Otakar Zítek. Skladbu studoval na akademii ve Vídni u H. Grädenera, 1913–14 byl posluchačem hudební teorie na univerzitě ve Vídni, soukromý žák V. Nováka 1917–20. Byl činný jako operní režisér, hudební glosátor a referent. 1921–26 působil v Brně jako režisér, 1926–29 jako dramaturg, 1929–31 a 1946–49 ředitel brněnského Národního divadla. 1922–31 vyučoval na brněnské konzervatoři, 1931–39 a 1941–43 byl ředitelem divadla v Plzni, 1947–48 a 1952–55 vyučoval a vedl operní studio JAMU, 1952–55 působil i na VŠMU v Bratislavě. Jeho hudební řeč vycházela z českých vzorů J. B. Foerstera a V. Nováka, byl ovlivněn západní modernou a jazzem. Je autorem orchestrálních, komorních, klavírních a vokálních skladeb, scénických hudeb, mj. Ze života hmyzu, Princezna Turandot, Brand, Jan Hus. Autor oper Vznešená srdce, Pád Petra Králence (přepracován pod názvem Dvě lásky). Věnoval se i režii baletů, v Brně např. s J. Hladíkem uvedl pp. Kdo je na světě nejmocnější (1925), pp. Historie vojáka (1925), Petrušku (1926), čp. Ogelaly (1927), čp. Třírohého klobouku (1928), pp. Vzpoury (1928), pp. Vojáka a tanečnice (1928); s I. V. Psotou připravil La Valse (1928), s H. Olšovskou Slovanské tance (1928), Českou svatbu (1928). Stavěl sám i choreografie, např. Kolovrátek J. Koola (1929) a Šeherezádu (1929). Autor ► Baletu o růži a neuvedené opery-baletu ► Milá sedmi loupežníků.
Literatura
IP: Zítek Ota (Otakar) in Postavy brněnského jeviště II., Státní divadlo v Brně 1989
Vznik: 2001
Zdroj: Český taneční slovník. Tanec, balet, pantomima, ed. J. Holeňová, Praha: Divadelní ústav 2001, s. 376–377
