Česky psán Jindřich Vilém Haugvic. – Pocházel z hraběcího rodu míšeňského původu, který se rozčlenil do mnoha větví nejen v Lužici, ale i v Kladsku. Do Čech a na Moravu přišli Haugwitzové přes Lužici ve 13. a 14. stol., později se usadili i ve Slezsku a Prusku. Friedrich Wilhelm H. (1702–65), významný rakouský státník a oceňovaný rádce Marie Terezie, zakoupil 1752 Náměšť nad Oslavou a z tohoto moravského panství založil rodový fideikomis. H. studoval ve Vídni (1784–88), kde se naučil hrát na housle u F. Kreibicha, člena dvorní kapely a kvarteta Josefa II. Navštěvoval též koncerty pořádané G. B. van Swietenem, na nichž byla prováděna Händelova a Bachova díla, a operu. Patrně již tehdy se osobně seznámil s A. Salierim. Po sňatku s hraběnkou Sofií Friesovou (Vídeň 7. 8. 1794) se ujal správy svého panství v Náměšti nad Oslavou. Také manželka byla dobrá hudebnice, hrála na klavír a na harfu. V listopadu 1802 se manželé pro názorové neshody rozhodli žít odděleně. Důvodem byla asi skutečnost, že hrabě byl katolík a jeho žena kalvínka. Sofie Friesová se odstěhovala na svůj zámek Nový Světlov, kde si z poddaných sestavila orchestr a pořádala i veřejně přístupné koncerty.
H. pěstoval v Náměšti zpočátku jen komorní hudbu a harmonii. 1797–1804 trávil vždy část roku ve Vídni, kde horlivě navštěvoval divadla a platil vstupné i svým zaměstnancům. 1800 bylo v zámku vybudováno divadlo, ve kterém se prováděly i opery. Z nákresů divadla vyplývá, že jeho prostor (pravděpodobně tzv. kulečníkový sál ve 2. patře zámku) mohl pojmout 60–80 diváků. H. nakoupil nástroje a ze svých zaměstnanců, občanů Náměště a učitelů z širokého okolí si sestavil orchestr a sbor a dal vyškolit sólové zpěváky, některé dokonce ve Vídni. 1804–15 řídil koncerty a operu G. Rieger, známý brněnský hudební pedagog, 1808–20 J. Novotný, žák A. Krafta a J. G. Albrechtsbergera, a po něm 1820–42 J. Šandera. Zpočátku pořádal hrabě třikrát až pětkrát do měsíce orchestrální koncerty, postupně začal uvádět i opery. Tyto akce se konaly nejčastěji v neděli, snad proto, aby se jich mohlo zúčastnit širší publikum. Dějištěm byl nejen zámek v Náměšti, ale také nedaleké letní sídlo Šumvald (Schönwald). Orchestr čítal kolem 25 hráčů a zpěváků bylo celkem asi 25 včetně sólistů (1840 tu např. působilo osm sólistek). Obrovské náklady (až 8000 zlatých ročně) na platy hudebníků, notový materiál a divadelní výbavu si hrabě mohl dovolit díky výnosu z textilní továrny, kterou 1795 vybudoval v bývalém kapucínském klášteře v Náměšti.
Na rozdíl od divadel ve Vídni a v Brně dával H. jednoznačně přednost vážnějšímu repertoáru: → Ch. W. Gluckovi, jehož Ifigenii na Aulidě přeložil do němčiny, G. F. Händelovi (souborné vydání jeho díla zakoupil 1820), J. G. Naumannovi, od jehož vdovy odkoupil 1802 část pozůstalosti, a svému příteli Salierimu. Salieri zajížděl do Náměště 1810–20 a hraběti věnoval dokonce autograf svého rekviem, které si složil pro vlastní pohřeb. Výše jmenovanými autory nebyl repertoár H. opery vyčerpán, uváděn byl také C. Ph. E. Bach, Beethoven, → J. A. Benda, → Caldara, → Fux, → Gassmann, Graun, Cherubini, → Mozart a mnozí další autoři. K jednotlivým inscenacím dal hrabě tisknout libreta.
Příznačným rysem kultu G. F. Händela v Náměšti nad Oslavou byla překladatelská aktivita H., který jako první v dějinách händelovské recepce přeložil do němčiny libreta téměř všech jeho oratorií a řadu dalších skladeb. H. syn Karl Wilhelm (1797–1874) hrál sice na klavír, harfu a tehdy módní citeru, a dokonce skládal, o hudbu, kterou pěstoval jeho otec, však neměl zájem, a tak kapelu rozpustil, hudebniny uložil do zámecké knihovny a nástroje prý rozdal kostelům.
Prameny a literatura
MZMh: H. hudební sbírka; MZA, sign. F 76, inv. č. 4949: půdorysné plány divadla „Namiester Schloß Theater“ (⇒ Sehnal 2000, ⇒ Sehnal–Vysloužil 2001); Hochgräfliches Heinrich Haugwitzisches Haus, Journale über Geld Empfänge, Ausgaben. • G. Wolný: Die Markgrafschaft Mähren topographisch, statistisch und historisch dargestellt III, Brünn 1837, s. 435n.; Recensionen und Mittheilungen über Theater und Musik (Wien) 8, 1862, s. 441–443; F. Peyscha: Die Musikkapelle des Heinrich Grafen Haugwitz in Namiest, in Ch. d’Elvert: Geschichte der Musik in Mähren und Oesterr.-Schlesien, Brünn 1873, Beilagen, s. 47–51; K. Vetterl: Bohumír Rieger a jeho doba, Časopis Matice moravské (Brno) 53, 1929, s. 45–86, 435–500 + Händels und Glucks musikdramatische Werke auf dem Schlosse in Namiescht in Mähren, Der Auftakt 11, 1931, s. 54–57; J. Racek: Oratorien und Kantaten von G. Fr. Händel auf dem mährischen Schlosse in Namiescht, SPFFBU 1959, F 3, s. 46n.; J. Sehnal: Gluck im Repertoire des Schloßtheaters des Grafen H. in Náměšť nad Oslavou, Kongreßbericht „Gluck in Wien“, ed. G. Croll, Kassel 1989, s. 171–177 + Divadlo hraběte H. v Náměšti nad Oslavou a jeho počátky, Opus musicum (Brno) 32, 2000, č. 3, s. 23–29; R. Angermüller: Händel-Übersetzungen des Grafen H. W. v. H., Händel-Jahrbuch (Köln) 38, 1992, s. 33–51; M. Jůzová: K repertoáru kapely hr. H., Opus musicum (Brno) 30, 1998, s. 27–31; M. Freemanová: Oratorios (and operas) by German composers in the 18th and 19th century Bohemian lands, Deutschsprachiges Theater in Prag, ed. A. Jakubcová–J. Ludvová–V. Maidl, Prag 2001, s. 200–202 + H. W. H., „Übersetzer der Iphigenia in Aulis“, Haugwitzové a hudba, Náměšť nad Oslavou 2003, s. 21–31 (též Hudební věda 40, 2003, s. 361–370); M. Blahynka: Jindřich H.: Smysl a cíl jeho úprav dobových oper a oratorií, tamtéž, s. 33–42; J. Sehnal: Hudebníci Jindřicha Viléma H., tamtéž, s. 53–72; R. Pečman: H. H. und Georg Friedrich Händel, tamtéž, s. 13–19; J. Sehnal–J. Vysloužil: Dějiny hudby na Moravě, Brno 2001, s. 126–129. • ČHS, LDM, SČHK (Náměšť nad Oslavou), Wurzbach
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 231–232