Psán též Steinsberg, von Steinsberg, pseudonym Carl Rosenau. – Člen českého šlechtického rodu ze 17. stol., syn Alexandra G. von Steinsberga, lesmistra hraběte Morzina (z téhož rodu pocházel i pozdější herec Národního divadla Florentin G. von Steinsberg). G. studoval krátce práva, ale studia nedokončil a od 1777 se věnoval psaní divadelních her. V důsledku polemik, které 1782 vzbudil jeho osvícensky orientovaný spis Geißel der Prediger [Metla na kazatele] a další polemické brožury, obsahující i satirické divadelní texty, musel, ač se ho tehdy zastal i J. Dobrovský, uprchnout 1784 za hranice. Z rozhodnutí císaře Josefa II. se směl beztrestně vrátit do Prahy a pokračovat v publicistice. 1785 se přestěhoval do Vídně, kde 1785 vydával spolu s F. X. Huberem časopis Wiener Chronik, od 1786 časopis Allgemeine Zeitgeschichte. Následující část jeho života byla už převážně spjata s divadlem. Jako ne vždy úspěšný herec je doložen v angažmá u ředitelů Ch. W. Klose a K. H. Butenopa ve Wismaru 1790/91. Po dalším, tentokrát neúspěšném pokusu o žurnalistickou kariéru ve Vídni (1793) hrál 1795/96 za vedení A. Gramse v souboru Vlastenského divadla v Praze, zprvu pod pseudonymem Carl Rosenau. 1796 se stal ředitelem činohry Nosticova divadla a 1797 po J. Stentzschovi převzal i direkci Vlastenského divadla (včetně letních pobytů v Teplicích a v Karlových Varech). Jeho působení na obou těchto scénách však brzy skončilo. Kontrakt s Nosticovým divadlem mu vypršel na Květnou neděli 1798 a Vlastenské divadlo udržel jen do 1799, kdy je předal dosavadnímu režisérovi Gramsovi. Pro letní pobyt v Karlových Varech sestavil společnost novou a do Prahy se už nevrátil. Současně s Vlastenským divadlem vedl 1798 divadlo v Řezně, poté úspěšně 1799 v Ausburgu, 1800 v saském Freibergu a 1801 v Amsterdamu, kde se však společnost rozpadla. 28. 2. 1801 se oženil v městě Xanten s amsterodamskou rodačkou, herečkou Marií Bilsteinovou (pozdější lvovskou herečkou Marií Recke). Hostoval pak jako herec v Kolíně nad Rýnem (1801), byl angažován ve Vratislavi (1802), ale ve stejném roce se opět stal ředitelem divadelní společnosti v Cleve a v Cáchách. Svou dráhu ukončil v Rusku. Díky angažmá v německém souboru ředitele J. Miré v Petrohradě se dostal 1803 do Moskvy, kde znovu zřídil vlastní dobře prosperující německou společnost. 1805 psal otci do Prahy, že našetřil již 10000 rublů a že se hodlá vrátit. V Moskvě se mu v prosinci 1805 narodil syn Karel. Na počátku 1806 byl však G. již vážně nemocen a vedení společnosti se musel vzdát. Brzy poté zemřel.
Pro Prahu byl G. především výrazným představitelem josefínského osvícenství. Divadlu se věnoval nejprve jako dramatik. Než se 1782 obrátil k útočné osvícenské publicistice, napsal zčásti anonymně deset celovečerních divadelních her a šest jednoaktovek, dílem provedených v Divadle v Kotcích i na zahraničních jevištích a vydávaných tiskem. Byly to zejména historické činohry z českých a ruských dějin (Libusse, Herzogin in Böhmen [Libuše, česká vévodkyně], tisky 1778, 1779, 1781, poprvé Divadlo v Kotcích 1778; Jemelian Pugatschew, nedochovaný rkp. 1777, neprovedeno; Johann Chevalier von Trotznow, genannt Ziska [Jan rytíř z Trocnova, zvaný Žižka], tisk údajně 1781, německy neprovedeno) a měšťanské činohry v intencích hnutí Sturm und Drang (Miss Nelly Randolf, tisky 1781, 1798). U některých her datum pražské premiéry dosud neznáme, provedení v Praze však lze předpokládat. Některé G. historické hry ze sedmdesátých a osmdesátých let 18. stol. byly přeloženy pro Vlastenské divadlo (Libuše, první kněžna a rekyně v Čechách, Jan Žižka z Trocnova, obě v překladu J. Tandlera provedeny v Boudě 1787). V době svého pozdějšího ředitelství v pražských divadlech se ovšem podřídil podmínkám pojosefínské reakce a zaměřil se na preromantický repertoár zpěvoher a rytířských her, který pak uváděl i v Moskvě.
