Uváděn jako Helferting, Hübfertin, Hielferding, Hilluerding, Höllwerding. – Syn loutkáře a salcburského dvorního komedianta Johanna Petera H. (bratra → Johanna H.), s nímž strávil dětství v Salcburku a účastnil se i jeho zájezdu do Vídně 1685. Byl otcem slavného tanečníka a choreografa Franze Antona Christopha H. van Wewen (1710–68). Samostatně se začal věnovat loutkářství 1698 v rodném Salcburku. Kolem 1699 se oženil s herečkou Margarethou Marií, roz. Rosetta. Jeho cesty pravděpodobně vedly v dubnu 1699 do Drážďan, od konce října do Vídně, asi 1700 do Frankfurtu nad Mohanem, 1702 do Kolína nad Rýnem a koncem 1703 do Prahy na Staré Město. (Časté záměny H. s některými z jeho příbuzných, kteří se rovněž věnovali divadlu, nedovolují tento itinerář potvrdit.) Z Prahy se zřejmě vrátil do Vídně, kde od 1703 trvale bydlel. Zde udal 1704 jako své povolání vinopalnictví. Seznámil se s → J. A. Stranitzkým, který byl 1704 kmotrem jednoho z jeho třinácti dětí (syna Jakoba Josepha, později rovněž herce; v následujících letech byl pak Stranitzky ve Vídni kmotrem ještě nejméně deseti dalších H. dětí). Jako společník se H. účastnil již prvního Stranitzkého divadelního podniku 1705/06. Údajně navštívil spolu se Stranitzkým v druhé polovině 1706 buď Brno, nebo Salcburk. V prosinci téhož roku hrál opět ve Stranitzkého souboru ve Vídni, 1708 vystupoval v Kolíně nad Rýnem, na jaře 1710 předváděl jakousi podívanou bez herců v Salcburku, kde mu byla příštího roku jeho žádost zamítnuta, 1712/13 hrál v Drážďanech. Není vyloučeno jeho spoluúčinkování s → A. J. Geißlerem 1713 v Praze. Pravděpodobně šlo o aktivity uskutečňované v přestávkách provozu vídeňského Divadla u Korutanské brány, jehož členem byl 1716–18. Poté založil ve spojení s P. Tillym a → G. Prehauserem vlastní hereckou společnost, která započala své putování patrně 1719. Pohybovala se v Bavorsku (Augsburg) a ve Švábsku (Ulm), koncem 1719 žádala bezúspěšně o povolení hrát v Praze. Odtud odjela 1719 do Vratislavi, kde hrála od 29. září. Koncem 1720 pak H. a Tillyho společnost Hochteutsche Wiennerische Bande Commoedianten na zpáteční cestě do Vídně hrála (již bez Prehausera) v pražském Manhartském domě. Brzy poté H. zemřel. Své manželce, která se 1725 stala ženou G. Prehausera, zanechal dědictví, oceněné na 5245 zlatých a šest krejcarů.
H. je dobově příznačným příkladem proměny úspěšného loutkáře v ředitele divadelní společnosti. Ve své rodině byl prvním, kdo se spolehl na divadlo jako na téměř výlučný zdroj obživy. Jeho loutkářská činnost zřejmě pouze pokračovala v rodové tradici. 1699 žádal v Praze výslovně o povolení „zde již provozovaného velkého marionetového divadla“, s jakým tu předtím vystupoval jeho strýc → Johann H., v žádosti 1703 sliboval loutkové divadlo, jež nazýval „Marionetten- oder Portschinell-Gespiel“. Větší ambice projevil při řízení vídeňského souboru J. A. Stranitzkého a pak i vlastní herecké společnosti. Z jejího repertoáru jsou známy jen dva v Praze uvedené tituly, oblíbená adaptace Cicogniniho mileneckého dramatu Die Lieb macht gescheid, Oder: Die verliebte Statua [Láska učí chytrosti aneb Zamilovaná socha] a burleskní tragikomedie Conte de Monte Negro Oder: Die zwei spitzfindige Schwestern [Hrabě de Monte Negro aneb Dvě hašteřivé sestry]. H. byl i literárně činný; 1710 sepsal ve Vídni libreto k oratoriu Suspirio animae amantis [Povzdech ducha milostného].
Prameny a literatura
Salcburk, matrika narozených fary salcburského dómu 19. 12. 1677 (⇒ Fischer1957); NA, fond Kk, sign. 1141, Comoedianten, 4. 9. 1699; sign. 1154, Comoedianten, 11./12. 12. 1719; fond Řa-Malt (Archiv českého převorství maltánského řádu), jurisdikce pražského konventu, 16. a 18. 9. 1699 (kniha dnes nezvěstná; ⇒ Bartoš 1963); fond NMa, sign. T-2, č. 12, 20. 12. 1703; fond SČM, sign. 1719/XII/d/8 (11./12. 12. 1719); fond Wunschwitzova genealogická sbírka, Sporck, divadelní cedule, inv. č. 1193 (tisky). • M. Schlesinger: Geschichte des Breslauer Theaters, Berlin 1901, s. 18; F. Homeyer: Stranitzkys Drama vom „heiligen Nepomuck“, Berlin 1907, s. 7; M. Jacob: Kölner Theater im 18. Jh., Emsdetten 1938, s. 7n. (nerozlišen strýc a synovec H.); G. Gugitz: Die Familie Hilverding und ihre theatralische Sendung, Jahrbuch des Vereines für Geschichte der Stadt Wien (Wien) 11, 1954/55, s. 71–103; A. Novotný: Staropražská theatralia, Praha 1955, s. 27n.; F. J. Fischer: Der Wanderschauspieler Johann Peter H. in Salzburg, Mitteilungen der Gesellschaft für Salzburger Landeskunde(Salzburg) 97, 1957, s. 71–111 + Die Wanderschauspieler Johann Peter und Johann Baptist H. in Salzburg, tamtéž 98, 1958, s. 209–211; J. Bartoš: Loutkářská kronika, Praha 1963, s. 12–14; M. Baar-de Zwaan: Gottfried Prehauser und seine Zeit, dis., Universität Wien 1967, s. 14; B. Rudin: Zwischen den Messen in die Residenz, Wanderbühne, Theaterkunst als fahrendes Gewerbe, ed. B. Rudin, Berlin 1988, s. 89, 95, 97; M. Cesnaková-Michalcová: Herecký rod Hilverdingovcov, Slovenské divadlo (Bratislava) 28, 1980, s. 370–375 (reprint DR 6, 1995, č. 1, s. 49–52); A. Scherl: Ještě k divadelní historii Hilverdingů, DR 6, 1995, č. 2, s. 76–78 + Berufstheater in Prag 1680–1739, Wien 1999, s. 26, 36–40, 68, 75–78, 198n. (částečně záměna strýce a synovce H.); H. Flechsig: Unterwegs zwischen Prag und Leipzig, Deutschsprachiges Theater in Prag, ed. A. Jakubcová–J. Ludvová–V. Maidl, Prag 2001, s. 150. • Meyer, Pies (směšuje dohromady tři osoby)
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 243–245
