Harovník, Fabián Václav

Fabián Václav
Harovník
1606 nebo 1607
Praha
4. 12. 1683
Praha
výtvarník

Pocházel ze staroměstské měšťanské rodiny. Otec Jan Adam († 1630) působil jako knihař na Starém Městě pražském a jeho dům ve Svatohavelské čtvrti H. zdědil 1635 po smrti matky Anny, kdy se také stal staroměstským měšťanem.

Jeho život a působení jsou spjaty s Prahou, kde byl váženým umělcem, zejména freskařem, členem malířského cechu na Novém Městě pražském, od 1650 také na Starém Městě. 1639–45 velel oddílu městské domobrany, 1648 se spolu s tovaryši své dílny účastnil obrany Prahy proti Švédům a císař Ferdinand III. jej za to povýšil 10. 1. 1654 do českého vladyckého stavu s přídomkem „ze Sferinu“, který získali H. strýcové Jan a Jakub Sferinové už 1590 od císaře Rudolfa II. H. udržoval přátelské styky s malířem K. Škrétou, který byl 1673 svědkem při svatbě jeho dcery. Zanechal významné dílo v oblasti nástěnné malby, např. četné mytologické fresky z let 1664–69 v Lobkovickém paláci na Pražském hradě, další malby vytvořil na zámcích v Mníšku pod Brdy, v Novém Městě nad Metují aj.

H. se uplatnil i jako divadelní výtvarník. Zatím jediný známý případ jeho divadelní aktivity zaznamenal pouze Dlabač (Allgemeines historisches Künstler-Lexikon, 1815) a hru, na jejíž výpravě H. 1660 spolupracoval, nazýval Die Pracht [Nádhera]. Tisk této hry (údajně včetně rytin sedmi scén) se v době vzniku Dlabačova lexikonu nacházel ve Strahovské knihovně, od té doby je nezvěstný.

1660 vyšla v Praze tiskem hra F. Sbarry Be­trug der Allamoda [Podvod Allamody], přeložená do němčiny paulánským mnichem a kazatelem C. Arzonnim. Italský originál, libreto vytištěné 1652 v Lucce, nesl titul La Moda. S největší pravděpodobností jde o hru zmiňovanou Dlabačem. Jeden výtisk se sedmi rytinami byl až do druhé světové války uchováván v berlínské Státní knihovně (dnes ztracen). Jeho opis, dochovaný v Roudnické lobkowiczké knihovně, naznačuje, že překladatel byl v Praze zároveň i pořadatelem inscenace dedikované hraběti Bernardu Ignáci Martinicovi a jeho tchánovi Janu Františkovi z Vrbna. Byla provedena na proměnovém jevišti v Martinickém paláci na Hradčanech (dnes čp. 67, Hradčanské náměstí 8) poprvé 30. 9. 1660, po druhé 25. 11. za přítomnosti kardinála → Arnošta Vojtěcha Harracha, jenž Sbarrova díla intenzivně propagoval, mj. u vídeňského dvora. O představení se Harrach zmínil jak ve svém deníku, tak v dopise bratrovi z listopadu 1660; pochvalně se vyjádřil o zdařilých proměnách scény a hereckém výkonu představitele komické postavy Burlachina.

Jednajícími osobami Sbarrovy alegorické morality byli mj. hlava rodiny Ozio (Zahálka), jeho žena Ambizione (Ctižádost), sluha Piacere (Rozkoš) a majordomus Dispendio (Marnotratnost), tři pážata jeho manželky, dcera Poverta (Chudoba) oblečená jako La Moda a její milenec Lusso (Přepych) se sluhou Capricciem (Rozmar) a v jeho doprovodu Pragmatica (Vypočítavost) a Risparmio (Úspora). Nápadník Přepych, hlavní postava hry, obdržel v překladu jméno „Pracht“, které patrně v jisté fázi přípravy inscenace fungovalo jako titul. Jednoduchá dějová zápletka líčí předsvatební přípravy Chudoby, ošklivé dcery Zahálky a Ctižádosti. Na jejich přání dostane přitažlivější jméno Móda a odpovídající kostým. Ženich Přepych po krátkém váhání nedbá rad Úspory a Módu si vezme za ženu. Brzy ovšem pozná, že si namluvil Chudobu. Přehlídkou nectností se hra začleňuje zřetelně do české tradice této námětové skupiny a svým alegorickým rázem se blíží soudobé pražské jezuitské dramatice.

