Křest. jméno psáno též Johann Theobald, Jan Děpold, užívaný pseudonym Jan Orebský. – Jeho bratr Ignác (1764–1816) odešel 1783 do ciziny, působil ve vojenských službách, po 1800 žil v Rusku, kde se uplatnil i jako hudebník (mj. hráč na tehdy módní kytaru), učitel hudby a skladatel (písně, instrumentální skladby, též dvě školy pro kytaru).
H. získával základy pro rozvoj svého mimořádného hudebního talentu už od raného dětství ve svém rodišti. Od 1783 žil v Praze jako fundatista při staroměstském farním kostele P. Marie na Louži pod vedením → V. Praupnera, 1787–89 u křižovníků s červenou hvězdou (kostel sv. Františka Serafinského). Po studiích u piaristů a na staroměstském gymnáziu (do 1789) a tříletém studiu filozofie na univerzitě vystudoval medicínu (1792–97). Působil především v nemocnici milosrdných bratří (primář 1799–1827), ale i v dalších pražských ústavech, měl také rozsáhlou soukromou praxi. Byl děkanem lékařské fakulty (1818/19, 1823–25) a rektorem univerzity (1826/27).
Již od útlého mládí se významně prosazoval v pražském hudebním životě jako vynikající a pohotový zpěvák (soprán, později baryton), instrumentalista (housle, viola a zejména kytara, která byla tehdy v Praze novinkou) a skladatel (především písně na německé, italské i české texty). Udržoval přátelské styky s řadou osobností pražského hudebního a společenského života (V. J. Tomášek, J. N. Vitásek, F. Palacký), 1837 byl též předsedou Spolku pro pěstování hudby církevní v Čechách.
V době studií zpíval sopránové (po mutaci 1789 barytonové) role v operách opakovaně provozovaných ochotnicky u křižovníků 1787–90 z iniciativy a v německých překladech P. Prokopa Trautmanna; všechny tituly (⇒ Teuber II 1885) patřily do repertoáru pražských divadel: Fra i due litiganti il terzo gode[Když se dva hádají, vyhraje třetí, h: G. Sarti, Thunovské divadlo 1783], L’avaro deluso [Podvedený skrblík, h: G. Paisiello, tamtéž 1784], La grotta di Trofonio[Trofoniova jeskyně, h: A. Salieri, Nosticovo divadlo 1785], Die eingebildeten Philosophen [Domnělí filozofové, h: G. Paisiello, Divadlo v Kotcích 1782, hráno německy společností K. Wahra]. 1797 vstoupil H. jako režisér a basista do ochotnické operní společnosti příležitostně sestavované lobkovickým loretánským kapelníkem F. Strobachem, která na zámku v Roudnici nad Labem spolu s dalšími ochotníky a lobkovickou kapelou řízenou → A. Cartellierim nastudovala pro holdovací slavnosti knížete → Josefa Františka Maxmiliána Lobkovice Mozartovy opery Così fan tutte (italsky) a Die Entführung aus dem Serail (pod titulem Belmonte und Constanze). Mimo to zde koncertně provedli ještě několik kantát a Salieriho operu Palmira. Na Lobkovicovo přání byly obě Mozartovy opery v Roudnici opakovány i 1798 a nově byla nastudována ještě jedna blíže neurčená opera A. Cartellieriho, v níž H. zpíval hlavní roli. Jeho paměti (⇒ Held 1843), dochované v rukopise, zprostředkovaly řadu informací o dobovém společenském, hudebním a divadelním životě.
Prameny a literatura
LA PNP, fond Theobald Jan Held, sign. 12 T 86: Daten zu meinem künftigen Necrolog I–III, rkp. 1843 (výběr publikován v čes. překladu J. Květa na pokračování v nedělní příloze Lidových novin 8. 12. 1935 – 13. 9. 1936 pod titulem J. T. Held: Data k mému budoucímu nekrologu). • Teuber II 1885, s. 197, 286n., 329, 342; A. Hnilička: J. T. H., Hudební revue 5, 1912, č. 7, s. 309–312; J. Květ: Dr. J. T. H. jako skladatel, Tempo 7, 1928, č. 8, s. 307–314 [soupis děl]; K. Fiala: Hudba na lobkovických zámcích v Roudnici nad Labem a v Jezeří, Z hudební minulosti Severočeského kraje, Liberec 1969, s. 5–26; M. Tarantová: Beethoven a obrozenská hudební Praha, Hudební věda 10, 1972, s. 44–46 + Altprager musikalischen Salons im Vormärz, SPFFBU 1973, H 8, s. 145–159; L. Hlaváčková-Kratochvílová: J. T. H., Praha 1972; V. Jirát: Doktor H., Portréty a studie, ed. J. Čermák, Praha 1978, s. 33–48; B. Plevka: Beethoven, Lobkovicové a hudební tradice roudnického zámku, Severočeské hudební kapitoly, Ústí n. L. 1983, s. 300–309; Berkovec 1989, s. 100n. • BLGBL, ČHS, Dlabač, LDM, Wurzbach
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 240–241
