Působil jako varhaník katedrálního kostela v Hradci Králové. Jeho chrámové skladby byly rozšířeny v Čechách i na Moravě (dochovaly se např. v Praze, Hradci Králové, Broumově, Mělníku; jsou zaznamenány v inventářích z Brtnice a Kvasic).
H. je autorem oratoria Ortus et occasus seu Vita et Mors… Divi Joannis Nepomuceni [Zrození a skon neboli Život a Smrt… Svatého Jana Nepomuckého], provedeného 16. 4. 1730 v Hradci Králové. Ortus et occasus začíná předehrou (introductio symphoniaca) a sborem. Vlastní děj, rozdělený do deseti krátkých výstupů, předvádí ve zkratce Janův osud. V prvním výstupu se Čechie (Boëmia) raduje nad Janovým narozením a Zbožnost (Pietas) předpovídá, že ještě větší radost nastane po jeho smrti. Další výstupy zobrazují známé etapy Janova života – odmítnutí vyzrazení zpovědního tajemství, věznění, mučení, smrt, první posmrtný zázrak (Královna vidí na Vltavě, nad místem jeho smrti, hvězdy) i úsilí o šíření jeho kultu. Oratorium končí sborem a zpěvem Laudetur Jesus Christus. Všechny výstupy jsou vystaveny na stejném principu – střídání krátkých veršovaných recitativů a árií. U některých výstupů označení „recitativ“ chybí, svou stavbou se však neliší od ostatních. V jednom recitativu vystupují tři postavy, jeden je monologem Královny, jinak se jedná vždy o dialogy. V oratoriu vystupuje celkem 13 postav, devět alegorických a čtyři konkrétní (Jan, Král, Královna a epizodní postava jednoho z dvořanů). Z malého počtu účinkujících i nevelkého textového rozsahu lze soudit, že se zřejmě nejednalo o příliš výpravné představení.
Prameny a literatura
NK, sign. 52 C 21, č. 6: Ortus et occasus seu Vita et mors in compendio magistri virtutum omnium consumatissimi confessionis sigilli secretarii maximi fama periclitantium defensoris, ac vindicis singularissimi, thaumaturgi Czechiae gloriosissimi Divi Joannis Nepomuceni, [Hradec Králové] 1730, libreto. • J. Port: Divadelní akce škol a bratrstev v Československu III (rkp. KČD); E. Trolda: Kostelní archiv mělnický, Hudební revue 9, 1916, s. 80; A. Kraus: Husitství v literatuře zejména německé II, Praha 1918, s. 89; J. Mikan: Jesuitské divadlo v Hradci Králové, Hradec Králové 1939, s. 17n., 35; T. Straková: Kvasický inventář z roku 1757, Časopis Moravského musea (Brno) 38, 1953, s. 127. • ČHS, DČD I
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 219
