haider-Pregler: Theater und Schauspielkunst in Österreich, Wien [1969], s. 199; O. G. Schindler: Wandertruppen in Niederösterreich im 18. Jahrhundert, Jahrbuch der Gesellschaft für Wiener Theaterforschung (Wien) 17, 1970, s. 30; H. R. Purschke: Die Puppenspieltraditionen Europas. Deutschsprachige Gebiete, Bochum 1986, s. 83.
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 248–249
