Psán též Haager. 1753 se u sv. Mikuláše na Malé Straně oženil s Barbarou Nusserovou. Při křtech jeho synů 1754 a 1757 byli mj. kmotry Anna Francisca a Anselmo Luragovi. – Do Prahy přišel zřejmě už v mládí, jeho učitelem byl pražský malíř J. K. Kovář (1709–49), častými spolupracovníky F. X. Palko (zvláště významná výmalba klenby v kostele sv. Mikuláše na Malé straně) a → J. J. Redlmayer (výzdoba kostelů v Ostružně u Jičína a Vejprnicích). K tvorbě pro divadlo jej mohl připravit zejména A. d’Agostini, který 1744 opravoval staré eggenberské divadlo v Českém Krumlově a 1754 adaptoval před návštěvou panovnice Marie Terezie divadlo na Pražském hradě (na této úpravě se H. podílel). Trvalým výsledkem H. umění jsou četné nástěnné malby v různých českých lokalitách z padesátých až sedmdesátých let 18. stol. (např. v kostele sv. Ducha v Libáni, v broumovském klášteře, mariánském kostele v Klášterci nad Ohří, na zámku v Bečvárech nebo v pražských klášterech karmelitánů, piaristů a servitů). Prokázal v nich bezpečnou znalost konstrukčních principů daných poučkami A. Pozza i předlohami G. B. Piranesiho, kvality těchto vzorů však H. zobrazení architektur nedosahovalo.
H. tvorba v oblasti jevištního výtvarnictví byla zřejmě velmi bohatá a kromě Čech se týkala i Drážďan, neboť s tamějšími divadly byl patrně v trvalejším kontaktu. Při obnově divadla na Pražském hradě 1754 vytvořil dva prospekty a pět sufit, dále vymaloval parapety a stěny lóží (⇒ Novotný 1955). 1764 zřídil divadlo pro gymnázium benediktinského kláštera v Broumově (shořelo 1774). V prosinci 1765 zahájil jednání o vybavení zámeckého divadla v Českém Krumlově, odkud dostal objednávku na dekorace města, lesnaté krajiny, pokoje a zahrady. Dodal návrhy portálu, sálu a pokoje (odeslány 5. 1. 1766), vypracoval návrhy na dekorace nádvoří a chrámu, města, vězení a pracoval také na návrhu dekorace zahrady. Mezitím však padla volba na → J. Wetschela a L. Merkla, patrně pro výhodnější finanční nabídku. Z H. prací pro divadlo je dochována jediná lavírovaná perokresba, zobrazující glorietovou bránu s průhledem do zahrady. Tento scénický návrh dokládá výrazný vliv tvorby rodiny → Galli-Bibienů na evropskou scénografii 18. stol. Na návrhu jsou zřejmé přesné výpůjčky z bibienovských předloh, např. sloupy brány s navlečenými nízkými hranolovými bosami (útvary vystupujícími z líce zdiva) a celá architektura letohrádku v pozadí. Podobně reprodukoval H. 1771 v nástěnných malbách zámku v Měšicích architekturní rytiny Piranesiho. Je tedy pravděpodobné, že obdobnou metodou vytvořil i početný soubor dekorací pro pražské Divadlo v Kotcích. Inventář (1781) spojuje s jeho jménem dekoraci nádvoří s osmi kulisami a dvěma prospekty, německý vojenský tábor, zahradu, modrý sál, chrám, vězení, římský stan, římské ležení, ulici, pokoj, les, prospekt moře a portál s městským znakem „složený z pěti částí“, tedy vesměs dekorace známé z obvyklého repertoáru barokní scénografie. 1777/78 byl v pražské divadelní ročence veden také jako scénograf baletní a pantomimické společnosti → F. A. Göttersdorfa. 1779 se podílel na výzdobě svatovítského chrámu při velkých oslavách padesátého výročí kanonizace sv. Jana Nepomuckého (⇒ Kleisner 1999).
Prameny a literatura
AMP, matrika narozených fary u sv. Mikuláše na Malé Straně, sign. MIK N 8, 1730–60, fol. 192v, 26. 6. 1754 (křest syna Josefa), další matriční záznamy ⇒ Podlaha 1924/25; NGg, sign. K-23741: návrh prospektu zahradní brány, lavírovaná perokresba, 262 × 238. • Taschenbuch von der Prager Schaubühne1778, s. 117; P. Bergner: Extrakt des Prag-Kleinseitner Maler-Protokolls, Mitteilungen des Vereines für Geschichte der Deutschen in Böhmen 52, 1914, s. 348–358; F. Mareš: Malíř J. H., dodatky k jeho životopisu, Památky archeologické 34, 1924/25, s. 490–492; A. Podlaha: Materialie k slovníku umělců a uměleckých řemeslníků v Čechách, tamtéž, s. 271 + Slavobrány k 100. výročí svatořečení Jana Nepomuckého, Časopis katolického duchovenstva 70, 1929, s. 320, příl. 7; J. Port: Divadelní výtvarníci staré Prahy, Kniha o Praze III, ed. A. Rektorys, Praha 1932, s. 91–93; A. Novotný: Staropražská theatralia, Praha 1955, s. 20, 138n.; J. Neumann: Český barok, Praha 1974, s. 115n.; P. Preiss: Jevištní výtvarníci kotecké scény, Divadlo v Kotcích, ed. F. Černý, Praha 1992, s. 35–38 + František Karel Palko, Praha 1999, s. 36, 66, 118–120, 242–247 + Barokní divadlo v Čechách a jeho výtvarná stránka, Sláva barokní Čechie. Stati o umění, kultuře a společnosti 17. a 18. století, ed. V. Vlnas, Praha 2001, s. 304; V. Ptáčková: Soupis dekorací Divadla v Kotcích z r. 1781, Divadlo v Kotcích, ed. F. Černý, Praha 1992, s. 293n.; Dějiny českého výtvarného umění II/2, Praha 1989, s. 777n.; T. Kleisner: Účast J. H. na výzdobě pražské katedrály k jubileu svatořečení Jana Nepomuckého roku 1779, Zprávy památkové péče 59, 1999, s. 274n. • DČD I, Dlabač, NEČVU
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 221–223
