Uváděn též jako von Hadwich, Hadwig, Hattwich. – Pocházel z rodiny rakouského plukovníka švýcarského původu, který 1696 zakoupil dům a usadil se v Králíkách na česko-kladském pomezí. H. vyrůstal ve vesnici Litrbachy (dnes Čistá u Litomyšle), v mládí byl pážetem pozdějšího kardinála hraběte Friedricha Althana, patrně v době jeho olomouckého kanovnictví. Sňatkem získal 1717 olomoucké měšťanství. 1721 začínal v Olomouci svou divadelní dráhu jako příležitostný loutkář. Téhož roku se sdružil s místními občany k pořádání náboženských her, které však nebyly povoleny, zato však získal povolení (10. 3. 1721) hrát světské komedie se známým Hansem Wurstem. Poté, jak sám udával, jej nepřízeň osudu přinutila nastoupit dráhu profesionálního komedianta. Jako principál je doložen až 16. 2. 1733 jediným představením ve Vratislavi. V knize hostí na Sněžce se 1735 zapsal jako Hanswurst souboru hraběte Karla Gottharda Schaffgotsche ve Warmbrunnu (dnes Cieplice Śląskie-Zdrój v Polsku). Pak byl principálem menší divadelní společnosti, z jejíhož itineráře je známo účinkování 1738 v Lipsku, Saské Kamenici a v Karlových Varech, 1743 ve Štýrském Hradci, 1744 tamtéž, v Pasově a Linci, 1745 v Badenu u Vídně, v Kremži (Krems an der Donau) a Olomouci, opět ve Štýrském Hradci, kde je doložen i koncem 1747. Poté vystupovala jeho společnost mj. v Lublani, v Celovci (Klagenfurt) a v Salcburku. Od 1758 působil hlavně v Čechách, ve schwarzenberském divadle v Českém Krumlově a ve službách hrabat Kinských, 1760 ve vojenském ležení u Kolína a v Litomyšli. 1761 společnost hrála v Olomouci a její soubor tehdy tvořili principál, jeho žena, čtyři dcery a herci C. Richter (známý autor scénářů burlesek, který pak hrál u společnosti → J. Schulze a → J. M. Menningera), J. Eigner a J. G. Vogt, pozdější principál působící ve Slezsku. Poté zprávy o H. mizí.
Prameny a literatura
SOA Ústí nad Orlicí, Gruntovní kniha města Králíky; Zemský archiv Opava, pobočka Olomouc, oddací matrika fary u sv. Mořice v Olomouci, 3. 8. 1717 (zápis o svatbě H. a vdovy Rosy Müllerové); matrika narozených, 1. 12. 1717 (záznam o křtu dcery Anny Barbary); SOkA Olomouc, Archiv města Olomouce, fond Zlomky registratur, Divadelní licence 1717–33, 808, fol. 11–13; Kniha hostí na hoře Sněžce (⇒ Bolte 1898, dnešní uložení neznámo); MZA, fond B 1, sign. B 47/1, fol. 145–149. • D’Elvert 1852, s. 140; F. Peyscha: Das Theater in Olmütz, Mähr. Schlesischer Correspondent (Olmütz) 5. a 6. 3. 1880; Quellen zur Geschichte Leipzigs I, ed. G. Wustmann, Leipzig 1889, s. 485; J. Bolte: Komödianten auf der Schneekoppe, Euphorion (Leipzig–Wien) 5, 1898, s. 58–63; O. G. Schindler: Wandertruppen in Niederösterreich im 18. Jahrhundert, Jahrbuch der Gesellschaft für Wiener Theaterforschung (Wien) 17, 1970, s. 27 + „Romeo und Julia“ auf Schloss Krumau, der „Basilisco“ von Kolin und das Armenspital in Kukus, Biblos (Wien) 44, 1995, s. 99 + „Ve škole zvráceného světa zcela neprotřelý Hanswurst“, DR 10, 1999, č. 4, s. 15–28 + „Der Pasalisk de Parnagasso“. Ein Beitrag zur Rezeption der Commedia dell’arte in Böhmen, Miscellanea theatralia. Sborník A.Scherlovi k osmdesátinám, ed. E. Šormová–M. Kuklová, Praha 2005, s. 100–119; K. Fleischmann: Das steirische Berufstheater im 18. Jahrhundert, Wien 1974, s. 61n.; F. Coticelli–O. G. Schindler: Per la storia della Commedia dell’arte: Il Basilisco del Bernagasso, I percorsi della scena. Cultura e communicazione del teatro nell’Europa del Settecento, ed. F. Carmelo Greco, Napoli 2001, s. 108–113, 170.
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 220–221