Arzonni převedl libreto do prózy (ve verších zůstává alegorický prolog a texty tří zpěvních vložek), textově je rozšířil a přidal také výše jmenovanou komickou postavu. Scénické poznámky signalizují využití proměnového jeviště s dosti náročnou mašinérií (alegorie Pravdy na oblaku, Arion na delfínu uprostřed mořských vln, Móda na létacím voze taženém ptáky, proměny moře, města, zahrady a pouště).

Rytiny zachycovaly sedm výjevů ze hry, které podle kreseb H., pravděpodobného scénografa, ryli augustiniánský mnich Constantin (vl. jm. P. Hoberk z Hendersdorfu, který byl též rytcem Harrachova portrétu) a J. K. Smíšek. H. může být po právu považován za prvního jménem známého českého divadelního výtvarníka.

Prameny a literatura

NA, fond Salbuchy, kniha 32b, fol. 1018v–1023: opis nobilitační listiny (⇒ Županič 2001); AMP, oddací matrika fary u sv. Havla, sign. HV O 1, 23. 4. 1673 (svatba dcery); úmrtní matrika sign. HV Z 1, 4. 12. 1683 (úmrtí H. v 76 letech); Nelahozeves – zámek, Roudnická lobkowiczká knihovna (v majetku rodiny), sign. VI Eb 6: C. Arzonni, Betrug der Allamoda, Sittliches Gedicht und Schawspiel. Auß dem Wällischen in die Hoch-Teutsche Sprach vbersetzt… Den 30. Septembris Anno 1660 in Prag dargestellet…, rkp.; SB ­Berlin, sign. 4o Xq 6096: tisk téhož textu (…Mit 7 Kupf… Gedruckt in der Alten Statt Prag [1660], ztráta za druhé svět. války); ÖStA, Allgemeines Verwaltungsarchiv, Familien­archiv Harrach, fond Ernst Adalbert H., MS. 336: kardinálova korespondence s hrabětem Bernardem Martinicem a s hrabětem Františkem z Vrbna a Bruntálu ze srpna 1660 (sdělení A. Catalana); MS. 309: deník kardinála Harracha k 25. 11. 1660; fasc. 442, kart. 86: nedatovaný dopis kardinála Harracha bratrovi Franzi Albrechtovi H. z listopadu 1660 (sdělení O. G. Schindlera), ⇒ Menčík 1895, s. 91 (uvádí mylné datum dopisu). • A. Rybička: Pomůcky k životopisnému slovníku českých malířů – F. V. H., Památky archaeologické a místopisné 3, 1859, s. 139; R. Kuchynka: Manual pražského pořádku malířského z let 1600–1656, 27, 1915, s. 37 + Molitorovy fresky v Čechách, 30, 1918, s. 85; A. Podlaha: Materialie k slovníku umělců a uměleckých řemeslníků v Čechách, 29, 1917, s. 63; A. Belloni: Il Seicento, Milano 1929, s. 437; M. Závorková: F. V. H., Památky ­archaeologické 38, 1932, skupina historická, s. 62–69; Storia letteraria d’Italia, Milano, 3. vyd. 1952, s. 436n.; P. Preiss: Das Bühnenbild im böhmischen Barock, in O. J. Blažíček–P. Preiss–D. Hejdová: Kunst des Barock in Böhmen, Recklinghausen 1977, s. 280; M. Šroněk: F. V. H.: práce v pražské Loretě, pozůstatek knihovny, Umění 34, 1986, s. 451–455; Dějiny českého výtvarného umění II/1, Praha 1989, s. 352; P. Svojanovský: Freska F. V. H. v zámku ve Štěkni, Zprávy památkové péče 57, 1997, s. 79–82; A. Richterová: Teatralia v rukopisné sbírce Roudnické lobkowiczké knihovny, K výzkumu zámeckých, měšťanských a církevních knihoven, ed. J. Radimská, České Budějovice 2000, s. 125; Praha 1648, Nobilitační listiny pro obránce pražských měst roku 1648, ed. J. Županič–M. Fiala, Praha 2001, s. 22n., 163n., 306; A. Scherl: Favola morale Francesca Sbarry jako pražská divadelní událost roku 1660, Italská renesance a baroko ve střední Evropě, ed. L. Daniel–J. Pelán–P. Sal­wa–O. Špilarová, Olomouc 2005, s. 227–232. • ­Dlabač, OSN, Rieger, Thieme–Becker, Toman (chybné datum narození)


Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 226–228

Autor: Scherl, Adolf