Křest. jménem uváděn též Franz Johann (Wenzel). Úplná podoba křest. jména není sjednocena, protože znění jednotlivých pramenů se liší a matriční záznam o křtu se nedochoval. – Vzdělání získal na jezuitském gymnáziu v Klatovech. Jeho filozofická studia na pražské univerzitě, uváděná v literatuře, potvrzena nejsou, titul bakaláře a mistra filozofie je doložen pouze u H. bratra Karla. Po dokončení studia hudby (pravděpodobně u křižovnického varhaníka F. J. Dollhopfa) podnikl H. několik cest po Evropě (Itálie, Španělsko, Francie). 1731 byl angažován jako kapelník knížete Louise-Henriho de Condé v Paříži, posléze u dvora vévody toskánského ve Florencii. 1740 se vrátil do Prahy, kde působil jako ředitel kůru u maltézů a kajetánů na Malé Straně, od 1773 do smrti pak zastával funkci kantora při děkanském kostele v Chebu. Pro pražské jezuity zkomponoval hudbu k alegorické školské hře Artium clementinarum… solemnia… [Slavnost klementinských múz…], která byla provedena v Klementinu 26. 8. 1754 jako holdovací hra při návštěvě Marie Terezie v Čechách. Podle zápisu v deníku knížete Johanna Josepha Khevenhüllera-Metsch (⇒ Grossegger 1987) bylo představení poutavé, neboť obsahovalo řadu nových, neobvyklých prvků. V Praze byla dále provedena H. velikonoční oratoria Haec est mutatio… id est Conversio peccatoris [To je proměna… to je Obrácení hříšníka, 1749], Christi servatoris… de morte triumphantis archetypus [Archetyp Krista služebníka triumfujícího nad smrtí, 1754], Deodatus à Gozzone (1754), Coelestis Samaritanus Jesus Christus [Nebeský Samaritán Ježíš Kristus, 1763], S. Agostino (1764).
H. ve své hudbě spojuje typické znaky pozdního baroka a raného klasicismu; současníci jej oceňovali především jako znalce kontrapunktu. V Praze byl vyhledávaným učitelem, podle Dlabače patřili mezi jeho žáky → J. Mysliveček, J. L. Oehlschlägel, F. X. Dušek a K. Vogel. Tisk šesti H. mší dedikovaných českým zemským patronům Philomela pia… [Zbožná Filoméla…, Kraslice 1747] byl znám i za hranicemi českých zemí. Hudbu těchto mší použil G. F. Händel v několika svých skladbách, především v oratoriu Jephta.
Prameny a literatura
NA, fond SM, sign. J 28 17/18, fol. 34–37: Artium clementinarum secundum Togam, et Sagum ad dignitatem, et utilitatem instructarum solemnia, suae Augustissimae Palladi sub optatissimum in Bohemiae Metropolim adventum profundissima veneratione consecrata, Pragae 1754, tištěná periocha. • Teuber I 1883, s. 371n.; M. Seifert: Franz Joseph H. (1706–83), Kirchenmusikalisches Jahrbuch 1903, s. 81–94; S. Taylor: The Indebtness of Handel to Works by Other Composers, Cambridge 1906; Aus der Zeit Maria Theresias. Tagebuch des Fürsten… J. J. Khevenhüller-Metsch III, ed. R. Khevenhüller-Metsch–H. Schlitter, Wien–Leipzig 1910, s. 194n.; E. Trolda: O českých mistrech doby barokové [2], Cyril 59, 1933, s. 63n.; O. Kamper: Hudební Praha v XVIII. věku, Praha 1936, s. 34, 175; V. Němec: Pražské varhany, Praha 1944, s. 138n.; R. Quoika: Die Musik der Deutschen in Böhmen und Mähren, Berlin 1956, s. 62; W. D. Gudger: Handel’s Last Compositions and his Borowings from H., Current musicology 22, 1976, s. 66–72; tamtéž 23, 1977, s. 28–45; R. Pečman: Georg Friedrich Händel und die Komponisten der böhmischen Länder im 18. Jahrhundert, Halle 1985, s. 223–226; E. Grossegger: Theater, Feste und Feiern zur Zeit Maria Theresias 1742–76, Wien 1987, s. 142; C. Ickstadt: Prinzipien der Parodie in Händels „Jephta“, Göttinger Händel-Beiträge (Kassel) 3, 1989, s. 268–271. • ČHS, DČD I, Dlabač, Eitner, Gerber 1, Grove, LDM, MGG, Wurzbach
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 219–220
