Psán též Streittenfeld. – Podle pražské divadelní ročenky Taschenbuch von der Prager Schaubühne auf das Jahr 1778, která H. jmenuje mezi místními divadelními básníky a publicisty v oddíle Hiesige Theaterdichter, ihre Schriften, nebst einigen Kritiken über unsere Bühne, pracoval tehdy v Praze jako auditor v c. k. vojenské službě. Zároveň se stal jedním ze svědků, komentátorů a spolutvůrců pražské divadelní epochy principála → J. J. Bruniana.
Jeho divadelní týdeník Der Theaterfreund, vydávaný 1774/75 v Praze u T. Höchenbergera, recenzoval ve 25 číslech inscenace Divadla v Kotcích od 15. října 1774 do 25. února 1775 (vydavatelem čísel 1–7 mohl být též G. F. Lorenz, ⇒ Meusel 1783). Úroveň kritik byla podle zmíněné ročenky nevyrovnaná, ale přesto byl týdeník ve srovnání s podobnými kritickými výkony oceněn. Obsáhlejší recenze nejnovější německé dramatiky měl obsahovat H. připravovaný Magazin des deutschen Theaters, z něhož ročenka jmenuje čtyři dosud nepublikovaná čísla. Ve svém spisku Kritische Gedanken über Ernest und Gabriele [Kritické myšlenky k Ernestovi a Gabriele, Praha 1775] věnoval H. soustředěnou pozornost pětiaktové truchlohře svého pražského kolegy → H. F. Möllera Ernest und Gabriele, poprvé uvedené Brunianovou společností v Divadle v Kotcích 4. 5. 1775. I do svého vlastního dramatického pokusu, veselohry Die glückliche Entwicklung [Šťastný průběh, Praha 1776], vložil H. reakci na další Möllerovu hru Die Zigeuner [Cikáni], a to jednou velmi směšnou rolí, karikující jejího autora. Tato parodie byla zhodnocena jako velmi zdařilá, i když bylo konstatováno, že mladý spisovatel touto cestou těžko dojde k umělecké slávě. Další H. hru, jednoaktovou tragédii Marie und Emilie (Lipsko 1778), označil recenzent za povrchní, její dialog pak jako uspokojivý. Dle zmíněné ročenky (oddíl Noch ungedruckte theatralische Arbeiten) pracoval H. 1776 na tragédii Albrecht von Wallstein [!], která bývá připisována též → K. F. Guolfingerovi von Steinsberg.
Dosud neobjasněny zůstávají genealogické vazby mezi H. a dalšími osobnostmi tohoto jména, působícími v Praze. Joseph H. von Streitenfeld (* 15. 3. 1745 Augsburg) byl členem jezuitského řádu (do české provincie přijat 10. 10. 1761) a po jeho zrušení profesorem na malostranském gymnáziu v Praze (gramatika, básnictví, syntax, řečnictví, řečtina), tiskem vydal např. Abhandlung von rednerischen Ausdrücken (Prag 1775). Peter H. von Streitenfeld byl direktorem studia na filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity 1760–75. Jeho syn Franz (* 26. 11. 1747; 1759 v Praze ⇒ Wurzbach) byl 8. 1. 1795 popraven ve Vídni. Tento Franz H. je dle Wurzbacha totožný s Johannem von Streitenfeldem, kterého uvádí Dlabač (*1752 v Praze, popraven ve Vídni 1795) jako vzdělance, znalce jazyků, schopného hudebníka a výtvarníka. Není vyloučeno, že právě tato Dlabačovi známá osobnost je identická nejen s Franzem, ale také s Karlem H. V první polovině 19. stol. se na divadle setkáváme s hudebním skladatelem H. (většinou Michael, ale vyskytují se také iniciály J. a K.), který komponoval hudbu k fraškám a žánrovým obrazům (F. Kaiser, F. Hopp, J. Nestroy), uváděným v Brně, Praze i na dalších scénách.
Edice
Die glückliche Entwicklung, ein Lustspiel in zween Aufzügen, aus dem Englischen des John Alle-Stree, Frankfurt und Leipzig 1776; Marie und Emilie, ein Trauerspiel in einem Aufzuge, Prag 1778.
Prameny a literatura
Der Theaterfreund, Prag 1774/75 (unikátní exemplář, uchovávaný do počátku devadesátých let 20. stol. v knihovně Fakulty žurnalistiky UK Praha, byl v rámci restituce vrácen vlastníkovi a je nezvěstný); SOA Praha, pobočka Mnichovo Hradiště, RA Valdštejnové, Autografy II, 490/102: cedule hry Denkmal der Tapferkeit und des Heldenmuths der Böhmen. Albrechten Herzogen von Friedland errichtet von einem edlen Patrioten, Divadlo v Kotcích 1. 6. 1780, tisk Praha 1781. • [I. de Luca]: Das gelehrte Oesterreich I, část 1, Wien 1776, s. 173; Taschenbuch von der Prager Schaubühne 1778, s. 83, 105, 107; J. G. Meusel: Das gelehrte Teutschland, 4., přeprac. vyd. Lemgo 1783, II, s. 64; F. M. Pelzel: Boehmische, Maehrische und Schlesische Gelehrte und Schriftsteller aus dem Orden der Jesuiten, Prag 1786, s. 242; K. Goedeke: Grundrisz zur Geschichte der deutschen Dichtung V, Dresden 1893, s. 694. • Czeike, Dlabač, Wurzbach
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 239–240