Z vlastní G. tvorby spadá do tohoto období velmi oblíbený kus Hanns Klachel von Przelautsch (h: V. Tuček, Divadlo u Hybernů 1795, česky v překladu V. Tháma jako Honza Kolohnát z Přelouče tamtéž 1796, německy v Nosticově divadle 1796, tisk 1797), méně úspěšný druhý díl Die zwei Klacheln von Przelautsch, oder der Fasching in Prag [Dva Klachlové z Přelouče aneb Masopust v Praze, Nosticovo divadlo 1797, též s hudbou V. Tučka], dále rytířská hra Ritter Starkenberg oder die Rache für achtzehnjährige Haft [Rytíř Starkenberg aneb Pomsta za osmnáctileté věznění, Divadlo u Hybernů 1795, tiskem 1803; česky v překladu V. Tháma jako Konrád z Helfenfelsu aneb rytíř Starkenberg, tamtéž 1795], komedie Die Theatergarderobe [Divadelní garderoba, pod pseudonymem Carl Rosenau, tamtéž 1795, tisk 1796] a lokální fraška Der Herr Vetter in Podskal (tamtéž 1798, h: A. Vojtíšek, též česky v překladu V. Tháma jako Strejček z Podskalí). Hanns Klachel von Przelautsch zůstával v obou jazykových verzích na repertoáru nejen pražských divadel, ale i mnoha jiných scén v monarchii ještě po celou první třetinu 19. stol. V dramatické činnosti G. neustal ani po odchodu z Prahy. Také tehdy se jeho divadelní kusy prováděly a tiskly i mimo jeho dočasná působiště. Nejpozději 1800 poskytl mladému C. M. Weberovi libreto k opeře Das stumme Waldmädchen [Němá lesní žínka, poprvé Freiberg 1800, G. v hlavní roli jako princ Sigismund], později v nové verzi známé jako Silvana.
Z doby pražského ředitelství jsou zaznamenány i některé G. výraznější herecké úspěchy. Vystupoval většinou ve vedlejších rolích rytířských her a v komických úlohách, chválen byl jeho projev v konverzačních hrách. Gothajský divadelní kalendář na rok 1799 jmenuje jako jeho nejlepší role Fritze Berga (F. W. Ziegler: Weltton und Herzensgüte [Světáckost a dobré srdce]) a rytíře Starkenberga (G. v. S.: Die Grafen von Helfenfels [Hrabata z Helfenfelsu]). Zejména v Moskvě měl jako herec dobrý, i když ne jednoznačný ohlas. Uznáván byl především jako komik a zaujal i všestranností svého oborového rejstříku. S. P. Žicharev jej ve svých dobových zápiscích označil za „Garricka svého druhu“.
Prameny a literatura
NA, fond ČG-Publ 1796–1805, sign. 59, kart. 3384 (ředitelství pražských divadel); fond ZP, sign. V 672, kart. 912, pozůstalost Franz Ritter von Steinsberg, 1801–50; sign. VII A 872, kart. 1808, Vormundschaft nach Karl Ritter von Steinsberg, Schauspieler in Moskau, 1820–33; Archiv Univerzity Karlovy, inv. č. 371: katalogy posluchačů filozofie 1774–1776; ÖNB, Bildarchiv, sign. 522799-B: portrét s podtitulkem „Verfasser der Predigtenkritik“, nesign. mědirytina z devadesátých let 18. stol.; bibliografie tisků G. her z fondů NK, NMk, NMd, ÖNB, Strahovské knihovny (soupis A. Scherla v databázi DÚ; neúplné soupisy ⇒ Goedeke 1893, ⇒ Wurzbach, ⇒ Kneidl 1992, ⇒ Vávra 1956). • Taschenbuch von der Prager Schaubühne 1778, s. 107; nesign.: Über die Prager Bühne, Theater-Journal für Deutschland (Gotha) 1779, část 11, s. 19; [J. Rautenstrauch]: Oesterreichische Biedermanns Chronik I, Freyheitsburg [Linz] 1784, s. 234; AEJ 1795–98, passim; nesign.: In dem Nationaltheater zu Prag…, Journal für Theater und andere schöne Künste (Hamburg) 1797, sv. 2, Intelligenzblatt No. 6 za s. 288, nestr.; GTK 1798, s. 249; Theater und Litteratur 1, 1798, s. 181, 249n.; nesign.: Der Herr Ritter von Steinsberg…, Neues Journal für Theater und andere schöne Künste (Hamburg) 1799, sv. 2, s. 266; nesign.: Kurze Bühnennachrichten, tamtéž, s. 288; Allgemeine deutsche Theater-Zeitung (Pressburg) 1799, č. 8 (August); nesign.: Verzeichnis der vorzüglichsten Schaubühnen Deutschlands, Wiener Theater-Kritik (Wien) 1, 1799, seš. 6, s. 16; 2, 1800, seš. 1, s. 16; Theater-Journal derjenigen Schauspiele und Opern, welche in Augsburg von der Karl Ritter von Steinsbergischen Gesellschaft deutscher Schauspieler vom 12. September bis 31. December 1799. aufgeführt wurden, ed. A. L. Dahlstedt, Augsburg 1800; Oberpostamtszeitung (Prag) 19. 7. (příl.), 29. 7. 1805 (příl.); W. B.: Etwas über das deutsche Theater in Moskwa, Allgemeine Theaterzeitung und Originalblatt für Kunst, Literatur und geselliges Leben (Wien) 23, 1830, s. 262n., 270n.; [F. B. Mikovec]: Zur Geschichte des Prager Theaters. Von Steinsberg bis Liebich, Bohemia 20. 7. 1860 + F. G. Ritter von S., Recensionen und Mitteilungen über Theater und Musik (Wien) 7, 1861, s. 193–198; M. M. v. Weber: Carl Maria von Weber I, Leipzig 1864, s. 50n., 53n.; F. A. Witz: Versuch einer Geschichte der theatralischen Vorstellungen in Augsburg, Augsburg [1876] s. 61, 148n.; Teuber II 1885, s. 40, 320n.; A. Kraus: Pověst o Libuši v literatuře německé, Athenaeum 6, 1888/89, s. 261–272, 309–313 + Stará historie česká v německé literatuře, Praha 1902, s. 24n. + Husitství v literatuře zejména německé II, Praha 1918, s. 173; K. Goedeke: Grundrisz zur Geschichte der deutschen Dichtung V, Dresden 1893, s. 348n.; A. Teichl: Geschichte der Herrschaft Gratzen mit Zugrundelegung des Urbars vom Jahre 1553, Gratzen 1899, s. 430, 462; A. G. Przedak: Geschichte des deutschen Zeitschriftenwesens in Böhmen, Heidelberg 1904, s. 74n., 94; Carl Ludwig Costenoble’s Tagebücher von seiner Jugend bis zur Übersiedlung nach Wien 1818 I, ed. A. v. Weilen, Berlin 1912, s. 43, 51n., 56; J. Volf: Pravzor zpěvohry „Honza Kolohnát z Přelouče“, Literární rozhledy 15, 1930/31, s. 301–303; S. P. Žicharev: Zapiski sovremennika, ed. B. M. Ejchenbaum, Moskva–Leningrad 1955; J. Vávra: Pražský žurnalista, dramatik a herec v Moskvě před 150 léty, Slovanský přehled 42, 1956, s. 159–162 + K. F. G., rytíř Steinsberg, Divadlo v Kotcích, ed. F. Černý, Praha 1992, s. 239–259; W. Herrmann: Geschichte der Schauspielkunst in Freiberg, Schriften zur Theaterwissenschaft II, Berlin 1960, s. 596, 621–624, 650n., 724; P. Kneidl: Pražské činoherní a operní texty z doby působení Divadla v Kotcích, Divadlo v Kotcích, ed. F. Černý, Praha 1992, s. 266–285; N. Gubkina: Deutsches Musiktheater in St. Petersburg am Anfang des 19. Jahrhunderts, Die Oper als Institution in Mittel- und Osteuropa, ed. H. Loos–E. Möller, Chemnitz 1999 (Musikgeschichte in Mittel- und Osteuropa, 4), s. 95n. + Carl Maria von Webers „Waldmädchen“. Ein wiedergefundenes Jugendwerk, Die Musikforschung (Kassel) 53, 2000, s. 57–59 + „Das Waldmädchen“ von C. M. v. Weber: Notizen zum Petersburger Aufführungsmaterial, Weberiana (Berlin) 11, 2001, s. 32–51. • Bender, DČD I–II, Křimice, NDp, Radenín, Wurzbach
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 212–215
